František Kriegel ukázal, že i všemocným Sovětům se lze postavit. S okupací nesouhlasil hned dvakrát

František Kriegel sice pomáhal vybudovat komunistický režim v Československu a v období února 1948 stál dokonce v čele lidových milicí. Do dějin se ale také zapsal jako ten, který jako jediný nepodepsal potupný brežněvovský diktát v srpnu 1968. Patřil i mezi čtyři statečné poslance, kteří odmítli souhlasit se sovětskou okupací. Naopak jako jeden z prvních připojil svůj podpis pod Chartu 77. Dodneška nese Krieglovo jméno cena, kterou každoročně uděluje Nadace Charty 77 za statečnost v oblasti lidských práv.

František Kriegel se narodil přesně před 110 lety v polském městě Stanislawów. V Praze vystudoval medicínu a ve 30. letech se zúčastnil jako lékař španělské občanské války. Po porážce španělských republikánů přešel v únoru 1939 do Francie a prostřednictvím norského Červeného kříže se pak s dalšími lékaři dostal až na čínsko-japonskou frontu.

Svou devítiletou anabázi vojenského lékaře zakončil v Barmě jako smluvní lékař americké armády. Do Prahy se vrátil po skončení bojů na podzim roku 1945. 

Doma se začal angažovat v KSČ, po roce 1945 byl členem pražské organizace a podílel se i na komunistickém převratu. V období únorového převratu v roce 1948 byl zástupcem velitele hlavního štábu Lidových milicí.  

V letech 1949 až 1952 navíc působil jako náměstek ministra zdravotnictví Plojhara. Pod Kriegelovým vedením se uskutečňoval proces zestátňování a sjednocování zdravotnictví podle sovětského vzoru. Právě jeho činnost na přelomu 40. a 50. let je  Krieglovi vyčítána dodnes. V 50. letech ale přicházejí stranické čistky a boj proti sionismu, Kriegel je funkce zbaven a poté pracoval jako lékař v Tatře Smíchov.

Zpátky do politiky se vrací až během postupného uvolňování v 60. letech. V roce 1964 byl zvolen poslancem Národního shromáždění a v roce 1968 patřil na pár měsíců i mezi nejužší politickou špičku, když byl členem předsednictva ÚV KSČ.

Pražské jaro a Akční program KSČ nadělaly vrásky v Moskvě

Pražské jaro totiž znamenalo především změny uvnitř vládnoucí komunistické strany. V lednu oddělilo vedení KSČ funkci prvního tajemníka a prezidenta republiky. Nejmocnějším mužem ve straně se stává Alexander Dubček, prezident Novotný navíc o pár měsíců později končí po 11 letech ve funkci a nahrazuje ho generál Ludvík Svoboda. 

V dubnu schválilo vedení KSČ takzvaný Akční program, který reagoval na kritiku stalinismu i celkové mezinárodní uvolnění, ale i na ekonomickou krizi v tehdejším Československu. V čele vlády stanul reformní komunista Oldřich Černík a reformní komunisté se dostali i do čela Národního shromáždění a Národní rady – té předsedal právě František Kriegel.

Jenže uvolňování politických a kulturních poměrů ve svém satelitu nesl velice nelibě Sovětský svaz. V květnu si pozval Brežněv československé vedení do Moskvy na kobereček a tam je sovětští činovníci upozorňovali na „pokračující rozkladnou činnost pravicových sil v KSČ a na narůstající kontrarevoluční tendence“.

Alexander Dubček gratuluje Františku Krieglovi ke zvolení do ÚV KSČ
Zdroj: ČTK/Oldřich Pícha

A tlak na Československo z východního bloku neustával ani v dalších měsících. Tzv. varšavský dopis z července 1968 obsahoval i ultimativní požadavky a tvrzení, že „to už není jen vaše věc“. Jenže československé vedení schválilo k dopisu odmítavé stanovisko. Sovětská strana pak apelovala na vedení KSČ, aby si uvědomilo „internacionální odpovědnost za osud socialismu v zemi a rozhodně čelilo vzrůstajícímu kontrarevolučnímu nebezpečí“.

Jenže Dubček odmítl personální změny ve vedení KSČ i státu, které požadovala Moskva. Na schůzce představitelů států Varšavské smlouvy v Bratislavě 3. srpna pak zástupce konzervativních čs. komunistů Vasil Biľak předal Brežněvovi takzvaný zvací dopis, který měl zdůvodnit vojenskou intervenci.

Brutální vpád vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy (Polska, NDR, Maďarska a Bulharska) v noci z 20. na 21. srpna pak ukončil veškeré reformní snahy v Československu.

Kriegel byl internován hned první noc okupace, mohl skončit za Uralem

Hned v noci bylo také několik vedoucích čelních představitelů státu odvezeno do SSSR. Vedle Dubčeka nebo Černíka to byl i právě František Kriegel. Okupantům se ale nepodařilo získat podporu prezidenta Ludvíka Svobody a instalovat do čela Československa v rozporu s ústavou kolaborantskou tzv. dělnicko-rolnickou vládu, která by zajistila politickou legitimitu okupace.

