Být bohatší nebylo naším cílem. A nikdo nesliboval, že všechny firmy obstojí, komentuje Klaus devadesátá léta

Nahrávám video

Bohatství a plné supermarkety nebyly cílem hospodářské transformace po roce 1989, Česko primárně usilovalo o svobodu, suverenitu, demokracii a tržní ekonomiku. V rozhovoru pro ČT24 to uvedl exprezident a porevoluční premiér i ministr financí Václav Klaus. Komentoval i soudobou kritiku privatizace – nikdo podle něj nikdy nesliboval, že všechny firmy po změně vlastníka obstojí.

Kam jsme se za posledních třicet let hospodářsky posunuli?

Jde o to, jaké klademe hledisko. Myslím, že nebylo naším cílem – jak to možná někdo trošku chápal a chápe i dodnes – abychom byli bohatší, abychom měli vyšší HDP na hlavu, abychom si toho více mohli koupit. Chtěli jsme víc než plné supermarkety. Šlo nám o něco jiného.

Zdůrazňuji to proto, že hodnocení toho období není o statistických datech, není o číslech. Došlo ke kvalitativní změně naší společnosti a naší ekonomiky. Čísly se to přesně nedá změřit, ať to nikdo nezkouší. Chtěli jsme svobodu, chtěli jsme demokracii, chtěli jsme tržní ekonomiku a chtěli jsme národní suverenitu, což jsou věci, které se nedají shluknout do nějakého jednoduchého statistického ukazatele, o kolik procent jsme oproti roku 1989 dál.

Já myslím, že nebylo naším cílem, jak to možná někdo tak trošku chápal a chápe i dodnes, abychom byli bohatší, abychom měli vyšší HDP na hlavu, abychom si toho více mohli koupit.
Václav Klaus

Ale v této věci, v kvalitativním posunu naší země, jsme nekonečně dál. Nekonečně. Úplně jinde. Ani po kvantitativní stránce to není špatné. Nedávno jsem si spočítal, že od nejnižšího bodu naší ekonomiky z transformačního období, což byl rok 1992, naše ekonomika do dneška rostla průměrně o 2,6 procenta ročně – což někdo porovnává s Čínou, která začala z totální chudoby, a proto ta čísla byla jiná.

Je to samozřejmě daleko více než Evropská unie a než zbytek Evropy, takže v tomto smyslu jsme se výrazně posunuli uvnitř Evropy k průměru Evropské unie. Jestli jsme byli na 73 procentech průměru Evropské unie, tak teď jsme na 91 procentech. To je i kvantitativně rozdíl velikánský a myslím, že by to měli lidé přijmout a ocenit.

Když hovoříme o Evropské unii, ale můžeme mluvit i celosvětově, co všechno se v transformaci muselo udát a změnit, abychom mohli konkurovat právě těmto státům a vyvážet do nich?

Správně připomínáte, že největší pád, který způsobil ekonomický pokles v letech 1991 a 1992, byl primárně způsoben výpadkem zahraničního obchodu. Kdysi jsme všechno vyváželi na východ, nebo dominantně na východ. A východ zmizel. Východ přes noc prostě zmizel. Ekonomický pokles, v podstatě počátek transformace, činil 12 procent, což není tak šílená suma, byl nevyhnutelný. Musel nastat a souvisel právě se ztrátou zahraničních trhů, zahraničního obchodu. To jsme si nikdo nevymysleli, to jsme nikdo nezorganizovali schválně. Byli bychom přece rádi, kdyby se naše tehdejší výrobky pořád ještě mohly kamsi vyvážet, ale ony se bohužel vyvážet nikam nemohly.

Abychom toto změnili, museli jsme provést radikální transformaci, proto jsme odmítli slovo „dělat ekonomickou reformu“. Ekonomická reforma byla změna s malým „z“, transformace byla fundamentální změna ekonomiky a vyžadovala liberalizovat ekonomiku, deregulovat, zlikvidovat všechny dotace, subvence, privatizovat. A kdybych to dal pod jedno shrnující znaménko, tak transformace byla o pokusu oddělit důrazně ekonomiku od politiky.

Privatizace byla pokusem nalézt vlastníky, kteří složitě, s postupem času se budou o firmy starat jako skutečně o své a udělají z nich efektivní subjekty ekonomiky.
Václav Klaus

Komunistický systém, komunistická ekonomika byla založena na diktátu politiky ekonomice a dělalo se to, co politika chtěla. Naše radikální změna byla zrušení diktátu politiky a uvolnění ekonomiky od tohoto nepříjemného diktátu, který brzdil, sešněrovával, svazoval ruce. Problém je ten, že dnešní doba nás vrací v mnohém zpět, politika se do ekonomiky začíná vměšovat zásadním způsobem, stejně neblahým jako v minulosti. A nejtypičtější ukázkou toho je zelená ideologie, všechny „Grety“, které brzdí další ekonomický rozkvět a růst.

