Před osmdesáti lety zažila Plzeň rozsáhlé bombardování. Britské Královské letectvo chtělo zničit především seřaďovací nádraží, ale silně poškozené byly i okolní části Plzně. Obětí byly stovky. Šlo o nejmohutnější a nejtragičtější nálet za celou druhou světovou válku v západočeské metropoli.
V dubnu už všichni čekali na mír. Ale noc 17. dubna 1945 znamenala tragédii téměř pro 850 lidí, kteří při náletu zemřeli. Jindřich Fiala má stále živé vzpomínky. „To bylo jako když prasklo potrubí, hukot (...). Táta šel držet dveře, toho to roztrhalo,“ vzpomíná. Přišel o oba rodiče. Do krytu nešli, schovali se doma. „Matka dostala střepinu do hlavy, brácha se zachránil pod dekou v rohu. Ale měl díru v noze,“ popisuje.
Tehdy pětiletý Jindřich Fiala přežil nálet pod neckami, to mu zřejmě zachránilo život. O sirotka se nejdřív staral strýc, který se vrátil z koncentračního tábora. „Ale on jenom plakal a pil, tak si pro mě přišla sociálka a skončil jsem v dětském domově,“ říká. Zážitky z bombardování se mu stále vracely. „Dlouho se mi zdálo, že na mě něco padá. Kamarád, který spal vedle mě, už věděl, co se mnou má dělat. Říkal: Jindro, já jsem u tebe, Jindro…,“ vypráví pamětník.
Plzeňské peklo, stovky mrtvých a zraněných
Právě nálet 17. dubna byl vůbec nejničivější a nejtragičtější ve městě. Se zemí bylo srovnáno na 320 domů, víc než dva tisíce jich bylo poškozených. Stavení, na která padaly bomby, neměla kryty, jen zpevněné sklepy. Byl to nejpustošivější úder, o kterém pamětníci mluvili jako o válečném infernu.
Nálet decimoval i části Plzně Doubravky několik kilometrů od nádraží. I tam se lidé báli o život, mnozí nepřežili. Vzpomínky na smutný konec války zaznamenala Libuše Novotná, při bombardování jí bylo devatenáct let.
„Vzápětí se rozpoutalo peklo vybuchujících bomb a řevu. Držely jsme se s maminkou ve tmě sklepa kolem krku a jedna druhé držela uši,“ cituje historik Jiří Sankot z připravované knihy o plzeňské rodačce.
„Já si myslím, že co do počtu i vůbec té hrůzy, kterou ti lidé museli prožit, že to byla jedna z nejtragičtějších nocí v dějinách Plzně,“ poznamenává historik Karel Foud. „Tři sta čtyřicet spočítaných mrtvých a dalších čtyři sta zraněných, ale nejsou započítáni návštěvníci, kteří v Plzni byli, nebo vojáci, kteří zahynuli. Na nádraží byl lazaretní vůz plný zraněných. Předpokládá se až 850 obětí,“ vyjmenoval historik.
Den po tomto krvavém náletu Plzeň bombardovali Američané. Jejich cílem bylo nádraží ve čtvrti Koterov, ale bomby zasáhly čtvrti Slovany a Petrohrad a zahynulo 79 lidí.
Plzeňskou Škodovku, která byla nejvýznamnější protektorátní zbrojovkou vyrábějící pro německou armádu děla, dělostřeleckou munici nebo stíhače tanků Hetzer, se Spojenci pokusili bombardovat několikrát. První neúspěšný pokus o útok podnikli Britové v říjnu 1940.
Maketa Škodovky za Plzní
Proniknout nad Plzeň se posádkám bombardérů RAF podařilo ale teprve na jaře 1942. Kvůli husté oblačnosti však bylo bombardování nepřesné a továrna žádný zásah nedostala. Přesto tato událost přiměla protektorátní úřady k tomu, aby západně od Plzně nechaly postavit dřevěnou maketu Škodovky, která měla odvést pozornost od skutečného cíle.
V polovině dubna 1943 vyslalo Velitelství bombardovacího letectva RAF nad západní Čechy více než tři stovky letadel. Noční nálet však skončil tragickou blamáží. Posádky značkovacích letounů omylem označily za terč psychiatrickou kliniku v Dobřanech. Výsledkem bylo přes dvě stě mrtvých, zatímco Škodovka zůstala nedotčena.
První vážnější škody Britové továrně způsobili až v půli května 1943, i tehdy ale většina bomb dopadla do polí v okolí Plzně a zbrojovku zasáhla jen malá část. Továrna navíc utrpěla jen menší škody a válečná výroba bez větších obtíží pokračovala.
Po Britech převzali úkol bombardovat Škodovy závody Američané, kteří se nad Plzní prvně objevili koncem února 1944 a kteří na rozdíl od RAF útočili za denního světla. Ani jim se ale zpočátku příliš nedařilo. Poprvé za celou válku se Američanům podařilo vážně narušit výrobu teprve krátce před Štědrým dnem 1944.
Vůbec nejtěžší a poslední nálet podniklo americké letectvo pouhé dva týdny před německou kapitulací, 25. dubna 1945, kdy bombardéry americké 8. letecké armády provoz ve zbrojovce zcela ochromily.
