Přesně před sto lety – 14. března 1921 – se narodila příslušnice řádu bosých karmelitek Anna Magdalena Schwarzová. Náboženskou aktivistku, která se nebála církev kritizovat, věznili nacisté i komunisté. Během normalizace byla v kontaktu s disentem a spolupracovala s chartisty i Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných.
„S komunismem jsem nikdy nekoketovala, ani před válkou ani po ní. Hodně jsem četla, třeba jsem přelouskala Komunistický manifest a úplně mne zděsilo, že celá ta jejich ideologie je založena na závisti,“ řekla v roce 2006 Anna Magdalena Schwarzová pro Post Bellum a Český rozhlas.
Židovská rodina milující sport
Budoucí řeholnice a vězeňkyně svědomí, které přátelé přezdívali Nina, se narodila v březnu 1921 na pražském Smíchově do středostavovské rodiny. Její otec Gustav byl technickým ředitelem společnosti Juta, matka Marie ženou v domácnosti.
I když byli Schwarzovi Židé, judaismus jim byl cizí a Annu a jejího bratra Jiřího vychovávali katolicky. Politicky se příliš neangažovali a byli vášniví sportovci – zejména horolezci. Tento koníček však jejich děti příliš nenadchl.
Mladá Anna tíhla už během dospívání k víře a obdivovala svatou Terezu z Ávily. Proto se už na sklonku třicátých let – nedlouho před začátkem německé okupace – rozhodla přihlásit do kláštera v Jiřetíně. Tam ji však z rasových důvodů přijali pouze jako postulantku.
- Postulát je předběžné důležité období přípravy na noviciát, kterým se uchazeč připravuje na řeholní život. Období postulátu se odvíjí od regulí daného řádu, do něhož uchazeč vstupuje. Motivací ke vstupu do služby Bohu je takzvané povolání.
- Zdroj: Wikipedie
V Terezíně
Během druhé světové války se rodině nevyhnula perzekuce. Ta v prosinci 1941 vyvrcholila deportací do Terezína. Zatímco Anna s matkou přežily, otce a další příbuzné zavraždili nacisté v Osvětimi.
Bratr Jiří krušné období přečkal ve Spojeném království. „Měl štěstí – velmi špatně se učil, a tak ho naši poslali ještě před mobilizací do Anglie do školy. Samozřejmě už tam zůstal, v patnácti letech se hlásil do armády, ale odmítli ho. V sedmnácti mu pak dali vybrat, u jaké zbraně chce sloužit. Vybral si letectvo a náhodou do konce války nespadl,“ vzpomínala později Schwarzová.
Nedlouho před osvobozením se – tehdy čtyřiadvacetileté – Anně Schwarzové podařilo z Terezína utéct. Pracovala tehdy totiž na zahradě, kterou už dozorci nehlídali příliš pečlivě. Po válce se vrátila do rodné Prahy. Svůj byt a další majetek však rodina nikdy zpátky nedostala. Anna tak nejprve spolu s matkou přespávala na matracích u příbuzných. Velmi skromné náhradní ubytování dostaly až poté, co se z Británie vrátil Jiří.
Komunistický útlak
Téměř okamžitě po návratu z ghetta se Anna Schwarzová opět přihlásila do kláštera. Vstup jí tentokrát rozmluvil duchovní. Její matka byla totiž nemocná a bylo potřeba se o ni postarat. Namísto řeholnictví tak mladá žena začala na Univerzitě Karlově studovat francouzštinu a angličtinu. Kromě toho působila v Ústředí katolického studentstva a Katolické lize akademické.
Další pronásledování však na sebe dlouho nenechalo čekat. Po únoru 1948 postulantku karmelitánského kláštera, která v roce 1946 volila Národní socialisty, vyhodili ze školy. Anna Schwarzová se tak živila jako cizojazyčná korespondentka v Jutě a pak jako referentka pro nákup hodinek ve společnosti Kovo.
- Řád bosých karmelitánů či bosí karmelitáni (latinsky Ordo Carmelitarum discalceatorum, OCD) je řád, který vznikl reformou původního karmelitánského řádu svatou Terezií z Ávily a svatým Janem od Kříže ve druhé polovině 16. století ve Španělsku a jeho následným oddělením od původního řádu roku 1593.
Svůj sen o vstupu do kláštera tak musela opět odložit. Kněží a členové řádů se totiž stali terčem komunistické perzekuce a přijímat nové řeholnice bylo tehdy zakázané. Nedlouho po únoru 1948 přišla do kontaktu se členy katolického společenství Rodina. Účastnila se jejich schůzek, tajných mší a diskuzí. Navíc také dovážela kněžím do internačních táborů jídlo, literaturu i různé pokyny.
