Před sto lety vznikla KSČ. Než ji ovládl Gottwald, fungovala „po našem“

Největší komunistická strana v poměru k počtu obyvatel na světě vznikla před sto lety v Československu, kdy se pod vedením Bohumíra Šmerala odštěpila od sociálních demokratů. Stala se pak nedílnou součástí politického systému první republiky a po roce 1948 také rozhodující a totalitní mocí v zemi. Ustavující sněm KSČ začal před stoletím, 14. května 1921.

„Já hrdě říkám, jsem komunista, to jest jsem starý poctivý sociální demokrat,“ řekl v roce 1921 Bohumír Šmeral, když zakládal Komunistickou stranu Československa (KSČ). Tímto výrokem chtěl nejspíš poukázat na trnitou cestu, kterou si komunisté prošli před osamostatněním. Netušil však, že nevědomky naráží i na svůj vlastní osud. V čele strany se totiž příliš dlouho, pro nedostatečnou loajalitu směrem k Moskvě, neohřál.

Situace v roce 1921 byla poměrně bouřlivá. Na jaře 1920 proběhly první volby do parlamentu mladičkého Československa a jasně v nich zvítězili sociální demokraté, kteří také do čela vládního kabinetu postavili svého premiéra. Ovšem ke stabilitě měla vláda daleko, a to ne kvůli sporům s koaličními partnery, ale kvůli vnitřním problémům v sociální demokracii.

Ta měla na českém území dlouhou tradici, strana existovala téměř půl století, v Rakousku-Uhersku řadu let fungovala na hranici ilegality, ale pozici se jí podařilo uhájit. Po konci první světové války se stala jedním z hlavních proudů československé politiky. Partaj to byla masová, na začátku dvacátých let měla v zemi největší členskou základnu, a bylo přirozené, že se v ní zformovaly různé proudy.

Bohumír Šmeral v roce 1940
Zdroj: ČTK

Také Šmeral byl původně sociálním demokratem, v partaji se angažoval od mládí, stal se i poslancem tehdejší Říšské rady a jednou z tváří strany. Historik Jakub Rákosník o něm v Respektu napsal, že byl uznáván „pro svou erudici v teoretických otázkách marxismu, jíž se mohl tehdy pyšnit vskutku málokterý rakouský socialista“.

Pro vybudování socialistické společnosti se Šmeralovi jako vhodnější základna jevilo spíš rakousko-uherské mocnářství než Československo, což v té době nebyl zrovna oblíbený názor, a tak se Šmeralova popularita po ustanovení samostatného státu propadla na bod mrazu. Přesvědčený marxista však vyčkal. Ve státě se začaly vršit problémy způsobené například nedostatkem jídla. Odehrávaly se hladové bouře a Československo si nakonec muselo vypůjčit 1200 vagonů obilí od Rakouska, situace tak začala nahrávat radikálům. V té době se v sociální demokracii opět vynořil Šmeral.

Nahrávám video

Dělnická stávka nevyšla

Nejprve se pokusil převzít vedení strany, a to skrze boje o Lidový dům, které vyvrcholily až dělnickými stávkami. V některých městech kvůli nim musela zasahovat armáda, při střetech zemřelo zřejmě čtrnáct dělníků a na části území bylo dokonce vyhlášeno stanné právo. Nepodařilo se však naplnit zcela plán radikálů, stávka měla být všenárodní. Zachvátila však pouze některá města, ačkoliv například na Kladensku nebo Oslavansku byly události značně dramatické.

Radikálové se proto rozhodli postupovat jinak – odštěpit se od umírněných sociálních demokratů a vytvořit vlastní samostatnou stranu, což bylo podle historika Jacquese Rupnika ve střední Evropě unikátní. „To nebyla malá skupinka odpadlíků jako v Polsku, Maďarsku, Rumunsku nebo jinde,“ řekl v pořadu Historie.cs. Do KSČ přešla třetina sociálnědemokratických poslanců, získala si i přízeň většiny straníků, a tak po založení v roce 1921 vznikla v poměru k počtu obyvatel vůbec největší komunistická strana na světě.

A úspěch komunisté slavili už v následujících volbách, kde překvapivě získali přes 930 tisíc hlasů. Podle Rupnika šlo ale o zvláštní komunistickou stranu, vytvořenou „po našem“. Ačkoliv byl totiž Šmeral marxistou, nešlo o typického revolucionáře. „Proto Moskva věnuje velké úsilí tomu, aby tuto stranu přivedla do formátu, který jí vyhovuje, a tudíž je třeba se zbavit všech dědiců rakouské minulosti,“ uvedl historik.

V Moskvě Šmeral oblíbený nebyl. Na politika, kterého původně sociální demokraté vnímali jako levicového radikála, bylo teď nahlíženo z Ruska jako na představitele pravicové úchylky, která po něm dokonce dostala jméno – šmeralismus. Moskva totiž zejména chtěla zbořit národní státy, Československo nevyjímaje. Tuzemská komunistická strana ale nevnímala stát jako úhlavního nepřítele, kterého je třeba zničit. Její zakladatelé chtěli Československo naopak vylepšit.

