Kratší pracovní doba za stejné peníze? Odbory a sociální demokraté po tom volají, ekonomové a firmy se zdráhají. Přesto se však najdou už takové, které se rozhodly to zkusit a navzdory aktuálnímu nedostatku zaměstnanců těm svým dobu na pracovišti – na rozdíl od výplaty – dobrovolně zkrátily. A co víc, jejich první dojmy jsou pozitivní.
„Navrhujeme zkrácení pracovní doby při zachování stávající mzdy. Může to znít revolučně, ale stejně zněl před sto lety požadavek na osmihodinovou pracovní dobu nebo pětidenní pracovní týden,“ připomněla na svém březnovém sjezdu ČSSD.
Je totiž pravda, že ke zkracování pracovní doby dochází i v Česku, ale zatím často jen z pohledu jiného časového úhlu. Než v roce 1918 Československo vzniklo, činila zákonná pracovní doba 11 hodin denně, v řadě průmyslových odvětví byla ale už v praxi kratší. Se vznikem Československa je pak spojeno uzákonění 48hodinové pracovní doby a šestidenního pracovního týdne, to se ovšem týkalo jen podniků podrobených živnostenskému řádu a některých dalších podniků a závodů.
Někteří už v té době pracovali méně, i když režim práce 8 hodin denně / 6 dní v týdnu platil až do roku 1956, kdy se pracovní doba zkrátila na 46 hodin týdně. Od roku 1966 přecházela ekonomika postupně na 42,5hodinový pracovní týden, kdy 41,5 platilo pro dvousměnný a 40 hodin pro třísměnný a nepřetržitý provoz.
„Dnes spousta firem nabízí extra týden nebo ještě víc dovolené, jsou nové sick days a další formy volna, když máme také nový státní svátek na Velký pátek. Čistý roční pracovní fond se tak postupně zkracuje,“ připomíná senior konzultant v české pobočce firmy Déhora Roman Urban. Společnost se zabývá plánováním pracovních sil v provozech se směnným režimem a má tak s firmami řadu zkušeností. Zatímco v zahraničí jsou různé formy zkracování stále častější, u nás jsou to zatím jen první vlaštovky, konstatuje Urban.
Důvodem je podle něho zásadní rozdíl, který plyne z historického vývoje, tradice, zátěže totalitního režimu a také z menšího vlivu odborových organizací v Česku. Roli hraje i to, že jde o něco převratně nového, na co nejsme zvyklí. „A proto je tu velký strach z neznáma. Česká republika je méně otevřená ‚pokusům‘ či sociálním inovacím. A ne proto, že by nechtěla, ale nejčastěji z neznalosti, strachu a případně i z pohodlnosti,“ vysvětluje Urban.
Co se totiž týká nároku na pracovní podmínky a přání lidí, tak státy Evropy jsou v tom podle něho srovnatelné. Naopak za specifické považuje země severské a případně některé západoevropské, a to jejich přístupem ke zdravějšímu životnímu stylu. Jdou totiž vesměs dále za minimální požadavky zákoníku práce.
„Například v Nizozemí – a je to různé dle kolektivních smluv a sektorů, když odpracujete noční, víkendovou nebo i odpolední směnu, tak kromě finančního nároku na bonus za takovou směnu vzniká i nárok na delší odpočinek, více volného času na zregenerování. Cílem tak není jen zohlednění tělesných hodin/biorytmu člověka a jeho zdraví, ale i tak zvaná dlouhodobá udržitelnost lidského kapitálu,“ vysvětluje Urban.
Příkladem může být letecká společnost KLM. Tamní zaměstnanci pracují na směny v šestitýdenním, cyklickém směnovém modelu, kde jsou definované víkendy a noční směny a jejich určitý počet. „V tomto modelu mají zaměstnanci odpracovat 6 týdnů * 5 dní / týden, tedy 30 směn. Zaměstnanci však dostávají za daný počet nočních směn, víkendů a odpoledních směn extra volno v daném cyklu, a sice 2 dny / 2 směny. To znamená, že u tohoto konkrétního příkladu pracují jen 28 směn místo třiceti,“ dodává Urban.