Prezident Svoboda pak souhlasil s jednáním v Kremlu, aby se pokusil vyjednat návrat internovaných politiků. Tato jednání se však odehrávala pod diktátem Sovětů a výsledný přijatý protokol byl v podstatě kapitulací Československa. 

Původní představa sice byla taková, že společné memorandum vypracuje česká strana, již záhy se ale Sověti rozhodli, že ho sepíší sami. Pozdě večer 25. srpna se mezi československými politiky začalo diskutovat, zda sovětský návrh protokolu podepsat, či odmítnout. Váhali zejména příslušníci reformního proudu, podle svědectví na ně emotivně apeloval i prezident Svoboda, aby protokol podepsali.

Tlak na československé představitele v Kremlu byl enormní. Delegátům například naznačovali, aby Kriegla nechali v Moskvě, s tím, že se o něj postarají. Myšleno tak, že si ho odvezou někam za Ural.
Jan Kalous
historik

Nátlak nakonec slavil úspěch a svůj podpis připojilo 19 vrcholných politiků Československa. Jedinou výjimkou byl předseda Národní fronty František Kriegel. Sověti ho drželi v izolaci a nepomohlo ani naléhání jeho krajanů. Protokol odmítl podepsat se slovy: „Co se mnou mohou udělat? Pošlou mě na Sibiř, nebo mě dají zastřelit. S tím já počítám a kvůli tomu to nepodepíšu.“

Kriegel: Nepodepsal jsem, protože protokol  všestranně svazoval ruce naší republice

Moskevský protokol znamenal faktický konec pražského jara. V textu se již objevuje termín „normalizace“ poměrů v zemi, včetně zastavení činnosti „antisocialistických“ organizací (např. sociální demokracie) či provedení „nutných kádrových opatření ve vedení tisku, rozhlasu a televize“. Koncem srpna schválil protokol Ústřední výbor KSČ.

Pobyt sovětských vojsk v Československu pak byl legalizován smlouvou z 16. října 1968. O dva dny později dokument schválilo Národní shromáždění, když pro smlouvu hlasovalo 228 poslanců, deset se zdrželo hlasování a našli se i čtyři, kteří zvedli ruku proti: František Vodsloň, Gertruda Sekaninová-Čakrtová, Božena Fuková a znovu František Kriegel.

Odmítl jsem podepsat tzv. moskevský protokol. Odmítl jsem to proto, že jsem v tomto protokolu viděl dokument, který všestranně svazoval ruce naší republice. Odmítl jsem jej podepsat proto, že podepsání se dělo v ovzduší vojenského obsazení republiky, bez konzultace s ústavními orgány a v rozporu s cítěním lidu této země.
František Kriegel

Podle této smlouvy zůstala „část sovětských vojsk dočasně na československém území za účelem zajištění bezpečnosti zemí socialistického společenství před sílícími revanšistickými snahami západoněmeckých militaristických sil“. Jenomže moskevský protokol neobsahoval datum odchodu sovětských vojsk a „dočasný pobyt“ se nakonec protáhl až do 90. let minulého století.

StB Kriegla sledovala až do jeho smrti

František Kriegel sice nebyl ani zastřelen, ani poslán na Sibiř, za svůj „nepodpis“ byl ale v roce 1969 vyloučen z ústředního výboru a následně i z komunistické strany. Ten samý rok také přišel o poslanecké křeslo. 

V 70. letech se pak angažoval v disentu a jako jeden z prvních podepsal Chartu 77, která požadovala mimo jiné dodržování lidských práv v Československu. Státní bezpečnost už ho bude sledovat až do jeho smrti. Když pak František Kriegel uprostřed tuhé normalizace 3. prosince 1979 zemřel, zakázal komunistický režim veřejný pohřeb.

Jeho jméno ale nezůstalo zapomenuto. V roce 1987 uctila jeho památku Nadace Charty 77, když ve Stockholmu zřídila Cenu Františka Kriegla. Ta se uděluje každoročně za příkladnou statečnost v úsilí o dodržování lidských práv, občanských svobod a politické tolerance. 

V roce 2015 pak František Kriegel obdržel in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Domácí

VideoLetní počasí láká do skal. Přibývá ale i vážných nehod

Ve skalách v Adršpachu na Náchodsku se v neděli zranil horolezec, spadl z asi patnácti metrů a poranil si záda a pánev. Vrtulník ho transportoval do hradecké nemocnice. Záchranáři už letos museli vyrazit k několika takovým pádům z vysokých skal nebo srázů. Někdy se jednalo o lezce, v jiných případech uklouzli chodci. A podobných případů bude s lepším počasím přibývat. Lidé by hlavně neměli přeceňovat svoje síly. Riziko na skalách hrozí i běžným turistům.
před 4 hhodinami

