Tuto neděli uplynulo přesně dvacet let od vraždy podnikatele Františka Mrázka. Kdo ho zastřelil, ani to, kdo si jeho smrt objednal, policie neobjasnila. Mrázek měl kontakty v byznysu, mezi politiky i v podsvětí. V neděli se skutek stal promlčeným a nikdo za něj nemůže být potrestán. Policisté však ve vyšetřování mohou pokračovat dál.
Neznámý útočník zastřelil kontroverzního podnikatele Mrázka, který byl považovaný za mozek finanční skupiny ovládající potravinářský podnik Setuza, 25. ledna 2006. Své první velké peníze Mrázek vydělal vekslováním a obchodováním už za předchozího režimu. Po listopadu 1989 pak vstoupil do velkého byznysu, měl styky v podsvětí, ale i v politice.
Zabit byl v osm hodin večer jedním výstřelem z dálky v Durychově ulici v Praze 4 před takzvaným zámečkem. „Měl obrněné auto, nikam nechodil a stejně využili těch patnáct kroků, které denně udělal,“ sdělil tehdy Mrázkův společník Tomáš Pitr.
Vraždu začali nejdřív vyšetřovat specialisté z pražské policie. Že pátrání po vrahovi nebude jednoduché, tušili od začátku. Hned bylo totiž jasné, že nešlo o náhodný výstřel, ani amatérského střelce.
„Věděli jsme, že to nebude obyčejná vražda, ale vražda, která bude zasahovat do nejvyšších pater společnosti a napříč ní – jak do policie, tak do justice a samozřejmě také do politiky,“ podotkl bývalý operativec a šéf vyšetřovacího policejního týmu POKR Jaroslav Hruška. Policie tak začala shromažďovat informace o Mrázkových podnikatelských aktivitách i kontaktech.
Několik vyšetřovacích verzí
Případ později převzal Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Kriminalisté pracovali s několika verzemi – od vyřizování osobních účtů po mocenské, byznysové a politické motivy. Prověřovali například Mrázkova společníka Pitra, ale zkoumali i to, zda si vraždu neobjednal Radovan Krejčíř, který měl s Mrázkem dlouhodobé spory. Jako motiv číslo jedna detektivové vyhodnotili snahu o ovládnutí a prodej Setuzy.
Zpráva tehdejšího vyšetřovatele Jana Kubiceho v souvislosti s Mrázkovou smrtí tvrdila, že organizovaný zločin prorostl až do státní správy. Dokument se pak stal ostrou municí, kterou před volbami hojně používaly tábory tehdejších dvou největších stran – ODS i ČSSD.
Na konci roku 2006 však policie případ odložila s tím, že se Mrázkova vraha nepodařilo najít. Přestože se k vyšetřování několikrát vracela, důkazy o tom, kdo střílel, i po dvaceti letech chybí. Podle bývalých detektivů ale policie jméno vraha údajně zná.
Vražda je však k neděli promlčená a i kdyby se nyní pachatel sám přihlásil, nebude za čin odsouzen. Promlčecí lhůta se v tuzemském právu liší podle závažnosti skutku – může se pohybovat od tří do třiceti let. Třicetiletá lhůta se vztahuje jen na trestné činy, za které hrozí pachateli výjimečný trest. V případě Františka Mrázka byla ale kratší.
Jedním z prvních, kdo se o vraždě tehdy dozvěděl, byl novinář Jaroslav Kmenta, podle svých slov už asi dvacet nebo třicet minut poté, co padl výstřel. „Mrázek byl významný člověk s dotekem do politiky. A o to víc jeho vražda vyvolávala poprask,“ vzpomíná muž, který o českém podsvětí napsal několik knih. Tehdy sám hledal svědky, v rozhovoru s ním promluvili lidé, kteří s Mrázkem spolupracovali.
Tlak na vyšetřovatele
Policisté ale kvůli propojenosti Mrázkových aktivit se sférou vysoké politiky a byznysu čelili často velkému tlaku, popisuje tehdejší šéf vyšetřovatelů Hruška. Někteří jeho kolegové dle něj „nedopadli úplně dobře“ a zákulisní nátlak tak výrazně dopadl i na jeho tým.
Odhalit Mrázkova vraha se každopádně nepodařilo. I když policisté mimo záznam tvrdí, že tuší, kdo jím byl, nemají dostatek důkazů. Hruška tak vnímá vraždu „šéfa podsvětí“ nejen jako svůj osobní nevyřešený pomníček, ale považuje ji také za prohru policie i celé společnosti v tehdejší době.
Nové metody policistům výrazně pomáhají
Vyšetřovatelé u podobných případů pracují s řadou moderních nástrojů a metod – jako jsou balistika nebo genetika. Řada z nich se za dvacet let výrazně posunula. A díky tomu i to, co můžou kriminalisté za pomoci odborníků odhalit.
Označit důkazy a pořídit kvalitní záběry z místa činu patří mezi základy policejní práce. S tím vyšetřovatelům u nejvážnějších případů pomáhají odborníci z kriminalistického ústavu. „Je to o pachatelích, o stopách, je to o zpřesnění těch výsledků. Dřív tento proces nebyl vůbec ověřitelný a důkazní hodnota je (teď) mnohem vyšší, než byla dřív,“ vysvětluje zástupce vedoucího odboru daktyloskopie a dokumentace z Kriminalistického ústavu Praha Petr Bendl.
Simulace místa činu i dráhy střely
Při vyšetřování vraždy Františka Mrázka kriminalisté například poprvé využili záběry ze sférické kamery. Ta umožňuje virtuálně si projít celé místo trestného činu. To policistům pomůže získat kompletní představu o tom, jak to na místě v danou chvíli vypadalo. „Ani tam v podstatě nemusí chodit,“ přibližuje Bendl.
Moderní nástroje dokáží vytvářet různé modely, v nichž si vyšetřovatelé můžou nasimulovat různé situace nebo třeba dráhu střely. Modely vznikají pomocí 3D skeneru, který byl v tuzemsku poprvé použit před několika lety. Tento proces umožňuje kombinovat reálnou scénu, která byla nasnímaná pomocí nástroje, nástřel ve zdi, pozici pachatele a další proměnné.
Za posledních dvacet let prošel velkými změnami i obor genetiky – hlavně v tom, kolik materiálu je potřeba k identifikaci. „Dřív to musela být tělní tekutina – kapka krve, potu, sperma a podobně. Dnes děláme často takzvané touch samples, tedy stěr z místa, kde se potenciální pachatel mohl dotknout,“ objasnil vedoucí odboru přírodovědných zkoumání Roman Hradil taktéž z kriminalistického ústavu.
Experti zdůrazňují, že i když je nástrojů víc, primární je stále mít důkazy ověřené tak, aby obstály i u soudů. Mnohem více se pak v současnosti pracuje i s vizualizací dat, aby byla i v soudním procesu pochopitelná.