První české vlaštovky
První vlaštovky, jak bylo řečeno, se však postupně objevují i v Česku. Jednou takovou je například firma Rodenstock z Klatov. Ta nedávno začala praktikovat nový rozpis směn, kdy přestože zaměstnanci pracují o 2,5 hodiny méně, než říká zákon v souvislosti s plným úvazkem v nepřetržitém systému práce, objem výroby se nijak nezměnil. Produktivita zaměstnanců naopak vzrostla přibližně o tři procenta, vyplývá z hodnocení Dehory. Firma si tak od provedených změn slibuje především zlepšení atmosféry na pracovišti a třeba i to, že spokojení zaměstnanci budou méně nemocní nebo budou méně chtít odejít jinam.
„Zaměstnavatel se rozhodl ponechat sto procent mzdy. Nevýhodou modelu pro zaměstnance je ale to, že některé víkendy pracují. Na druhou stranu, v nepřetržitých systémech to je přece zcela běžné. Proto také třetina zaměstnanců přijala změnu dobrovolně, což deklaruje jejich zájem,“ říká Urban.
A dodává, že pro firmu je přínosem především to, že je využitý čas k produkci i o víkendu a firma tak stíhá pokrývat zakázky, které se jí o víkendech hromadí. Dříve také musel zaměstnavatel motivovat zaměstnance extra bonusy za práci přesčas o víkendu, což nyní nemusí a došlo tak rozhodně podle Urbana k zachování produktivity práce. A zda se díky tomuto kroku i navýšila, to se ukáže až za určitou dobu.
Stejnou zkušenost má i další z firem, která pro změnu zvolila místo krácení hodin odpracovaných v daném dni rovnou jeden den volna navíc. Digitální agentura Sherpas ohlásila, že od letošního ledna přidává zaměstnancům k volnému víkendu ještě pátek. Týká se to všech 25 z nich.
Jak pro Mediář v době zavádění uvedli spoluvlastníci společnosti Jiří Suchý a Marek Antoš, ke kroku se rozhodli proto, že chtějí „dosáhnout ideálních možných podmínek pro sladění a vyvážení osobního a pracovního života zaměstnanců“.
„Dává nám to mnohem větší smysl než sypat peníze do posiloven v kancelářích nebo najímání happiness manažerů. V práci se podle nás má pracovat a naším úkolem je umožnit všem věnovat se jejich koníčkům a rodinám v čase, který patří jen jim,“ uvedl v lednu šéf agentury Luboš Plotěný.
Nyní, po třech měsících fungování v praxi, jsou s prozatímními výsledky spokojeni. Marketingový manažer firmy Michal Mládek vysvětlil, že zavedení třídenních víkendů chápe firma jako přirozený vývoj v rámci dlouhodobě nastavené vnitřní kultury firmy.
„Nejedná se ale o zbrklou akci, poslední rok jsme o tom docela intenzivně přemýšleli a analyzovali to, jestli si něco takového můžeme dovolit zavést do praxe. Všem lidem jsme na začátku řekli, že ideální stav je takový, že v pátek nejsou v kanceláři a pokud možno nepracují. Samozřejmě že z pozice agentury, která pracuje pro své klienty, potřebujeme dodržovat nějaká elementární pravidla týkající se především dostupnosti lidí – když něco klient potřebuje, určitě se nám v pátek dovolá a jeho podnět řešíme. Neděje se to ale nějak často, což jsme ostatně tak trochu předpokládali,“ říká Mládek.
A ačkoliv je v tuto chvíli stále ještě brzo na hlubší analýzy, první dojmy podle něho nasvědčují tomu, se firma ve svých předpokladech nemýlila. „Dokážeme si naše povinnosti poskládat natolik efektivně, že je zvládneme odpracovat i na kratší časové ploše,“ konstatuje Mládek s tím, že se zatím žádná negativa nového systému neprojevila.
„Pracovní dobu jsme nijak neměnili. Máme úplně normální osmihodinové pracovní dny, když je nicméně nárazově třeba zabrat, prostě se to udělá. A to platilo jak před, tak po zavedení třídenních víkendů,“ dodává.
Jinde zkrátili na 35 hodin, ale za cenu dalších částečných úvazků
Pozitivní zkušenost mají třeba i v Air Bank. I zde plánují směny na 35 hodin týdně, a to přestože v tomto případě je to stojí o něco více.
