Některými obcemi na jihu Moravy dopoledne jako už tradičně na velikonoční pondělí zněl zpěv mladíků a výskot šlehaných dívek. Někde krojovaná chasa vyšlehala děvčata obřími žílami, jak se také označují pomlázky – v Němčičkách na Břeclavsku upletli hned dvě, a to téměř pětadvacetimetrovou a více než šestnáctimetrovou. Na velikonoční obchůzku vyrazil dopoledne i král letošní Jízdy králů ve Vlčnově na Uherskohradišťsku, devítiletý František Janča. V Kyjově se zase koledníci vydali do ulic na voze taženém koňmi a v krojích.
Desítka krojovaných z němčické chasy obcházela vybrané domy v obci od 9:00. „Mají vytipovanou trasu po rodinách a holkách v chase. U každého chvíli zůstanou, zazpívají a popijí, to už je tradice. Obvykle se to protáhne až do pozdních odpoledních hodin,“ popsal velikonoční zvyk Jiří Stávek.
V Němčičkách mrskají obří žílou, jak se v regionu říká pomlázce, každoročně. V roce 2016 se Němčičtí zapsali i do knihy rekordů s pomlázkou dlouhou 66,66 metru, kterou čtrnáct lidí pletlo šest hodin. Ten rekord už je sice překonaný, drží tu však i jiné, například s rekordně dlouhou upletenou žílou z vinné révy.
Letos upletli žílu bezmála pětadvacet metrů dlouhou. „Asi deset se jich na tom střídalo zhruba pět hodin,“ dodal Stávek. Loni měli zhruba poloviční. „Čím víc se u toho popíjí, tím je to kratší. Letos je to ale nějak naopak, popíjelo se dost,“ podotkl Stávek.
Potěšilo ho, že vlastní obří žílu si upletla i omladina. Pětice chlapců kolem dvanácti let se může pochlubit žílou 12,5 metru dlouhou. Také s ní se v obci šlehalo.
Kančuch ve Vlčnově
Ve Vlčnově si ráno vyzvedlo Františka Janču jedenáct mládenců ročníku 2006, takzvaných legrútů, kteří tvoří královskou družinu. Roli legrútů plní chlapci, kteří v daném roce dosáhnou osmnácti let. Spolu s králem zamířili za družicemi, tedy děvčaty stejného ročníku. Chlapci si na cestu oblékli tradiční vlčnovské kroje. V krojích je vítala i děvčata, která legrúti vymrskali pomlázkami, v regionu nazývanými kančuch.
„Na Velikonoce jsem se těšil. Nejradši na nich mám čokoládu,“ řekl Janča. Královská rodina přichystala před obchůzkou pro mládence snídani, na kterou je po ranní mši v kostele pozvala k sobě domů. „Základ je vdoleček, chlebíček, dobře vychlazená slivovice, nějaké to víno. Oni to kluci berou zodpovědně. Říkali, že nebudou divočit ani to přehánět, aby celou dědinu obešli,“ uvedl králův otec Martin Janča.
Při obchůzce nesli legrúti na ramenou dlouhý kančuch. „Pletli jsme ho v sobotu dvě hodiny. Dlouhý je přes 7,5 metru,“ řekl jeden z chlapců Tomáš Mlýnek. „Máme šest družic v ročníku. Budeme chodit po celé dědině a budeme chodit k nim domů,“ doplnil před začátkem obchůzky legrút.
Mezi děvčata, ke kterým spolu s dalšími mládenci zavítal, patřila i Eliška Zpěváková. „Nachystala jsem pohoštění, například víno, slivovici, vdolečky,“ řekla dívka. Připravené měla pro koledníky také barevné stužky. Po vymrskání jim je uvázala nejen na více než sedmimetrový kančuch, ale i na menší pomlázky, které chlapci měli při obchůzce zasunuté ve vysokých botách.
Letošní vlčnovský král se na veřejnosti po boku své družiny poprvé oficiálně představil na krojovém plese koncem ledna. Za měsíc družinu s králem čeká stavění máje. Vrcholem společných akcí bude o posledním květnovém víkendu Jízda králů, na kterou do Vlčnova každoročně přijíždějí tisíce lidí. Král oblečený v ženském kroji a s růží v ústech při ní pojede na koni v čele průvodu.
Jízda králů byla v roce 2011 zapsána na seznam světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Patří k nejznámějším folklorním zvykům v zemi. Pochází zřejmě již z pohanských dob. Chlapci spolu soupeřili při vyhánění dobytka a nejlepší z nich se stal králem. Druhý možný původ tradice vidí etnografové v útěku uherského krále Matyáše Korvína před Jiřím z Poděbrad. Aby se neprozradil svým vzhledem a mluvou, oblékl se podle legendy právě do ženského kroje a do úst si vložil růži.
