Glosa: Tuzemští artrockeři zahraničním slušným hochům většinou nestačili

Kompilace Art Rock Line 1971–1985 přináší na dvou discích šestatřicet nahrávek tuzemských kapel z této doby. A zároveň vybízí k zamyšlení nad jednou etapou rockových dějin.

S tím, jak rostla instrumentální a také kompoziční zdatnost rockových muzikantů, rostlo i jejich umělecké sebevědomí – a s ním šla ruku v ruce snaha o „něco víc“, o povýšení rocku, do té doby někdy vysmívaného za jeho jednoduchost, na umění.

Ono povýšení by mělo být vlastně v uvozovkách, na prostotě či jednoduchosti rokenrolu nebo blues nebylo vůbec nic špatného. Nemluvě o tom, že se často (harmonicky i textově) jednalo o docela složité záležitosti.

Přibližně na přelomu 60. a 70. let se především v Anglii začaly objevovat kapely snažící se skloubit dravost rocku s odkazem vážné hudby a také s výdobytky moderní poezie. Ovšem mluvíme-li o vážné hudbě, v naprosté většině se hudebníci odkazovali na její skutečně klasickou podobu, ne na soudobé experimenty. Takže než John Cage spíše Richard Wagner.

Slušní hoši z dobrých škol

Důležité jsou i další faktory. Artrockoví muzikanti pocházeli především ze středních tříd, nezřídka měli kvalitní hudební vzdělání, studovali na uměleckých školách, humanitních univerzitách – tedy žádná dělnická třída, ale bohémská inteligence. Zkrátka vzdělaní a spíše slušní hoši, kteří bořit, z logiky věci, nechtěli.

Nepřekvapí ani, že nahrávky získaly na délce, byly prokomponovanější, hudebníci si hráli s různými tématy, někdy až jakoby v malých symfoniích – což ovšem někdy vedlo až k nekritickým, bombastickým excesům.

Tím se ovšem neříká, že by období art rocku nebylo podnětné či že po něm nezůstaly velice kvalitní nahrávky. Naopak, kapely jako například Genesis, King Crimson, Emerson, Lake & Palmer, Soft Machine, Van der Graaf Generator či Roxy Music mohou dodnes sloužit jako důkaz oprávněného místa art rocku v dějinách rockové hudby.

Útočiště před normalizační komisí

Jak je problematické přesně vymezit, co je ještě art rock a co již ne, krásně předvádí aktuální kompilace. Vybírat jistě bylo z čeho, v inkriminované době, tedy především 70. letech, s art rockem koketovala řada kapel.

Jednak to bylo trendy, v „umění“ navíc nacházely útočiště před normalizačními komisemi, jejich produkce byla totiž často především instrumentální, a pokud se již zpívalo, byly to rádoby pokusy o poezii. Tedy nic závadného, žádný underground. Nebylo tudíž co vytýkat, proč – primárně – zakazovat. Ale ať chceme, nebo nechceme, vlastně se tak do jisté míry jednalo o nepřiznaný eskapismus.

Collegium Musicum, Blue Effect i nepřesvědčivý Olympic

Jasně „klasičtí“ jsou na dvojalbu pouze bratislavští Collegium Musicum, vedení varhaníkem a skladatelem, konzervatoristou Mariánem Vargou; na jejich albech najdeme adaptace kompozic Rimského-Korsakova, Haydna či Prokofjeva, a klasické vlivy byly u skupiny vždy patrné. Další vyloženě klasickou nahrávkou, úpravou Rumunské rapsodie č. 1 George Enescua přispěla také bratislavská Fermata, to je ale asi tak vše.

Ostatní skupiny se držely spíše onoho „artového“ přístupu, ať již to byl Blue Effect / M. Efekt, zcela jistě Ota Petřina & Super-Robot, Barnodaj/Progres 2, Jan Spálený zhudebňující Nezvala nebo s trochou dobré vůle Abraxas. Slyšíme i koketování s jazzem (Fermáta, Collegium Musicum, vlivy písničkářství – Dežo Ursiny, C&K Vocal).

Přičemž například u Synkop 61 / Synkop či Petra Nováka by se o oné „artovosti“ dalo diskutovat, ale budiž. Ovšem třeba Olympic a jeho řemeslně umné uchopení artrockového instrumentáře nezní ani dnes příliš přesvědčivě, příliš z toho ční snaha o šikovnost a místy i pompéznost. A proč nedodat, že – možná právě proto – byla tato alba Olympicu velice populární a dodnes je na ně přísaháno.

Takže byť lze mít k některým nahrávkám z hlediska zařazení výhrady, celkově lze ohlédnutí uvítat – byť se ukazuje, že v naprosté většině se naše domácí verze té zahraniční prostě nevyrovná. Ale i to je dobré si přiznat.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
včeraAktualizovánopřed 22 hhodinami

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...