Aktuální kauza kolem údajného únosu syna premiéra na anektovaný Krym oslabuje podle Jana Sokola kabinet. Většina problémů Česka přitom podle něj pramení z toho, že máme ústavně slabé vlády. „Proto jsem byl velmi proti přímé volbě prezidenta,“ prohlásil filozof a pedagog v Interview ČT24. Třeba v Německu nelze odvolat premiéra, aniž by měla opozice v ruce jeho nástupce. V Česku teď opozice vyzývá Babiše k demisi, podle Sokola by se ale ve sněmovně těžko našla jiná vláda s důvěrou, kterou by navíc jmenoval prezident.
Pane profesore, čím je pro vás aktuální kauza Andreje Babiše?
No hezké to není, a je to něco, co oslabuje vládu. To mi vadí velmi, protože velká část našich problémů – skutečných i domnělých – plyne z toho, že máme slabou vládu. Už ústavně je vláda vydaná na milost parlamentu a ještě když k tomu přidáme prezidenta, který si s ní chce pohrávat, tak to je hodně špatné.
Na milost, nemilost – parlament jsou ale lidem volení zástupci.
Ale v ústavách je to udělané jinak, třeba Angličané to mají tak, že premiér může kdykoliv vyvolat volby. Němci to mají tak, že premiéra můžete shodit jen tehdy, pokud už máte nového. To je důležité – Němci nebo Američané dobře věděli, že tohle je pro začínající demokracii podstatné.
Takže to je problém české demokracie – ústavně slabá vláda?
Ano, proto jsem byl velmi proti přímé volbě prezidenta, bohužel většina poslanců si myslela, že to jinak nejde.
Dobře, ale to žádným způsobem nelimituje chování konkrétních lidí v politice. Tak jak kauzu Andreje Babiše vnímáte z hlediska kvality českého politického prostředí, kvality české demokracie?
To bych od sebe trochu oddělil, protože demokracie naštěstí není jen to politické prostředí. Řekl bych, že česká společnost je poměrně dost demokratická. Přes všechny kampaně se lidé nenechají vyhecovat k extrémní pravici – ta odezva naštěstí zatím není masová. Myslím si, že tohle problém není.
Ta politika je problém – z různých důvodů. Víte, v demokratické politice se udrží jen ten, kdo o to opravdu hodně stojí. Starý Platon to říkal obráceně: říkal, že vládnout má ten, kdo to nechce. A když máte soutěž o moc danou tím, jak to kdo moc chce, tak se tam zkrátka dostanou lidé určitého druhu, kterým to vyhovuje.
Na druhou stranu, lidé se tam dostávají na základě výsledků voleb. A co se stalo v ČR: vyhrálo hnutí ANO, sestavilo nějaký tým, který má důvěru v parlamentu, ta ústavní podmínka je tedy naplněna stoprocentně. Teď si navíc vláda svou důvěru otestuje v parlamentu ještě jednou. Takže přeci žádný problém, nebo ano?
Právě, to je ono – to jako je ústavně, ale to je něco jiného. Podívejte – moc jednotlivých hráčů není určená jen tím, co stojí v ústavě, ale také tím, jak s ní umí zacházet. Jak si ji umí „nabrat“ a jak ji umí prosazovat.
Já mám takový sklon politiky spíše hájit, protože jsem si k tomu také sám čuchnul. A vím, že to nemají lehké – člověk si vyzkouší, jak je v tomto omezený. Co všechno nemůžete a co všechno musíte… Nemyslím, že by člověk musel podvádět nebo lhát, ale například zdaleka nemůže říct všechno, co si myslí.
Když zůstanu u těch voleb – on je to totiž častý argument hnutí ANO: my jsme vyhráli, přestože lidé věděli o trestním stíhání Andreje Babiše. Jak to, že to třetině voličů u nás nevadí, že potenciální premiér také může jít do vězení?
To víte – vy jste to vzal právně, tak musíte říct presumpce neviny, nic se nestalo. Ale toto v politice neplatí, ačkoliv si to mnozí řeknou – zejména ti, kterým se líbí taková ta jeho přímočarost ve vystupování.
Mně to také přijde jako docela nedobré, protože to svědčí o tom, že právní systém zase takovou váhu u nás nemá. To, že je někdo obviněný, nad tím mávnou rukou.
Já jsem se setkal i s názorem: oni tenkrát taky kradli v 90. letech, tak proč by nám měl Andrej Babiš vadit… Proč občané dospějí k takovému postoji?
Protože chtějí – většina voličů se nerozhoduje na základě argumentů, ale něco je jim sympatické, něco ne. Myslím, že pan Babiš má určité charisma, kterým část lidí opravdu nakloní na svou stranu. A pak jsou ochotni všelicos vyslechnout – argumenty tady poletují všelijak. Já bych přenesl přes srdce ledacos, ale co mi vadí, je ten způsob jeho obrany. Jako v případě toho Čapího hnízda – kdyby to hned na začátku prostě přiznal a tu daň zaplatil…
No on tvrdí, že to není pravda, že se to nestalo…
Dobře, ale co se týče politiky, by to vyřídil velice snadno.
A to by fungovalo, kdyby se zachoval tak, jak říkáte? Lidé by mu to odpustili nebo by si říkali: tak on se přiznává, tak to asi udělal a toho volit nebudeme?
Já myslím, že by si lidé řekli „Čo bolo, bolo“, jak říká klasik. Že to bylo ještě před jeho vstupem do politiky. Byl obchodník, byl podnikatel – je pravda, že se v té době dělo ledasco. A že se to stíhá až po velmi dlouhé době, tak to si taky můžete říct – to on taky používá jako argument.
Andrej Babiš v pátek razantně prohlásil, že on sám nikdy neodstoupí. Vzhledem k volebnímu vítězství a vzhledem k tomu, že lidé věděli o jeho obvinění, tak proč by vlastně měl rezignovat? A měl nebo neměl?
Já bych na jeho místě udělal to, co jsem říkal – to znamená, nesnažil bych se vysvětlit, že jsem nepodepsal spolupráci, prostě bych řekl bylo… to tady pár lidí udělalo, a vždycky to pomohlo. Kdežto všelijaké úhyby… Teď s tím mladým panem Babišem je to nechutné, trapné atd. Ale nedá se to odbýt tím, že se řekne, že je to hanebnost, když už to dojde takto daleko.
Bylo by to očistné pro českou demokracii, kdyby Andrej Babiš rezignoval?
Tak podívejte, můžeme říct, co si přejeme… ale pak člověk musí taky myslet na to, co by se mohlo stát. Já si nejsem jistý, že by dneska parlament dal dohromady nějakou jinou vládu, která by získala důvěru a kterou by jmenoval prezident.
