Česká republika není připravená na mezičas, který nastane mezi dobou, kdy využívá jako primární zdroj energie uhlí, a dobou, kdy pojede hlavně na obnovitelné zdroje, varoval v pořadu Události, komentáře datový analytik Petr Bartoň z Anglo-americké univerzity v Praze. Prezident Evropské federace obnovitelných zdrojů Martin Bursík by v tomto ohledu posílil vedení s Německem. Zvláštní zmocněnec ministerstva zahraničí pro otázky energetické bezpečnosti Václav Bartuška nicméně varoval, že v případě krize může s dodávkami energie nastat problém, důvěra mezi státy totiž v posledních letech chybí.
„Je to politická deklarace zájmu o jádro, uvidíme, co se reálně naplní,“ hodnotí smysl čtvrtečního jaderného summitu Bartuška. „Mě trochu mrzí, že se na evropské úrovni v souvislosti s úsilím dekarbonizovat vytváří dva bloky – jeden je pro jádro, jeden pro obnovitelné zdroje. Myslím, že tam zbytečně vzniká napětí,“ podotkl Bursík.
Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) se měl na jaderném summitu setkat i se zájemci o dostavbu jaderných bloků, hlavní bod to ale nebyl. „To klíčové, o čem se na summitu jedná, je způsob financování v rámci debat o tom, co můžou banky financovat a s jakým úrokem,“ konstatoval Bartuška s tím, že ještě před několika lety bylo jádro pro mnoho bank nepřijatelné. „To je to hlavní politické sdělení, vůči bankám,“ míní zmocněnec.
Podle Bartoně měl být postoj k jádru jasnější už před lety, protože kdyby se to stalo, nemusela by vzniknout „fronta zemí, které se teď budou snažit budovat jádro“.
Směrem k jádru se obrací třeba i Švýcarsko. „Je to jediná německy mluvící země, která zastavila odchod od jádra. Stavění bude o to dražší, o co více zemí se teď bude honem snažit to postavit. Kdyby tu nebyla nejasnost, zda Unie bude považovat jádro za dostatečně zelené, tak by mnoho zemí začalo alespoň s udržováním nebo i stavěním mnohem dříve a mohlo to být i levnější,“ zdůraznil Bartoň.
Dostavba jaderných elektráren v Česku, u níž se počítá s částkou 160 miliard korun, se nakonec tradičně prodraží, jako to bývá u velkých projektů, otázkou je podle Bartoně, jestli bude částka vyšší 1,5krát nebo třeba čtyřikrát. Bursík v této souvislosti připomněl jaderné výstavby ve Finsku nebo ve Francii, kde jsou zpoždění několik let a trojnásobné rozpočty. Připomněl, že Česko ale počítá do budoucna více s obnovitelnými zdroji a tato levná elektřina bude srážet tržní cenu dolů.
Pokud chce nicméně Evropa bojovat s oxidem uhličitým, má jedinou možnost a tou je jádro, je přesvědčen Bartuška. „Kolik bude stát, nikdo nedokáže odhadnout. Jsme v tomhle před velkou neznámou,“ připouští zmocněnec.
Problémem zůstává i otázka jaderného úložiště. Podle Bartoně existuje představa, že je třeba objemově velký prostor, což není pravda. Do cen by se to podle něj promítlo minimálně. „Cena je nastavena tak, aby si na sebe ty elektrárny vydělaly, a to nejen na postavení, ale i potom na to rušení. Takže ano, ta celková cena bude vyšší,“ říká analytik.
Omezené přenosové kapacity s Německem
Za největší problém považuje Bartoň naopak nevyřešenou situaci mezi dobou, kdy se používá primárně uhlí, a budoucností za pár dekád, kdy budou klíčové obnovitelné zdroje. „Třeba co bude vyrábět energii, když zrovna nebude foukat nebo svítit. Zatím na to máme nejméně vybavenou elektrickou soustavu, uhelné elektrárny na to nejsou úplně vhodné. Asi nás čeká vyrovnávání kapacity hlavně přes dovozy,“ míní Bartoň.
Bursík v této souvislosti upozornil, že Česko má omezené přenosové kapacity s Německem (2000 megawatt). „Německo má největší instalovaný výkon ve větrných elektrárnách a už se diskutuje o tom, že když fouká, má nižší ceny než Česká republika. Takže myslím, že prvním strategickým zájmem by mělo být posílit vedení s Německem, a jestliže my pokulháváme v instalovaném výkonu větrných elektráren, tak to řešit paralelně s tímhle,“ navrhl Bursík.
„Snažíme se také zjednodušit proces povolování obnovitelných zdrojů, protože u nás ten proces u větrných elektráren trvá sedm, osm let, je to absolutně největší brzda,“ poznamenal Bursík s tím, že vítanou změnou je možnost elektřinu sdílet.
Podle Bartoně je třeba ale řešit i situaci, kdy například v Německu foukat zrovna nebude. Zatímco sousední země může využít kupříkladu plynové elektrárny, v Česku je jen jedna a investovat do dalších se za současné situace nejspíš nebude nikomu chtít.
„V okamžiku problému elektřina nebude přes hranice běhat, každého ve finále zajímá vlastní volič, vlastní zákazník,“ konstatoval Bartuška s tím, že důvěra mezi státy chybí, a tak je třeba hledat národní řešení pro stav nouze. „Míra důvěry se výrazně snížila kvůli covidu a posledním rokům,“ vysvětlil Bartuška.
Bartoň k tomu dodal, že by bylo dobré, aby se energie dala posílat naopak na velké vzdálenosti, protože tam je větší pravděpodobnost, že počasí na daném místě bude jiné. To je ovšem problematické.
