Česko si ve středu připomíná 79 let let od konce druhé světové války v Evropě. Ačkoliv byli Sověti součástí protihitlerovské koalice, podle historika Vojenského historického ústavu Jindřicha Marka lidé nesmí zapomínat na zrůdnost Stalinova režimu, který v té době v Sovětském svazu panoval. Když si toto lidé nebudou spojovat, nastává situace, kdy část veřejnosti „slepě adoruje Sovětský svaz“, upozornil historik. S tím souhlasí i vedoucí katedry dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty UK Petr Koura. Sověti v roce 1945 podle něj situaci nevnímali tak, že osvobozují Československo, ale tak, že rozšiřují své území.
Ve středečních vystoupeních politiků na pražském Vítkově rezonovaly paralely mezi druhou světovou válkou a právě probíhající ruskou invazí na Ukrajině. Třeba Petr Fiala (ODS) řekl, že mír nenastane tak, že se na něj čeká, ale musí se o něj usilovat. „Konflikt může skončit pouze tak, že agresor bude poražen. Bezpečnost musí být zajištěna ve spolupráci s našimi spojenci,“ sdělil premiér.
Ruská invaze na Ukrajině stojí a padá na Putinově Rusku, podotkl k tomu historik Marek. Stejně tak jediným řešením druhé světové války podle něj byla porážka a bezpodmínečná kapitulace nacistického Německa. „Zákulisní pokusy o jednání byly, ať už by šlo o separátní mír Německa, či jeho kapitulaci, pouze před západními spojenci,“ připomněl historik.
„Asi tím (premiér) nemyslel úplně porážku vojenskou, to by bylo asi hodně naivní. Ale porážka diplomatická, politická, ekonomická, která by vedla k tomu, že by strany zasedly k jednání o míru,“ doplnil Marek.
Kdo se nepoučí z vlastní historie, je odsouzen si ji prožít znovu, prohlásil Koura. „Že se naši politici hlásí k poučení z historie, to jen kvituji s povděkem. (...) Teď jde jen o to, aby se z toho nestala jen fráze,“ podotkl s tím, že je třeba dané výroky myslet i vážně.
Sověty musíme chápat jako součást protihitlerovské koalice, ale nesmíme zapomínat na politický systém, Stalinismus, který tam tehdy panoval, upozornil Marek. „Paradoxně se do té koalice dostal bývalý Hitlerův spojenec. Když se budeme odvolávat na pakt Ribbentrop-Molotov. Sověti k tomu Hitlerem byli donuceni. Bylo období, kdy Evropa měla skutečně namále, když třeba v dubnu 1941, kdy padla Jugoslávie, posledním odpůrcem nacistů byla Velká Británie,“ vysvětlil.
„Měli bychom oddělovat a mít na paměti řadové obyčejné vojáky, kteří umírali – ať už to byli Rusové, Tádžikové, Ukrajinci, Bělorusové a podobně – v bojích s nacisty. Ale stále si je třeba připomínat zrůdnost režimu, který je do té války vehnal,“ zdůraznil Marek. Když si toto lidé nebudou spojovat, nastává situace, kdy část veřejnosti „slepě adoruje Sovětský svaz“, upozornil historik.
S tím souhlasí i Koura. Sověti v roce 1945 podle něj situaci nevnímali tak, že osvobozují Československo, ale tak, že rozšiřují své území. „Vidíme to třeba na slavném pomníku smíchovského tanku, kde jsou sice jména vojáků, (...) ale je na něm, že padli za sovětskou vlast — nikoliv za Československo,“ uvedl jako příklad. Sověti tak Československu podle něj dávali najevo, že je součástí jejich území a snadno se jej nevzdají.
„V roce 1945 to řada demokratických politiků přehlížela, nevěnovala tomu pozornost,“ konstatoval Koura. Osvobození Rudou armádou proto sehrálo velkou roli v následné přeměně tehdejšího státu na komunistický režim, míní Koura. Definitivně o tom však rozhodly volby v roce 1946, jak připomněl.
