Mrtvých na silnicích přinejlepším neubývá. Loni se situace oproti předchozím dvěma rokům výrazně zhoršila a letos stagnuje. Podle vedoucího BESIPu Tomáše Neřolda přispívá k poměrům na silnicích to, že v terénu není dostatek policistů, a řidiči tak nemají pocit, že jim za přestupky skutečně hrozí postih, ale i způsob výuky v autoškolách. Základy se v nich sice řidiči naučí, krizové situace si však vesměs poprvé zkouší až v ostrém provozu.
Chování auta na mokré vozovce nebo na ledu či vyhýbání se překážce jsou situace, do kterých se dříve nebo později dostane každý řidič, ale pokud má za sebou pouze základní výcvik v autoškole, nemá s nimi vůbec žádné zkušenosti. Možná si stihne vzpomenout na poučky, jaký je rozdíl mezi přetáčivým a nedotáčivým smykem a co se v učebnicích píše o jejich zvládání, než narazí do sloupu u silnice nebo do závěje.
Podle Tomáše Neřolda, který vede samostatné oddělení ministerstva dopravy BESIP, jsou změny v autoškolách jedním z kroků, které by bylo vhodné učinit, pokud se mají zlepšit poměry na českých silnicích. Mladí řidiči by zkrátka měli do reálného provozu přijít s tím, že vědí, jak se auto může chovat. „Měli by zažít to, že auto má limit. Bohužel u nás je to do značné míry tak, že dostanou v autoškole základ, ale ,krizovkyʼ zkouší až v provozu,“ poznamenal.
Poměry na českých silnicích docela jasně vyjadřují statistiky dopravních nehod, zejména těch nejzávažnějších. Růst počtu havárií, ke kterým vyjížděli policisté, sice loni zpomalil, zato ale skokově přibylo obětí. Oproti roku 2017 jich přibylo 63, a mrtvých bylo dokonce více než v roce 2016. Letos se situace příliš nelepší, ke konci října bylo obětí takřka stejně jako loni v téže době. „Držíme se trendu, který v loňském roce nebyl dobře nastaven. Jediná dobrá zpráva je, že se zlepšily statistiky ohledně těžkých zranění,“ konstatoval Tomáš Neřold.
Domnívá se, že jedním z opatření, která jsou potřeba, je i zpřísnění policejního dohledu. Samotnou přítomnost policistů a označených policejních aut na silnicích nevnímá šéf BESIPu přímo jako represi, i tento krok by podle něj měl hlavně preventivní dopad.
„Je to o tom, jestli sankce, kterou máme napsanou na papíře v zákoně, na řidiče psychologicky funguje. Měl by mít sám svoji motivaci, a když ji nemá, tak je tu represe. Máme problém v tom, že řidiči kolikrát ani neznají, kolik sankce je, a pokud už ji dostanou, tak ji často nějakou obstrukcí odkládají, až na to třeba nedojde. Nevnímají dostatečně – na to máme i průzkumy – že na ně bude zaměřen dohled, že jim na silnici neprojde, když spáchají závažný přestupek,“ podotkl.
Podobně důležitá jako práce se začínajícími řidiči je potom podle vedoucího BESIPu pozornost věnovaná tomu, kdo často páchá závažné přestupky. Tomáš Neřold volá po zpřísnění trestů, ale také po programech, které by byly zaměřené na návrat takových šoférů do provozu. Co bude po uplynutí trestu, se podle něj dostatečně neřeší.
„Máme skupinu řidičů, ne úplně malou, kteří se chovají extrémně agresivně, opakovaně páchají riskantní přestupky a pokud přijdou o řidičák, nestane se s nimi nic, aby se po návratu nechovali stejně. Pro tento typ řidičů by měly být jednak silnější a delší zákazy řízení a jednak rehabilitační program, který na ně bude působit třeba i psychologickou formou. Budou daleko víc zainteresováni na tom, aby pochopili, že takto nemohou na silnici pokračovat,“ nastínil.
V součtu je tedy změna poměrů a zmírnění rizika na silnicích komplexní záležitost a úplně na začátku je potřeba změnit vnímání celé problematiky. „Nemůžeme to řešit jenom kampaní nebo jenom policií nebo jenom zákonem. Je nezbytně nutné otočit přemýšlení o BESIPu a postavit ho společensky i politicky jako prioritu v tom smyslu, že potřebujeme seznam konkrétních opatření, která budou jednotlivé subjekty plnit,“ vyzval Neřold.
