Nejvyšší soud přezkoumá více než čtyřicet let starý verdikt nad hudebníkem a disidentem Karlem „Charliem“ Soukupem. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) podal stížnost pro porušení zákona, oznámil Soukupův právní zástupce Lubomír Müller. Za údajné výtržnictví, které podle dobového rozsudku spočívalo ve zpěvu vulgárních písní v hospodě po svatbě, dostal Soukup v roce 1980 desetiměsíční trest vězení. Podle Blažkovy stížnosti však ve skutečnosti šlo o politickou perzekuci.
„V tehdejším režimu bylo zcela běžné, že jednání, které bylo realizací svobody projevu, bylo postihováno jako běžný kriminální čin, přičemž cílem bylo jednak zakrýt určitou kontroverznost takového postihu, jednak snížit vážnost účastníků protestů ve společnosti,“ stojí v ministerské stížnosti. Její doručení potvrdila mluvčí Nejvyššího soudu Gabriela Tomíčková.
Soukup, jemuž je nyní 72 let, patřil jako písničkář do okruhu českého kulturního undergroundu. Podepsal Chartu 77. V roce 1982 po fyzickém i psychickém nátlaku komunistické tajné policie odešel do emigrace, žil ve Francii, poté v Austrálii. Ještě před emigrací skončil ve vězení, a to kvůli písním, které zpíval v dubnu 1980 v restauraci v Ryjicích na Ústecku večer na svatební oslavě. Podle dobového rozsudku v písních ze „zjevné neúcty vůči společnosti“ užíval vulgárních a sprostých výrazů.
Desetiměsíční trest mu uložil Okresní soud v Ústí nad Labem a potvrdil severočeský krajský soud. Podle Blažkovy stížnosti však nelze ve zpěvu písní v hospodě spatřovat hrubou neslušnost nebo závažné narušení veřejného klidu a pořádku, Soukup tak nenaplnil znaky výtržnictví ani podle tehdejšího práva.
„V kontextu doby se jeví shora popsané stíhání a odsouzení obviněného jako účelový zásah represivních složek proti undergroundovému písničkáři, který se svými písněmi, charakteristickými ostře kritickým a ironickým viděním současnosti, nezapadal do dobového kulturního establishmentu,“ uvedl Blažek ve stížnosti. Poukázal na zásadové postoje Soukupa, jehož tvorba i další aktivity byly komunistickému režimu natolik nepohodlné, že jej nakonec donutil k emigraci.
Stížnost navrhuje, aby Nejvyšší soud konstatoval, že byl porušen zákon v Soukupův neprospěch, a dobový rozsudek zrušil. Soukup by pak teoreticky mohl žádat také odškodnění za své uvěznění.