Tuto činnost jí však komunisté záhy znemožnili. V únoru 1953 ji zatkla Státní bezpečnost. Prokurátor Karel Čížek ji následně obvinil z protistátní činnosti, kterou údajně páchala ve spojení „s již odsouzeným špionem Vatikánu“ Otem Mádrem.
- V rámci tohoto procesu z roku 1954 bylo za smyšlenou velezradu odsouzeno šest obviněných na dva až 15 let. Kromě Schwarzové byl jedním z odsouzených například Václav Vaško.
- Zdroj: Wikipedie
„Byla jsem tehdy nemocná, a když mne odvezli do Ruzyně, zjistili, že mám infekční žloutenku, takže jsem hned putovala na nemocničku, asi na šest neděl. Pak to teprve začalo natvrdo,“ vylíčila později.
V březnu následujícího roku Anna Schwarzová stanula před soudem se skupinou Hošek a spol. V zinscenovaném procesu ji následně režim odsoudil za velezradu k jednácti letům vězení a ke ztrátě občanských práv a majetku. Trest si pak odpykávala v Praze-Ruzyni a v Pardubicích. Za mřížemi se mimo jiné spřátelila s Marií Švermovou.
Vězeňkyně se tehdy musely neustále stěhovat. Komunisté totiž chtěli zabránit tomu, aby mezi nimi vznikala pouta a nedocházelo k nežádoucím činnostem. Přesto se však za mřížemi – například na toaletách – konaly různé semináře či tajné mše.
- Marie Švermová, rozená Švábová (1902–1992) byla česká a československá komunistická politička, poválečná poslankyně Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR, členka předsednictva ÚV KSČ. V 50. letech odsouzená v rámci politických procesů a vězněna. V 70. letech signatářka Charty 77.
- Zdroj: Wikipedie
Bojovnice za lidská práva
Ve vězení Schwarzová pobývala až do amnestie v roce 1960. Poté vykonávala dělnické profese a žila v Českém Krumlově. Jako trestaná měla totiž problém sehnat práci. Když působila v papírně, směnový inženýr u ní objevil anglicky psanou knihu a neoficiálně ji přeřadil na práci tlumočnice. Během šedesátých let nebyla v kontaktu s klášterem a do veřejného dění se tehdy nezapojovala.
Na konci roku 1968 se vrátila do Prahy a začala pracovat jako překladatelka na Vysoké škole zemědělské. Zároveň se věnovala překladům samizdatové literatury. Spolupracovala tehdy například s nedávno zesnulým Františkem Líznou.
Roku 1976 šla do důchodu a o rok později, když se šťastnou shodou okolností dostala na Západ, složila v Římě řádné řeholní sliby, ačkoli i nadále zůstávala mimo klášter. Tehdy přijala řádové jméno Magdalena.
Během normalizace úzce spolupracovala s disentem. Chartu 77 sice nepodepsala – zakázala jí to totiž převorka řádu – s chartisty se však stýkala a byla v kontaktu také s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných. V té době byla Anna Magdalena Schwarzová opakovaně zatýkána a sledována, policie u ní prováděla domovní prohlídky, sebrala jí pas, odposlouchávala telefon.
Polský klášter
Na přelomu 70. a 80. let začala Anna Magdalena Schwarzová jezdit do Polska a jakkoli se podílela na opozičních aktivitách, její ústřední zájem v Polsku představoval klášter. V roce 1985 jí úřady povolily vystěhování, v klauzurním řádu bosých karmelitánek v Krakově žila do své smrti v roce 2017.
Na sklonku života získala tato řeholnice a bojovnice za svobodu řadu ocenění. V roce 2010 jí Ústav pro studium totalitních režimů udělil Cenu Václava Bendy. V roce 2011 pak obdržela Řád Tomáše Garrigua Masaryka a Cenu Paměti národa.
„Neuvěřitelně statečná řeholnice, politická vězeňkyně nacistů i komunistů, která přežila Terezín, vyšetřovnu StB a kriminál. Legraci si dělala z udavačů všeho druhu. Vše, co prožila, ji přivedlo do ticha modlitby v klášteře bosých karmelitánek v Krakově. Je to jeden z nejúžasnějších příběhů,“ uvedl po její smrti ředitel společnosti Post Bellum Mikuláš Kroupa.