„Cílem bylo, aby zaměstnanci na vybraných pobočkách měli jen jeden pracovní víkend v měsíci a zároveň méně večerních pracovních směn. To znamená, že jsme jim zkrátili pracovní dobu ze 40 hodin týdně na 35 a přitom jsme zachovali stejnou mzdu. Na druhou stranu, abychom nemuseli omezit otevírací dobu na pobočkách a klienti k nám dál mohli chodit tak, jako jsou zvyklí, začali jsme také přijímat více kolegů na zkrácené pracovní úvazky,“ vysvětluje ředitelka Péče o zaměstnance Air Bank Veronika Horáková.
Od ledna letošního roku pak zkrácený pracovní týden – se mzdou jako za plný – rozjela Air Bank už na všech pobočkách, které mají víkendový provoz. „Se zaměstnanci máme ale ujednáno, že v případě, kdy nebude možné například z důvodu většího počtu nemocí dodržet volné víkendy, přejdeme dočasně do standardního pracovního režimu. Technicky totiž mají zaměstnanci pracovní smlouvu na 40 hodin týdně, ale plánuje se na 35 hodin týdně,“ dodává Horáková.
Nový pracovní režim se podle ní každopádně osvědčil. Ani v praxi, při uplatňování kratší pracovní doby, nenarazili na komplikace.
„Nejprve jsem se obával toho, že plánování směn bude komplikované, protože musím pracovat se stejnou otevírací dobou pobočky, ale se zkráceným pracovním fondem kolegů, kteří navíc mohli mít jen jeden pracovní víkend za měsíc. Do toho jsme přijali kolegy na zkrácené pracovní úvazky, například studenta, který může do práce chodit, jen když nemá přednášky. Poprvé tedy plánování směn bylo jako řešit nějakou logickou úlohu, ale velmi rychle jsem si v tom našel systém a dnes je to už běžná rutina,“ vysvětluje manažer pobočky Air Bank v Letňanech Petr Nejedlý.
Večery a víkendy tak banka vykrývá novými kolegy, které přijímá na různé formy zkrácených úvazků. Velmi často se jedná právě o zmíněné studenty – ti oproti stávajícím zaměstnancům chtějí chodit do práce právě o večerech a o víkendech, tedy v době, kdy nemají školu.
Ačkoliv Česko obecně příliš nevyniká v nabídce zkrácených úvazků, protože to podle řady zaměstnavatelů přináší spoustu komplikací, tady jsou podle prvních vyhodnocení spokojení. „Nový pracovní režim se osvědčil, dokonce máme případy, kdy si zaměstnanci, kteří uvažovali o změně místa, kvůli tomuto benefitu odchod rozmysleli. A spokojení jsou i ti ostatní, protože mají více volna nejen o víkendu, ale i ve všední dny,“ dodává Horáková z Air Bank.
Zkrácení pracovní doby by pro někoho bylo nevýhodné
O co se tedy nyní hraje? Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) přišla nedávno s návrhem na povinné zkrácení pracovní doby ze 40 na 37,5 hodiny, tedy o půl hodiny denně. A to zejména z důvodu, že český pracovní týden patří podle jejich předsedy Josefa Středuly k nejdelším v Evropě. Odbory by se v jeho délce rády přiblížily Německu. Tam se průměrně pohybuje právě kolem 35 hodin týdně. Podle Středuly tak zatím český zaměstnanec obvykle ve srovnání s německým průměrem odpracuje až o devět let více.
Středula už dříve poukázal na to, že přes tři čtvrtiny firem, se kterými odbory jednají, mají už kratší pracovní dobu tak jako tak sjednanou. Podle něj by se mělo jednat téměř o čtyři tisíce společností.
Na druhou stranu je ale potřeba nezapomínat na jeden důležitý fakt, a to že pracovní dobu ve výši 37,5 hodiny týdně již i v Česku mají zaměstnanci, kteří pracují na nočních nebo v třísměnném či nepřetržitém provozu. Když pracují na jednu směnu, dělají průměrně 8 hodin, když na dvě směny, tak 7h a 45 min.