Výsledky KSČ ve volbách za první republiky
Zdroj: Wikipedia.org

A ani Šmeral nechoval k Moskvě vřelé vztahy, byl například proti vstupu KSČ do Kominterny, světové komunistické strany, která si kladla za cíl globální revoluci. Kvůli velké podpoře straníků ale Kominterna nemohla Šmerala jen tak odstranit. Moskva proto zaujala vychytralý přístup, Šmeralovy aktivity čím dál více směřovaly do zahraničí a do čela KSČ pomalu dosazovala Kominterně nakloněné lidi.

Do vedení se začali bít takzvaní karlínští kluci, kteří podporovali šéfa agitačně-propagačního oddělení, Klementa Gottwalda. Právě budoucí československý prezident nepřekvapivě kritizoval šmeralismus v KSČ, v čemž ho jistila Kominterna. Gottwaldovi a jeho přívržencům se nakonec podařilo v únoru 1929 narychlo svolat pátý sjezd strany, kde zcela převzali její vedení. Na správný průběh v Praze dohlíželi funkcionáři z Kominterny.

S Gottwaldem přišly první čistky

Gottwald na sjezdu označil stranu jako „zcela odtrženou od mas“ a plnou „oportunistických úchylek“. V Československu podle něj mělo docházet k nástupu fašismu a jediným východiskem z této situace byla revoluce. Krvavá revoluce, protože jiná možná není. KSČ se podle historika Zdeňka Kárníka měla stát „generálním štábem, který vydává pokyny, a členstvo je vykonává tak, aby strhlo do revoluce obyvatele v dramatických událostech,“ řekl v pořadu Historie.cs.

To se ovšem řadě členů komunistické strany, původně budované „po našem“, nelíbilo. Většinu z nich průběh sjezdu pobouřil a začal jejich masový odliv. V roce 1921, při založení KSČ, měla více než 130 tisíc členů, před pátým sjezdem jich bylo asi 80 tisíc a po převzetí sekretariátu Gottwaldem počet straníků klesl na asi 40 tisíc. Na protest proti vývoji ve straně také odešla i řada intelektuálů jako Stanislav Kostka Neumann, Ivan Olbracht nebo Jaroslav Seifert.

Členů ale ubývalo i kvůli čistkám ze strany nového vedení, které chtělo KSČ plně zbolševizovat. Tomuto procesu přihlížel i zakladatel Bohumír Šmeral, který v partaji nakonec zůstal. Také voličská základna zůstala pevná, a tak si i přes radikální změny udržela KSČ více než desetiprocentní podíl hlasů ve volbách.

Rudé právo o pátem sjezdu KSČ
Zdroj: ČTK

Komunisté umožnili podle historika jednodušší spolupráci ostatních stran

Podle historika Jakuba Rákosníka ale KSČ nakonec paradoxně přispěla k udržení demokracie v Československu. Kdyby se totiž Šmeralovi podařilo prosadit jeho původní plán a ovládl by sociální demokracii, strana by se pod jeho vedením vydala více doleva. Pro pravicové subjekty by tak bylo nepřijatelné se sociální demokracií spolupracovat. „Politické těžiště první republiky by se tak nevyhnutelně vychýlilo doprava. Osudy sousedních demokratických republik Německa a Rakouska nám napovídají, co by se pak nejspíš stalo,“ napsal v Respektu.

Ačkoliv komunistická strana mohla během první republiky omylem pomoci udržení demokratického režimu, po druhé světové válce rozhodně podobný omyl nepřipustila. V koordinaci s Moskvou Klement Gottwald v únoru 1948 převzal moc a uvrhl tak Československo na čtyři desetiletí do totality, kterou ukončila až sametová revoluce v roce 1989.

Po listopadových událostech KSČ zanikla a uplynulý režim byl zákonem označen jako zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný. Ještě v roce 1990 však vznikl nástupce KSČ – Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), která si i v samostatné České republice pravidelně drží část křesel v Poslanecké sněmovně.

Výsledky KSČM ve volbách po rozpadu československé federace
Zdroj: Wikipedia.org

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Domácí

VideoLetní počasí láká do skal. Přibývá ale i vážných nehod

Ve skalách v Adršpachu na Náchodsku se v neděli zranil horolezec, spadl z asi patnácti metrů a poranil si záda a pánev. Vrtulník ho transportoval do hradecké nemocnice. Záchranáři už letos museli vyrazit k několika takovým pádům z vysokých skal nebo srázů. Někdy se jednalo o lezce, v jiných případech uklouzli chodci. A podobných případů bude s lepším počasím přibývat. Lidé by hlavně neměli přeceňovat svoje síly. Riziko na skalách hrozí i běžným turistům.
před 2 hhodinami