Pokud se vrátíme k samotnému přerodu ekonomiky, tak jedním ze základních symbolů je privatizace. Za jakých podmínek vznikala?

První věc byla liberalizovat ekonomiku. To znamená zrušit, aby podnikové sféře stát diktoval, plánoval, rozhodoval za ni a o ní, jestli má vyrábět to či ono. To byl úplně první předpoklad: seškrtat všechny státní zásahy, všechny regulační a v jistém případě direktivní zásahy. To byl první úkol.

Druhá věc byla potřeba vytvořit standardní tržní prostředí a to chtělo narovnat a uvolnit ceny, zrušit obrovské množství dotací a subvencí, které pokřivovaly ekonomické prostředí, čili to byly první kroky, které jsme museli provádět. A proto, aby se podniky v tomto nově vytvořeném prostředí mohly racionálně chovat, potřebovaly totální změnu vlastnictví. Totální změnu vlastnické struktury. Ty podniky byly nikým nevlastněné, protože „státem vlastněné“ neznamená fakticky „nikým nevlastněné“.

Proto jsme museli provádět privatizaci. Privatizace byla pokusem nalézt nové vlastníky. To se strašně málo doceňuje. Řada lidí pořád doufá, že privatizace byla sanací firem a vytvořením, najednou přes noc, tygrů ve světové ekonomice. Ne, privatizace byla pokusem nalézt vlastníky, kteří se složitě a s postupem času budou o firmy starat jako o své a udělají z nich efektivní subjekty ekonomiky. O tom byla privatizace.

Klaus: Zeman svými výroky transformaci poškodil

Nicméně velmi často se později objevovala kritičtější slova, hovořilo se o tunelování. I současný prezident Miloš Zeman tehdy mluvil o podvodu století. Máte pocit, že se něco dalo udělat jinak, nebo to skutečně bylo jediné možné řešení?

Tak zaprvé, prezident Zeman velmi poškodil naši transformaci svými siláckými, pro řadu prostých lidí chytlavými výroky o privatizaci, protože on prostě privatizaci nechtěl. Naši socialisté privatizaci nechtěli, nechtěli, aby byl vytvořen kapitalismus, nechtěli, aby byla tržní ekonomika s klasickou vybaveností toho, co znamená slovo „trh“ a „soukromé vlastnictví“. Prezident Zeman proto na počátku devadesátých let navrhoval rozprodání a rozdání akcií podnikům, zaměstnancům. To by byla nová forma komunismu.

Privatizace byla hledáním vlastníků. Jsem smutný z toho, že se dneska privatizace omezuje na debatu o kuponové privatizaci. Kuponová privatizace byl náš unikátní, ve světě revoluční a velmi s obdivem sledovaný experiment, ale bylo to východisko z nouze. Pomocí kuponové privatizace jsme neprivatizovali ani čtvrtinu naší ekonomiky.

Dojem naší veřejnosti z toho, jak se o tom v médiích nepřetržitě mele, je úplně jiný. Ty mají najednou pocit, že naše ekonomika byla privatizována kuponovou privatizací, nikoliv zhruba čtvrtina. My jsme přece zahájili radikální restituce, větší než v řadě zemí střední a východní Evropy. Naše slavná malá privatizace a standardní velká privatizace byly základní věci – a pak něco zbývalo.

Kuponová knížka
Zdroj: ČT24

Kuponová privatizace byla východiskem z nouze v situaci, kdy u nás lidi po komunismu neměli bohatství, neměli kapitál, nemohli si koupit škodovku nebo velkou firmu. Takže se musely hledat alternativy, hledat specifickou metodu. Ne před každým podnikem v naší zemi ťukaly světové firmy na dveře – „Prosím vás, rychle, už vás chceme koupit“.

To je naprostý nesmysl, nic takového tady nebylo. A pokud to někdo dneska tvrdí, tak je hlupák, krom toho, že je darebák. Pro nás byla kuponová privatizace východiskem z nouze, kdy lidi neměli kapitál, nechtěli jsme všechno prodat zahraničním vlastníkům a chtěli jsme, aby se maximálně mohli podílet občané naší země. Já myslím, že v tomto smyslu i ta kuponová privatizace uspěla.