„Tedy dochází k zohledňování času při zatížení v podobě odpolední a noční směny,“ konstatuje Urban. Pokud by se to ale sjednotilo na odpracovaných 37,5 hodiny týdně, jak požadují odbory, pak by to bylo pro některé pracující skupiny diskriminující. A nedocházelo by tak k žádné kompenzaci za náročnější čas směny.
Z výsledků průzkumu Hospodářské komory každopádně vyplývá, že se řada českých firem na krácení pracovní doby příliš přívětivě nedívá. Návrh přímo podporuje a dovede si takovou změnu představit jen necelých 16 procent z nich. Ostře proti zkrácení pracovní doby je naopak téměř 43 procent oslovených firem.
Dle jejich názoru by jim nepomohlo ani to, kdyby zaměstnancům úměrně zmenšily plat. V době, kdy čelí rekordně nízké nezaměstnanosti, kdy na trhu chybí přibližně tři sta tisíc pracovníků, je to podle nich nesmysl. Průzkumu se účastnilo 159 společností zaměstnávajících nad 50 lidí napříč různými obory.
Ačkoliv je, jak říká konzultant společnosti Déhora Urban, zkrácení pracovní doby možné všude, kde se podaří zachovat minimálně stejnou, nebo vyšší produktivitu práce, záleží hodně také na tom, v jakém oboru firma podniká. Jinak se bude zkracovat pracovní doba v případě administrativních nebo malých firem, kde jde poměrně jednoduše přeorganizovat čas, a jinak třeba ve výrobě na směny nebo v maloobchodě, jak například potvrdil mluvčí řetězce Albert Jiří Mareček.
„Situace na trhu práce se příliš nezměnila a i nadále je obtížná nejen pro maloobchodníky, ale také pro výrobní závody a podniky zaměstnávající dělnické profese. Abychom dokázali otevřít obchody a obsloužit naše zákazníky, v současné situaci na trhu práce a nedostatku lidí je obtížně představitelné snižování úvazků. Na druhou stranu už teď zaměstnancům nabízíme flexibilitu a celá řada našich kolegů je zaměstnána na zkrácené úvazky,“ konstatuje Mareček.
Na kritický nedostatek pracovníků poukazují také další firmy.
Nenastal ještě správný čas
Plošné krácení pracovní doby je obecně podle konzultanta společnosti Déhora možné hned několika způsoby (viz připojený box).
Ale při zavádění zkracené pracovní doby je potřeba zároveň dát pozor. Například je vhodnější nejprve si zjistit, co zaměstnanci skutečně chtějí, než jim něco direktivně nařizovat a stanovit jasná pravidla. Urban doporučuje měřitelnost výkonu nebo souvisejících sekundárních ukazatelů, jako je nemocnost, kvalita výkonu, zranění, fluktuace a podobně. A je potřeba také počítat s notnou dávkou strachu z „nového“.
Nicméně i Hospodářská komora mimo jiné říká, že v budoucnu zkrácení pracovní doby o půl hodiny bude skutečně nevyhnutelné, ale v této fázi že na to česká ekonomika zatím není připravena.
„Rozhodně bychom neměli podléhat umělému, administrativnímu tlaku pracovní týden omezit zákonem, ale nechat tento trend na přirozeném vývoji,“ uvedl před časem pro iDnes mluvčí Hospodářské komory Miroslav Diro. A dodal, že pracovní doba se většinou zkracuje v případech, kdy ekonomika čelí dlouhodobě vysoké nezaměstnanosti. Podle něj by tak nynější zkrácení pracovní doby značně snížilo produktivitu práce.
Hlavní ekonom ING Bank Jakub Seidler poukazuje pak na to, že současný přehřátý trh práce udává sám tempo změn pracovního trhu a další regulace ze strany státu tak nejsou podle něho potřebné. A to, že se sám od sebe už mění, podle něho dokazuje právě třeba i nárůst počtu zkrácených úvazků o dvacet tisíc meziročně ve druhém čtvrtletí loňského roku, jak vyplývá ze statistik Českého statistického úřadu.
„I přes nárůst kratších úvazků však Česko stále patří mezi čtvrtinu zemí EU s nejnižším podílem osob pracujících na zkrácený úvazek,“ dodává Seidler.