VideoZachránce dětí Winton se v roce 1991 vrátil do Prahy, děkoval mu i Havel

Přesně před 35 lety Československo navštívil Nicholas Winton. Více než půlstoletí tehdy uplynulo od jeho hrdinné akce, kterou zachránil skoro sedm set převážně židovských dětí. Bez jeho pomoci by se s největší pravděpodobností staly oběťmi holocaustu jako 1,5 milionu dalších dětí. Winton, který o svých činech skoro padesát let mlčel, se stal v roce 1991 čestným občanem Prahy. Na Hradě mu tehdy poděkoval i prezident Václav Havel. Výjimečný muž zemřel v roce 2015 ve 106 letech.
před 2 hhodinami

VideoNa podporu ekonomiky je čas vždy, říká Středula. Prouza varoval před plýtváním na dotace

Vždy je čas na to, abychom podpořili ekonomiku, prohlásil předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. „Pokud to neuděláme, můžeme mít velké problémy do budoucna,“ dodal. Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza zdůraznil potřebu „výrazných a rychlých reforem, abychom potom už podporu tolik nepotřebovali.“ Peníze se podle něj nemají jen plýtvat na dotace, které se projí. V Duelu ČT24 probrali také vliv probíhajícího konfliktu na Blízkém východě na českou ekonomiku, možné intervence vlády do trhu, politiku České národní banky či další změny důchodového systému. Věnovali se také problematice snižování výdajů státu nebo zvedání daní. Diskusí provázel Daniel Takáč.
před 2 hhodinami

Minulost nesmí být překážkou dobrých vztahů, shodli se Söder s Pavlem

Český prezident Petr Pavel a bavorský premiér Markus Söder se na svém dnešním setkání na Hradě shodli mimo jiné na tom, že česko-německé vztahy stojí na vzájemném respektu a společném pohledu do budoucna. Shodli se také, že minulost nesmí být překážkou dobrých sousedských vztahů. Pavel to v podvečer uvedl na síti X. Söder již předtím na síti X napsal, že Bavorsko a Česko jsou přátelé a partneři a chtějí dál prohlubovat vzájemné vztahy, mimo jiné v oblasti školství či dopravy. Jejich setkání trvalo asi půl hodiny. Söder se předtím zúčastnil sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SdL) v Brně, který označil za slavnost míru.
před 4 hhodinami

V centru Prahy protestovaly tisíce lidí na podporu ČT a ČRo

Na Staroměstském náměstí v Praze se v neděli odpoledne sešly tisíce lidí na podporu České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo). Krátce po 16:30 vyrazili účastníci protestu před Úřad vlády ČR, kam dorazili zhruba po hodině a půl. Lidé protestovali proti zákonu, který mimo jiné převádí financování veřejnoprávních médií z poplatků na státní rozpočet. Demonstrovali i proti dalším krokům ministra kultury Oty Klempíře (za Motoristy), žádají jeho rezignaci či odvolání.
před 4 hhodinami

Hasiči čtyři hodiny zachraňovali pět uvázlých jeskyňářů v Moravském krasu

Hasiči zhruba čtyři hodiny zachraňovali pět amatérských jeskyňářů, kteří uvázli pod zemí poblíž Holštejna na Blanensku v Moravském krasu. Ocitli se zhruba 100 metrů od východu, nebyli zranění, ale za prostorem, který byl naplněný vyšší hladinou oxidu uhličitého. Tuto takzvanou kapsu bylo potřeba překonat v dýchací technice, uvedli hasiči na síti X. Na místě bylo 80 zasahujících a mluvčí záchranářů Michaela Bothová řekla, že všichni jsou v pořádku.
před 5 hhodinami

Sjezd sudetských Němců v Brně otevřel staré rány i debatu o budoucnosti

Sudetoněmecký sjezd v Brně a ostré politické debaty, které mu předcházely, znovu otevřely otázky historické paměti, česko-německých vztahů i současné role nacionalismu v politice. Ve druhé části Nedělní debaty ČT o tom diskutovali bývalý premiér a někdejší eurokomisař Vladimír Špidla a sociolog Daniel Prokop. Debatu moderovala Jana Peroutková.
před 6 hhodinami

Zůna by měl rezignovat, tvrdí Vondra. Fiala budoucí spolupráci s Hlaváčem hájí

Zástupci opozice kritizují pozici ministra obrany Jaromíra Zůny (za SPD) při výběru nového náčelníka generálního štábu armády. Neexistuje jiné čestné řešení pro politika než okamžitě rezignovat, zhodnotil europoslanec Alexandr Vondra (ODS). Zůna nehlasoval pro nominovaného Miroslava Hlaváče, s nímž má přitom úzce spolupracovat. Předseda Pirátů Zdeněk Hřib se domnívá, že se SPD snaží Zůnu „neustále cenzurovat“. Šéf poslanců SPD Radim Fiala tvrdí, že Zůna hlasoval proti způsobu výběru. Ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný (Motoristé) podotknul, že Hlaváč jako kandidát získal naprostou většinu. Nedělní debatou provázela Jana Peroutková.
před 8 hhodinami
Načítání...