Nikdo nikdy nesliboval, že všechny firmy obstojí, říká exprezident

Co pak tedy říkáte spojování privatizace s tím, co se stalo poté?

Říkám znovu, privatizace byla hledáním prvních nových vlastníků. Každý jsme věděli, že noví vlastníci nebudou andělé, že všichni nebudou vystudovaní experti, kteří za komunismu neměli co jiného na práci než studovat Harvard a Oxford a na všech byznysových školách světa se dokonale připravovat na to, že tady budou novými manažery firem. Nic takového nebylo. Byl to postupný, pomalý proces hledání nových vlastníků.

Někteří z nich obstáli, někteří neobstáli, některé firmy měly bez vlastníků, jenom samy o sobě, svou podstatou našlápnuto na dobrou budoucnost, některé na takovou budoucnost našlápnuto neměly.

Všechny tyto firmy, tisíce firem, se dostaly do kuponové privatizace. Bylo naprosto jasné, že budou mít nejrůznější osudy. Od bezvadného osudu po osud méně příznivý. Nikdo nikdy nesliboval, že všechny firmy, které projdou kuponovou privatizací, obstojí. Nikdy nikdo z nás nic takového nevyslovil a myslím, že kdybyste šmátrali v České televizi ve svých archivech, tak byste ode mne nic takového nikdy nemohli slyšet.

Nechme žít. Někdo je schopný a stane se Kellnerem. Někdo je neschopný a zničí Poldi Kladno.
Václav Klaus

Já jsem to věděl. Já jsem přece v té době varoval, kolik v procent firem v průměru v Americe ročně končí. Provokoval jsem studenty s otázkou, jaká je úmrtnost nově zrozených firem v USA do jednoho roku jejich existence. Všichni řeknou deset procent, patnáct procent. Já jsem šokoval. Průměrné číslo v USA je, že 71 procent firem nově vzniklých nedožije jednoho roku své existence.

Nemohlo to být u nás moc jiné. To neznamená, že se nevztekám nad celou řadou neúspěchů. Že se nevztekám nad tím, jak to řada nových vlastníků propásla, nevyužila, zašantročila. Buď hloupostí a neschopnosti, nebo nějakým svým zlým záměrem.

Nakolik vnímáte jako pravdivé výroky, že privatizace stvořila velkou část současných miliardářů v České republice?

Přece jsme chtěli, aby privatizace vytvořila nové české, po půlstoletí komunismem zlikvidované, podnikatele. Manažery, finančníky, bankéře, kapitalisty. To byl náš cíl. To přece musel každý považovat za svůj cíl. Nikdo z nás nechtěl znovu obnovit komunismus, že budou mít všichni stejně. A že budou všichni žít z platu a nikdo bohatší tady prostě nebude.

Já nejsem typ „být byznysmenem“, proto jsem nezbohatl. Ale nikomu jinému to nezávidím. Ano, my jsme chtěli, aby vznikli miliardáři. Jestli každý z nich vznikl formou, která mně by byla nejmilejší, to je úplně jiná věc, ale žijeme ve svobodné a méně spravedlivé společnosti. Prostě nechme žít. Někdo je schopný a stane se Kellnerem. Někdo je neschopný a zničí Poldi Kladno. To jsou úplně odlišné věci.

Nahrávám video

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Ekonomika

VideoNa podporu ekonomiky je čas vždy, říká Středula. Prouza varoval před plýtváním na dotace

Vždy je čas na to, abychom podpořili ekonomiku, prohlásil předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. „Pokud to neuděláme, můžeme mít velké problémy do budoucna,“ dodal. Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza zdůraznil potřebu „výrazných a rychlých reforem, abychom potom už podporu tolik nepotřebovali.“ Peníze se podle něj nemají jen plýtvat na dotace, které se projí. V Duelu ČT24 probrali také vliv probíhajícího konfliktu na Blízkém východě na českou ekonomiku, možné intervence vlády do trhu, politiku České národní banky či další změny důchodového systému. Věnovali se také problematice snižování výdajů státu nebo zvedání daní. Diskusí provázel Daniel Takáč.
před 1 hhodinou