VideoZachránce dětí Winton se v roce 1991 vrátil do Prahy, děkoval mu i Havel

Přesně před 35 lety Československo navštívil Nicholas Winton. Více než půlstoletí tehdy uplynulo od jeho hrdinné akce, kterou zachránil skoro sedm set převážně židovských dětí. Bez jeho pomoci by se s největší pravděpodobností staly oběťmi holocaustu jako 1,5 milionu dalších dětí. Winton, který o svých činech skoro padesát let mlčel, se stal v roce 1991 čestným občanem Prahy. Na Hradě mu tehdy poděkoval i prezident Václav Havel. Výjimečný muž zemřel v roce 2015 ve 106 letech.
před 4 hhodinami

VideoNa podporu ekonomiky je čas vždy, říká Středula. Prouza varoval před plýtváním na dotace

Vždy je čas na to, abychom podpořili ekonomiku, prohlásil předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. „Pokud to neuděláme, můžeme mít velké problémy do budoucna,“ dodal. Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza zdůraznil potřebu „výrazných a rychlých reforem, abychom potom už podporu tolik nepotřebovali.“ Peníze se podle něj nemají jen plýtvat na dotace, které se projí. V Duelu ČT24 probrali také vliv probíhajícího konfliktu na Blízkém východě na českou ekonomiku, možné intervence vlády do trhu, politiku České národní banky či další změny důchodového systému. Věnovali se také problematice snižování výdajů státu nebo zvedání daní. Diskusí provázel Daniel Takáč.
před 5 hhodinami

Minulost nesmí být překážkou dobrých vztahů, shodli se Söder s Pavlem

Český prezident Petr Pavel a bavorský premiér Markus Söder se na svém dnešním setkání na Hradě shodli mimo jiné na tom, že česko-německé vztahy stojí na vzájemném respektu a společném pohledu do budoucna. Shodli se také, že minulost nesmí být překážkou dobrých sousedských vztahů. Pavel to v podvečer uvedl na síti X. Söder již předtím na síti X napsal, že Bavorsko a Česko jsou přátelé a partneři a chtějí dál prohlubovat vzájemné vztahy, mimo jiné v oblasti školství či dopravy. Jejich setkání trvalo asi půl hodiny. Söder se předtím zúčastnil sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SdL) v Brně, který označil za slavnost míru.
před 6 hhodinami

V centru Prahy protestovaly tisíce lidí na podporu ČT a ČRo

Na Staroměstském náměstí v Praze se v neděli odpoledne sešly tisíce lidí na podporu České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo). Krátce po 16:30 vyrazili účastníci protestu před Úřad vlády ČR, kam dorazili zhruba po hodině a půl. Lidé protestovali proti zákonu, který mimo jiné převádí financování veřejnoprávních médií z poplatků na státní rozpočet. Demonstrovali i proti dalším krokům ministra kultury Oty Klempíře (za Motoristy), žádají jeho rezignaci či odvolání.
před 7 hhodinami

Hasiči čtyři hodiny zachraňovali pět uvázlých jeskyňářů v Moravském krasu

Hasiči zhruba čtyři hodiny zachraňovali pět amatérských jeskyňářů, kteří uvázli pod zemí poblíž Holštejna na Blanensku v Moravském krasu. Ocitli se zhruba 100 metrů od východu, nebyli zranění, ale za prostorem, který byl naplněný vyšší hladinou oxidu uhličitého. Tuto takzvanou kapsu bylo potřeba překonat v dýchací technice, uvedli hasiči na síti X. Na místě bylo 80 zasahujících a mluvčí záchranářů Michaela Bothová řekla, že všichni jsou v pořádku.
před 8 hhodinami

Sjezd sudetských Němců v Brně otevřel staré rány i debatu o budoucnosti

Sudetoněmecký sjezd v Brně a ostré politické debaty, které mu předcházely, znovu otevřely otázky historické paměti, česko-německých vztahů i současné role nacionalismu v politice. Ve druhé části Nedělní debaty ČT o tom diskutovali bývalý premiér a někdejší eurokomisař Vladimír Špidla a sociolog Daniel Prokop. Debatu moderovala Jana Peroutková.
před 8 hhodinami

Zůna by měl rezignovat, tvrdí Vondra. Fiala budoucí spolupráci s Hlaváčem hájí

Zástupci opozice kritizují pozici ministra obrany Jaromíra Zůny (za SPD) při výběru nového náčelníka generálního štábu armády. Neexistuje jiné čestné řešení pro politika než okamžitě rezignovat, zhodnotil europoslanec Alexandr Vondra (ODS). Zůna nehlasoval pro nominovaného Miroslava Hlaváče, s nímž má přitom úzce spolupracovat. Předseda Pirátů Zdeněk Hřib se domnívá, že se SPD snaží Zůnu „neustále cenzurovat“. Šéf poslanců SPD Radim Fiala tvrdí, že Zůna hlasoval proti způsobu výběru. Ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný (Motoristé) podotknul, že Hlaváč jako kandidát získal naprostou většinu. Nedělní debatou provázela Jana Peroutková.
před 10 hhodinami
Načítání...