Jiřího Thýna zajímá přítomnost Hany Wichterlové. Minulost sochařky zarůstá v opuštěném ateliéru

Postkonceptuální fotograf Jiří Thýn pokračuje v dialogu s českou avantgardou. Po experimentu s kubistickou tvorbou sochaře Otty Guttfreunda se obrací k sochařce Haně Wichterlové. Právě její tvorbě věnoval výstavu Mlčení, torzo, přítomnost v pražském Domě fotografie. V budoucnu by se významná představitelka meziválečné avantgardy měla dočkat i vlastní stálé expozice. V ateliéru, kde prožila celý život.

Od Pupenu k nekonečnu

„Dokončila všechno, co mohla udělat. Říkala: Já už žiji v nekonečnu,“ uvedla historička umění Eva Jůzlová v roce 1990 první soubornou výstavu soch Hany Wichterlové. Na přípravě výstavy se sochařka ještě podílela, v sedmaosmdesáti letech dlátem upravovala, co bylo třeba. Vernisáže se ale nedožila.

Známé jméno ji spojuje s vynálezcem kontaktních čoček, Otto Wichterle byl její mladší bratr. Hanu to ale táhlo k múzám a meditativním přesahům. Do jejího díla se promítá znalost indické filozofie a hinduistického učení i zájem o přírodu a přírodní tvary. Vším tím se vymykala dobovému kontextu.

Jiří Thýn fotí sochy, které vytvořila na konci dvacátých a třicátých let. Pro umělkyni to bylo zlomové období. Po pobytu v Paříži, kam odjela po studiích u Jana Štursy na Akademii výtvarných umění, dospěla k podstatně větší jednoduchosti.

Fotografická odezva Jiřího Thýna na sochu Pupen
Zdroj: Tomáš Souček/GHMP

Znalost francouzského sochařství se odrazila v jejím zásadním díle. Sochu Pupen vytvořila v roce 1932. Šlo o její první sochu inspirovanou rostlinou morfologií a zvětšující detail z přírody. Konkrétně pupen kohoutku lučního.

Všudypřítomné světlo

„Uvědomila jsem si, že nejdůležitější je, aby člověk vystihl, co má nejvíc rád. U mě je to světlo,“ prozradila později o své tvorbě s tím, že vyjádřit světlo v plastice je těžké. „Všechno, co harmonuje se světlem a světlo vyjadřuje, to je řád a jasná, syntetická, jednotná forma se tomu jistě nejvíce přibližuje,“ vysvětlovala.

Světlo je přítomno i v tvorbě Jiřího Thýna. Práce s fotografií je na něm založena. „Podstatný je pro mě právě její symbolický podtext. Pro vznik fotografického obrazu je zásadní vztah světla a času, který by měl být v harmonii,“ říká o tomto médiu umělec.

Díla Hany Wichterlové viděl poprvé právě na fotografii – od sochařčina souseda Josefa Sudka. V Sudkových fotografiích je světlo spoluautorem. Hra se sluncem a stínem vyvolává dojem, že jeho snímky jsou záhadným obrazem.

Ze soch Hany Wichterlové se na výstavě nejčastěji objevuje Thýnova variace Portrétu Vincence Makovského, sochařčina spolužáka z AVU i souputníka při pařížském pobytu. Thýn se prostřednictvím fotografie vyjádřil také ke Kompozici, Pecce a už zmíněnému Pupenu.

Na jejich organičnost a jednoduchost reaguje prostřednictvím multiexpozic a fotogramů. S technikou, která pracuje s osvitem fotografického papíru, ale obejde se bez fotoaparátu, začal prý experimentovat v době, kdy prožíval skepsi z inflace fotografických obrazů. „Umožňuje mi používat světlo v podstatě jako tužku,“ říká. Tvrdí, že když fotografuje, je to, jako by maloval. „Snaží se zasahovat přímo do procesu vzniku fotografického díla, ale nedělá postprodukční práci,“ podotýká kurátorka Sandra Baborovská.

Nahrávám video

Přítomnost nadčasovosti

Sochy Hany Wichterlové k Thýnovi promlouvají čistě esteticky, proč a v jaké době vznikaly, neřeší. „Pro mě byla důležitější spíše bezprostřední atmosféra, kterou jsem měl možnost zažívat při práci. Proto je v analytickém názvu Mlčení, torzo, přítomnost obsažené slovo ‚přítomnostʻ, protože bylo důležité pro vzniku těch věcí samotných a dalo by se říct bez kontextu,“ vysvětluje.

Hanu Wichterlovou označuje za vizionářku a její vizionářství vidí v nadčasovosti. „Práce Hany Wichterlové není rozsáhlá. Je to několik málo objektů, které ale díky kompaktnosti, nadčasovosti fungují dodnes, přestože některé z nich jsou takřka sto let staré, jsou čím dál aktuálnější,“ nepochybuje.

Zahrádka paní sochařky

Ve správě Galerie hlavního města Prahy (GHMP), která Thýnovu výstavu pořádá, je také ateliér, v němž Hana Wichterlová žila, tvořila nebo cvičila jógu a v srpnu 1990 také zemřela. Domeček, už postavený jako fotografický ateliér, objevila na pražském Újezdě v polovině třicátých let a proměnila ho spolu s rozbujelou zahradou v místo, kde také vystavovala sochy. Nejen ona, ale i její životní partner Bedřich Stefan.

Tady ji a její díla fotografoval Josef Sudek (cyklus Zahrádka paní sochařky) a v ne úplně příznivých dobách navštěvoval i básník Jaroslav Seifert, dramatik Josef Topol nebo historička umění a vnučka prvního československého prezidenta Anna Masaryková.

Ateliér Hany Wichterlové
Zdroj: Kateřina Šulová/ČTK

Zájem o zapadlý ateliér pod Petřínem se zvedl poté, co bývalé vedení Prahy 1 přišlo se záměrem ho prodat. Objekt nakonec převzal magistrát a rekonstrukce by se měla zhostit GHMP. V roce 2019 se mluvilo o tom, že zpřístupnění ateliéru veřejnosti zabere nejspíše několik let, mimo jiné se musí vyřešit problematický přístup k domku.

Zatím dílo Hany Wichterlové, byť interpretované pohledem Jiřího Thýna, až do začátku října zprostředkovává výstava Mlčení, torzo, přítomnost. Sochu Hany Wichterlovou umístila GHMP také do zámku Troja. Tamní dočasná výstava vybrala letos ze sbírek díla s tématem nejistoty, ohrožení a nestability.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
23. 5. 2026Aktualizováno23. 5. 2026

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...