Zůna by měl rezignovat, tvrdí Vondra. Fiala budoucí spolupráci s Hlaváčem hájí

Zástupci opozice kritizují pozici ministra obrany Jaromíra Zůny (za SPD) při výběru nového náčelníka generálního štábu armády. Neexistuje jiné čestné řešení pro politika než okamžitě rezignovat, zhodnotil europoslanec Alexandr Vondra (ODS). Zůna nehlasoval pro nominovaného Miroslava Hlaváče, s nímž má přitom úzce spolupracovat. Předseda Pirátů Zdeněk Hřib se domnívá, že se SPD snaží Zůnu „neustále cenzurovat“. Šéf poslanců SPD Radim Fiala tvrdí, že Zůna hlasoval proti způsobu výběru. Ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný (Motoristé) podotknul, že Hlaváč jako kandidát získal naprostou většinu. Nedělní debatou provázela Jana Peroutková.
před 6 hhodinami

VideoZákazníci u elektromobilů preferují ty s výrazně delším dojezdem

Automobilovému průmyslu se v Česku daří. Stoupá výroba i prodeje nových vozů. Automobilky navíc letos na trh plánují uvést řadu modelů. Na světové premiéře ve Švýcarsku tento týden představila svůj třetí plně elektrický vůz Škoda Auto. Zájem o elektromobily je v Česku ale zatím stále malý. Tajemník Svazu dovozců automobilů Josef Pokorný v Událostech, komentářích z ekonomiky uvedl, že za silnými prodeji stojí solidní výkon ekonomiky a dobrá dostupnost vozidel. Český zákazník je dle něj sice „poměrně konzervativní“, elektromobilita ale podle jeho názoru má budoucnost. Pořadem provázely Vanda Kofroňová a Tereza Gleichová.
před 8 hhodinami

VideoPodnikání se v roce 1991 dynamicky rozvíjelo a ceny rychle rostly

V květnu 1991 Československo evidovalo 650 tisíc soukromníků, většinou šlo o vedlejší činnost. Rozvoj obchodu byl tehdy teprve v začátcích a vedle spousty drobných podnikatelů působilo jen málo větších firem. Častým způsobem podnikání byl prodej čehokoliv, jakkoliv a skoro kdekoliv. Pravidla se tvořila narychlo. Tržní ekonomika byla stále na startu a inflace rostla skokově. Právě zdražování Čechoslováci vnímali nejvíc. Zhruba polovina z nich podle průzkumů hodnotila svoji ekonomickou situaci v květnu 1991 hůř než před rokem.
před 13 hhodinami

V Praze lidé kvůli cenám častěji shánějí menší byty. Zájem o nové a větší klesá

Poptávka po nových bytech v Praze meziročně klesla, podle developerů dokonce skoro o třetinu. Nejmenší zájem je kvůli vysoké ceně o velké byty. Developeři proto v nových projektech nabízejí především garsonky a dvougarsonky.
před 14 hhodinami

Zdražování zrychluje. ČNB inflaci připustit nechce, kabinet to kritizuje

Renomované instituce opouštějí optimistické scénáře a upravují své prognózy. Bankovní asociace i ministerstvo financí nově očekávají letošní inflaci dvě a půl procenta. Důvodem jsou dopady války na Blízkém východě, kvůli které mají navíc příští rok spotřebitelské ceny růst ještě razantněji, a to až nad tři procenta, tedy za hranici tolerančního pásma centrální banky. Její guvernér Aleš Michl růst inflace odmítl připustit i za cenu ekonomických škod, což premiér Andrej Babiš (ANO) kritizuje.
včera v 20:19

EU a Mexiko podepsaly dohody. Mají posílit obchod a vést k odstranění cel

Evropská unie (EU) a Mexiko podepsaly dlouho odkládanou prozatímní obchodní dohodu (iTA) a další, takzvanou modernizovanou globální dohodu (MGA). Dohody by měly podle Evropské komise (EK) přispět k posílení politického dialogu a spolupráce mezi EU a Mexikem, vytvořit nové příležitosti v oblastech, jako jsou obchod, investice a čisté technologie, a zároveň posílit dodavatelské řetězce a podpořit cíle v oblasti klimatu. Cílem je i snížit závislost na Spojených státech a částečně se tak ochránit před cly, která zavedl prezident USA Donald Trump.
22. 5. 2026

Schillerová zveřejní první návrh rozpočtu až koncem srpna. U Stanjury to kritizovala

Přes sto miliard korun navíc oproti letošku požadují už nyní pro příští rok členové vlády pro své resorty, řekla ČT ministryně financí Alena Schillerová (ANO). Trvá na tom, že deficit veřejných financí nepřesáhne tři procenta hrubého domácího produktu, tedy 356 miliard korun. První návrh rozpočtu plánuje Alena Schillerová zveřejnit koncem srpna. To v minulosti sama kritizovala u svého předchůdce Zbyňka Stanjury (ODS), který tento termín zavedl namísto dříve obvyklého konce června.
22. 5. 2026
Načítání...