Režisérce Jitce Vrbkové se před šesti lety narodila dcera s Downovým syndromem. K nové situaci se tvůrkyně postavila jako k výzvě. Do svého divadelního souboru Aldente angažovala herce se stejnou diagnózou a vznikl unikátní projekt, který dokazuje, že inkluze dětí se syndromem do společnosti se daří. Právě o nich Česká televize natočila půlhodinový dokument Nejsme down autorky Ley Surovcové.
„Já to vždy přirovnávám k tomu, jako by člověk měl letět na Mars. Teď nasednete do té rakety a nepřečetli jste si žádné instrukce, školení a vylétáte. Rodič dítěte s postižením musí být speciální pedagog, musí mít lékařské znalosti,“ přibližuje své zkušenosti režisérka Vrbková, matka Kláry.
Klářin otec Jan Vrbka si uvědomuje, že Klára je pro své dva sourozence specifický podnět k přemýšlení. „Jak ona obohacuje je, tak oni pomáhají jí,“ dodává. Klára sice nezvládá řadu běžných věcí jako její vrstevníci, baví se ale hudbou a tancem. Od dvou let chodí na hodiny klavíru i baletu.
Propojení světů
Jitka Vrbková se v jednu chvíli začala věnovat lidem s Downovým syndromem i profesně. Rozjela s nimi divadelní spolupráci a propojila je s profesionály. „Je to jiné, zajímavější. Smyslem je dokázat sobě, rodičům a hlavně těm dětem, že tady nejsou zbytečně,“ popisuje herec Václav Dvořák.
Herci s Downovým syndromem absolvují zájezdy i soustředění. Jitka Vrbková ale nevidí hlavní cíl jen v tom, že se dostanou do společnosti. „Jde i o to, že diváci mění své názory, když vidí představení tohoto typu,“ dodává.
Odehráli už desítky představení, nedávno nastudovali hru v angličtině a uvedli verše Vladimíra Holana. Režisérka a dramaturgyně také spolupracuje s odborníky Janáčkovy akademie múzických umění na tříletém výzkumu.
Divadelní projekt sledovala přes půl roku redaktorka Česká televize Lea Surovcová. Vytvořila dokumentární film Nejsme down.
Nesmyslné mýty
Větší zapojení do vzdělávání i do práce představuje pro lidi s Downovým syndromem nejdůležitější změnu za poslední roky. Snaží se o ni jejich rodiny i řada organizací. V Česku se ročně narodí zhruba 50 dětí s tímto syndromem. Na celém světě je to asi 100 tisíc.
Průměrná délka života u lidí se syndromem přesáhla 55 let, pořád je to ale o dvacet let méně než u zbytku populace. Nejčastěji mají lehkou nebo střední mentální retardaci. Mnozí se potýkají s řadou zdravotních komplikací, jako jsou srdeční vady, zhoršená funkce štítné žlázy nebo poruchy zraku.
Vůči lidem s Downovým syndromem většinová společnost stále často zaujímá stereotypní postoje. Podle Společnosti rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem patří k častým předsudkům, že jsou nevzdělatelní nebo že nejsou schopni vztahů. Častým mýtem je také názor, že se rodí především starším rodičům.
