Projevy násilí, nenávistných projevů a rostoucí míra diskriminace vůči lidem z LGBTIQ komunity se v Evropské unii a západních balkánských státech od roku 2019 zvýšily. Nejvyšší míru diskriminace hlásí intersex a transgenderové osoby. Oběti násilí tyto přestupky většinou nenahlašují. Podíl na šíření nenávisti vůči komunitě mají zahraniční manipulační kampaně. Vyplývá to z průzkumu Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA), do něhož se v roce 2023 zapojilo 1920 lidí a byl zveřejněn v září 2025.
Podle výsledků průzkumu se podíl intersex osob, které mají zkušenost s fyzickými a sexuálními útoky, zvýšil z 22 procent v roce 2019 na 34 procent v roce 2023. Znepokojivý nárůst zaznamenaly i nenávistné projevy a obtěžování, které v posledním roce před průzkumem zažilo až 74 procent respondentů. To představuje nárůst oproti 42 procentům v roce 2019. Mezi všemi LGBTIQ respondenty se s tímto jevem setkalo 55 procent.
Diskriminace intersex a transgenderových osob se projevuje napříč všemi oblastmi života – od práce přes zdravotní péči až po přístup k bydlení. Více než třetina intersex respondentů (38 procent) se cítila diskriminována na pracovišti, zatímco 31 procent zažilo znevýhodnění při hledání zaměstnání. Každý čtvrtý čelil diskriminaci i při hledání bydlení.
Z průzkumu rovněž vyplynulo, že více než polovina intersex osob (53 procent) uvažovala v posledním roce o sebevraždě, zatímco u všech respondentů šlo o 37 procent. Výrazně vyšší riziko sebevražedných myšlenek bylo zaznamenáno u transgender žen (65 procent) a transgender mužů (61 procent).
Oběti útoky často nenahlašují
Téměř tři ze čtyř intersex respondentů (72 procent), jež se stali obětí fyzického nebo sexuálního útoku motivovaného nenávistí kvůli své identitě, uvedli, že tento útok nenahlásili policii ani žádné jiné organizaci. Nejvíce nehlášených incidentů bylo zaznamenáno v Polsku, kde 91 procent obětí nepodalo žádnou stížnost. Nejnižší míra byla naopak v Nizozemsku (59 procent).
Necelá polovina respondentů (43 procent) uvedla jako hlavní důvod nehlášení násilí obavu z homofobních či transfobních reakcí policistů. Podobně vysoké procento intersex respondentů (38 procent) uvedlo, že policii nedůvěřují, a 39 procent si myslelo, že policie by jim nemohla nebo nechtěla pomoci. Mezi další důvody neohlášení patřily pocit studu a obavy z pachatelů či odplaty, které uvedla přibližně čtvrtina obětí.
„Konverzní praktiky“
Intersex osoby se v Evropě setkávají s tzv. „konverzními praktikami“, jež mají za cíl změnit, potlačit nebo potírat jejich sexuální orientaci či genderovou identitu, aby odpovídala společenským či právním normám. Podle zprávy Evropské agentury pro základní práva se tyto praktiky mohou vyskytovat v různých formách – od zásahů rodinných příslušníků přes náboženské rituály a poradenství až po psychologické či psychiatrické léčby, podávání léků nebo fyzické a sexuální násilí.
Společným cílem těchto praktik je „měnit, potlačovat nebo potírat sexuální orientaci, genderovou identitu či projev“ dané osoby tak, aby odpovídala například binárnímu pojetí pohlaví. Zpráva neuvádí, kdo tyto praktiky provádí, pouze popisuje jejich charakter a dopady. Dle FRA se s nimi setkalo 39 procent intersex respondentů; nejvíce ve Švédsku (59 procent) a nejméně v Belgii (29 procent).
Osoby podstupují chirurgické a jiné lékařské zásahy, které nejsou životně nutné a většinou se provádějí bez svobodného a plně informovaného souhlasu. Více než polovina respondentů (57 procent) uvedla, že před zákrokem ani jejich rodiče nebyli požádáni o souhlas. Tyto zásahy se většinou provádějí v raném dětství a mají za cíl přizpůsobit dítě binárnímu pohlavnímu označení v oficiálních dokumentech.
„Konverzní praktiky“ dle zprávy představují porušování základních lidských práv, zejména práva na tělesnou integritu a osobní autonomii podle článku 3 Charty základních práv EU, a mohou být považovány za nelidské či ponižující zacházení podle článku 4 Charty.
Ke „konverzním praktikám“ se v říjnu 2025 vyjádřila pro agenturu AFP šéfka úřadu pro rovnost v rámci EU Hadja Lahbibová, dle které Unie nemůže zavést úplný zákaz, protože „by to zasahovalo do pravomocí členských států.“ Podle agentury se však zavázala ke sběru dat ve všech 27 zemích EU, aby mohla lépe zacílit opatření proti těmto praktikám. „Shromáždíme všechna data, která máme o těchto praktikách, které jsou často maskované jako psychologická podpora,“ řekla. „Je zřejmé, že všech 27 zemí je musí zakázat,“ vyjádřila svůj postoj.
Manipulační kampaně
Evropská služba pro vnější činnost (EEAS) ve své březnové zprávě z roku 2025 uvedla, že zahraniční aktéři využívají manipulativní informační kampaně zaměřené na LGBTIQ osoby. Podle zprávy jsou „společenská a kulturní témata využívána jako zbraň“ a některé narativy vykreslují „práva LGBTIQ osob a genderové politiky jako vnucování ze strany neurčitě definovaného Západu, které má podkopávat tradiční hodnoty“.
Dvě třetiny respondentů v průzkumu FRA uvedly, že často vídají odkazy na takzvanou „LGBTIQ propagandu“ nebo „genderovou ideologii“. Dalších 69 procent zaznamenalo tvrzení, že LGBTIQ lidé ohrožují tradiční hodnoty, a 66 procent narazilo na obsah, který je označuje za „nepřirozené“ nebo duševně nemocné.
Z průzkumu dále vyplývá, že intersex osoby se v uplynulém roce častěji než ostatní setkávaly s on-line výzvami k násilí vůči lidem z LGBTIQ komunity – například s výhrůžkami smrtí, znásilněním či fyzickým napadením. Takový obsah pravidelně vídalo 47 procent intersex respondentů, zatímco v celé LGBTIQ populaci to bylo 38 procent.
