Pražské Divadlo pod Palmovkou připravilo novou autorskou pohádku, které porozumí české i ukrajinské děti. V obou těchto jazycích se také Kouzelné sny, jak se představení jmenuje, hrají. S českými herci ho nazkoušeli divadelníci, kteří utekli z Ukrajiny před válkou. Pohádka cílí na malé diváky od pěti do devíti let.
Kouzelné sny jsou hraná pohádka, využívají se v ní ale také loutky a prvky stínového i pohybového divadla. Obsahově navazuje na společnou folklorní tradici obou zemí. Společného jmenovatele objeví české a ukrajinské děti například ve svatém Mikuláši. Ten je patronem námořníků či obchodníků, ale hlavně dětí. Spolu s andělem a čertem je v prosinci navštěvuje a obdarovává jak v Česku, tak na Ukrajině.
„Řada pohádek a mýtů, které známe už od dětství, jsou ve skutečnosti pohádky a mýty často převzaté právě z ukrajinského, běloruského a někdy i ruského prostoru, takže není náhoda, že řada věcí je v této pohádce českým dětem známých. Zároveň se ale liší, třeba svatý Mikuláš je na Ukrajině ještě významnější světec než u nás,“ vysvětlil dramaturg Ladislav Stýblo.
V pohádce Kouzelné sny jsou andělé dva. Jeden mluví česky, jeden ukrajinsky – a rozumí si skvěle. „Dialogy probíhají česky i ukrajinsky zároveň. Mluví spolu, jako kdyby mluvili jedním jazykem, i když mluví dvěma,“ dodává Stýblo.
Dobro zvítězí, navzdory válce
Divadlo pod Palmovkou poskytlo ukrajinským umělcům nejen prostor k tvorbě a spolupráci, ale i možnost ubytování přímo v divadelní budově. Bydlí zde například jeden z „andělů“ – Diana Komisarenková. Působila jako herečka v Charkově, který byl napaden hned první den války. S rodiči a dvěma sestrami utekla do Česka. „Hlavní myšlenka pohádky je ta, že dobro vždy zvítězí, že my vyhrajeme. Dává dětem harmonii a klid, které v minulých měsících nezažily,“ věří.
Divadelníci prý chtějí malým ukrajinským divákům vrátit důvěru ve sny a kouzla. „Poselství této pohádky je, aby děti, které zažily válku – a válka je psychologické trauma – aby věděly, že dobro je dobro. Pro děti je nejdůležitější neztratit v dětství dobrotu a lásku,“ nepochybuje režisér inscenace Petro Pinčuk. Do vypuknutí války žil v ukrajinské Buči, kterou za dramatických okolností opustil. Při útěku se sám stal svědkem zvěrstev ruských vojáků.
