Činoherci z Národního divadla Brno připravují inscenaci Čapkovy Matky. V souvislosti s válkou na Ukrajině dostala aktuální rozměr. Titulní postavu, která postupně ztrácí syny, ale nadále s nimi promlouvá a pokouší se dobrat smyslu všeho utrpení, ztvární Tereza Groszmannová. Páteční premiéra v Redutě je podle rezervačního systému vyprodaná, na reprízy lze ještě lístky zakoupit.
Klasický text Karla Čapka se na jeviště Národního divadla Brno vrací po 37 letech, a to v režii Štěpána Pácla, který z českého repertoáru inscenoval v Brně Lucernu Aloise Jiráska a Stěhování duší Josefa Topola. Matka je podle divadelníků skvělou příležitostí pro herečku, která dokáže překlenout oblouk od strachující se hospodyňky přes sobeckou, až téměř militantní uzurpátorku až po mytickou „tisíciletou bytost“ představující věčný mateřský princip.
Hru v Národním divadle Brno vybrali „na tělo“ pro Groszmannovou. Jejího muže, padlého důstojníka koloniálních výprav, ztvární Tomáš Šulaj. Postupně odcházející syny hrají Roman Blumaier, Martin Veselý, Vojtěch Blahuta a Viktor Kuzník, představitelem nejmladšího Toniho je Pavel Čeněk Vaculík.
Matka měla premiéru v roce 1938, tedy nedlouho před autorovou smrtí. Čapek reagoval na občanskou válku ve Španělsku a obecně na vzestup fašismu v Evropě. K dnešku podle divadelníků promlouvá také obrazem rozdělené společnosti.
Černobílé vidění, tematizované nevyřešenou šachovou úlohou, kterou po sobě zanechal otec, se postupně problematizuje, a s ním i striktní dělení světa na mužský a ženský, vyspělý a rozvojový či velký a malý. Muži pokládají životy za čest, rekord a pokrok, anebo jako hrdinskou oběť. Čapek nastoluje otázky, zda to stejně vidí i žena, která je porodila, a zda lze pohlížet na její život zasvěcený dětem jako na méně hrdinský.