Zkrácení pracovní doby všem si v tuto chvíli nedokáže představit ani ekonom Komerční banky Viktor Zeisel, jak před časem zmínil pro BusinessInfo.cz. Navíc, než se začne plošně zkracovat pracovní doba v Česku, bude podle něho potřeba výrazně zvýšit produktivitu ekonomiky. Nicméně někteří zaměstnavatelé se i nadále budou snažit nalákat novou pracovní sílu, která by jinak nepracovala, na zkrácené úvazky. To je podle něho již aktuálně dohledatelný trend.
Odbory tak začaly prosazovat zkrácení pracovní doby i podle hlavního ekonoma BH Securities Štěpána Křečka ve zcela nevhodném čase, tedy v době, kdy Česká republika trpí nedostatkem pracovních sil. V případě, že by na zkrácení pracovní doby nakonec došlo, vedlo by to podle něho k pomalejšímu růstu mezd, čímž by si zaměstnavatelé kompenzovali dodatečné mzdové náklady.
„Mnozí zaměstnanci již dnes dobrovolně pracují přesčas, aby si vydělali více peněz. Zkrácení pracovní doby by tak v mnohých případech bylo kompenzováno zvýšením přesčasů. V konečném důsledku by se mnohé změny odehrály jen na papírech, ale praxe v továrnách by zůstala podobná, jako je dnes,“ míní Křeček.
V České republice je aktuálně extrémně napjatá situace na trhu práce, kdy na deset volných pracovních míst v průměru připadá pouze sedm uchazečů.
„V takovém případě nedává zkracování pracovní doby ekonomický smysl, protože by se pouze prohloubil akutní nedostatek zaměstnanců. Firmy, které se rozhodly pro čtyřdenní pracovní týden, jsou na českém trhu zcela výjimečné. V zahraničí podobných firem přibývá, ale stále se jedná spíše o raritu. Populární je možnost práce z domova, kdy zaměstnanci jeden či více dnů v týdnu nemusí chodit do práce. Tento tip zaměstnávání však nelze uplatňovat ve všech profesích,“ vysvětluje Křeček.
O plošném zkrácení pracovní doby by bylo možné podle něho uvažovat až v případě, kdy by lidé měli problémy s nalézáním práce. „Mělo by se však jednat o dlouhodobý proces, kdy pracovní doba bude zkracována postupně, a nikoliv skokově. A na konci tohoto procesu je pak možné zavést čtyřdenní pracovní týden. Bylo by však vhodné, aby podobné nastavení pracovní doby měli i v okolních zemích, tak aby nedocházelo ke komplikacím při zahraničním obchodě,“ míní Křeček.
Čtyřdenní pracovní týden bude ale vždy i podle něho snazší zavádět u malých společností a drobných živnostníků, kde se lze snadno domluvit se zaměstnanci, jak bude organizována výroba. „Pro velké společnosti, které mají nasmlouvány zakázky na delší dobu dopředu, by zkrácení pracovní doby přineslo řadu komplikací ve výrobě. V konečném důsledku by tento krok mohl poškodit růst české ekonomiky,“ uzavírá Křeček.
Koneckonců to, že jsou takové projekty drahé, se ukázalo i v případě druhého největšího města ve Švédsku, Göteborgu. V tamním sanatoriu Svartedalen zkrátil ústav denní pracovní dobu na šest hodin 68 sestrám, výši platů jim přitom ponechal.
Město ale na dobu trvání projektu muselo najmout další lidi, aby se všechny pracovní úkony stíhaly, připomněl iDnes. Sedmnáct nových zaměstnanců vyšlo radnici na 12 milionů švédských korun (asi 34 milionů českých korun), informovala agentura Bloomberg.
Třebaže tato studie ukázala, že se méně zatížení zaměstnanci cítí lépe, jsou méně nemocní a zlepšila se úroveň péče o pacienty sanatoria, město zatím nehodlá zavést zkrácenou pracovní dobu plošně. „Je to příliš drahé na to, abychom plošně zavedli kratší pracovní dobu v rozumném časovém horizontu,“ usoudil místní politik Daniel Bernmar, zodpovědný za péči o seniory v Göteborgu.
