Vysmíval se zákazům, v Terezíně vedl vlastní časopis. Šestnáctiletý novinář Ginz zemřel v Osvětimi

Nahrávám video
Příběh Petra Ginze
Zdroj: ČT24

Malíř, novinář i básník – to vše byl Petr Ginz. Chlapec mnoha talentů stihl za svůj 16letý život napsat desítky reportáží a povídek. Pokračoval v tom i po transportu do terezínského ghetta, kam nacisté začali deportovat Židy před 80 lety. Petr tam dokonce založil a vydával vlastní časopis. Po deportaci do vyhlazovacího tábora ho ale nacisté odeslali rovnou do plynové komory.

„Byl to obyčejný kluk z pražského Těšnova. Narodil se do česko-židovské rodiny a zajímal se úplně o všechno. Už jako malý kluk psal knížky, povídky, zajímal se o vědu a s kamarády dělal pokusy. Bavila ho i historie, byl otevřený různým nápadům a i ve svém mladém věku se snažil hledat, jaký je smysl života,“ představuje Petra Ginze spisovatel a ředitel Přírodní školy František Tichý. O mladém autorovi a jeho přátelích už napsal knihy Transport za věčnost a Princ se žlutou hvězdou.

Ze zákazů si dělal legraci, vzdělání pro nadané mu nacisté odepřeli

Petr Ginz se narodil 1. února 1928. Jeho rodiče svedl dohromady společný zájem o umělý jazyk esperanto. Ten si pak oblíbil i sám Petr. Jeho otec Ota byl židovského původu, rodina byla ale spíše liberální a do synagogy chodila v podstatě jen o velkých svátcích.

Petr začal chodit do židovské školy na Josefově. Protože byl ale velice aktivní a už tehdy psal různé povídky, nastoupil od druhého ročníku do třídy pro nadané děti, která fungovala v pražských Nuslích. Tam mohl rozvíjet své talenty, ale jen do roku 1940. Tehdy totiž už židovské děti nesměly navštěvovat české školy. Petr se tedy vrátil zpátky do své třídy na Josefově. I tady ale pokračoval ve svých koníčcích.

Měsíční krajina Petra Ginze
Zdroj: Wikimedia Commmons

„V době, kdy už přituhovala židovská opatření, si začal psát deník – právě v ten den, kdy se zavedlo nošení židovské hvězdy (19. září 1941, pozn. aut.). V té době také psal román Návštěva z pravěku inspirovaný Julesem Vernem, který je v podstatě alegorií doby, kterou prožíval,“ popisuje Tichý.

Přestože situace se zhoršovala, Petr o ní nepsal nijak nešťastně. Naopak se snažil ve všem hledat něco veselého. Žluté označení na kabátech přirovnával k hvězdám amerických šerifů a s maminkou je při cestách městem počítali.

Sílily také různé další zákazy – Židé například nesměli do kina, kaváren nebo museli odevzdat psací stroje a pracovat mohli jen vzhledem k svému vzdělání v podřadných zaměstnáních. I z těchto nařízení se Petr snažil dělat si legraci a zlehčovat je – například v lednu 1942 svojí básní Dnes je jasno už všem lidem.

Petr Ginz
Zdroj: Post Bellum

„Dnes je jasno už všem lidem, kdo je árijcem, kdo Židem, neboť Žida poznáš vezdy podle černožluté hvězdy. A takto znamenaný Žid musí dle předpisu žít: Vždy po osmé hodině věnovat se rodině, dělat jak pomocný dělník, neposlouchat ani Mělník, nesmí si pejska dovolit ani se nechat oholit. A Židovka dřív bohatá nesmí mít ani koťata, musí učit doma děti, nakupovat od tří do pěti, nemít šperky, česnek, víno, koncert, divadlo či kino, auta, byty, gramofony, kožich, lyže, telefony, vepřové, cibuli, sýry, aparáty, přesné míry, harmoniky foukací neb kanárka pro legraci (…),“ zapsal si Petr do svého deníku.

„Jak mi vyprávěla jeho sestra, Petr měl velký smysl pro humor. Ale samozřejmě on v tom dětském pohledu nemohl ještě vidět, co dalšího bude následovat,“ vysvětluje Tichý.

Dva roky vydával v Terezíně týdeník, přispěvatelům občas platil vlastním jídlem

Dalším krokem omezování svobody a pronásledování se i pro Petra stal transport do ghetta v Terezíně. Povolání k deportaci dostal v říjnu 1942, když mu bylo 14 let.

„Povolání dostal jako jediný z rodiny. Přestože jeho tatínek byl židovského původu, tak byl v té době před deportací chráněn manželstvím s Češkou. A Petrova sestra Eva byla o dva roky mladší, takže také ještě do transportu nemusela. Petr tak jel sám, respektive ve vlaku s ním jeli chlapci ze sirotčince v Belgické ulici, které znal a kteří s ním pak v Terezíně žili – třeba Hanuš Hachenburg nebo Zdeněk Ornest,“ popisuje Tichý.

Právě blízkost kamarádů a snad i Petrova veselá povaha nedovolily, aby ani v neznámém a nejistém prostředí, a navíc bez rodiny, propadal skepsi.

„Těžko můžeme tušit, jak to sám prožíval, ale z jeho textů vyznívá odhodlání nepoddat se té situaci a vypořádat se s tím aktivně. On byl umístěn na domov číslo jedna, to byly takzvané kinderheimy, dětské domovy, kde bylo v jedné třídě bývalé školy zhruba čtyřicet kluků. Petr tam byl velice výraznou osobností. Měli tam samosprávu a on se brzo ujal organizace společného života, vydával časopis Vedem a organizoval mnohé další aktivity,“ přibližuje Tichý.

Do časopisu přispívali i další chlapci, Petr ho editoval a sám dodával velké množství reportáží, ale i povídek a básní. Zároveň pro ostatní pořádal i různé populárně-vědecké přednášky. „I v ghettu se snažil dál studovat, protože v Terezíně byla k dispozici rozsáhlá knihovna z knížek, které tam přivezli vězni. A Petr si rád půjčoval publikace o historii a přírodě,“ dodává spisovatel.

Časopis Vedem
Zdroj: Post Bellum

Časopis Vedem vycházel pod Petrovým vedením celé dva roky každý pátek. Jeho zodpovědnost a oddanost své zálibě, která se stala v podstatě prací, dokládá i svědectví pamětníků, že mnohdy napsal celé číslo sám, když měl nedostatek textů od ostatních, nebo za příspěvky svých spolubydlících občas platil potravinami, které dostával z domova.

Jako chlapec snil o vesmíru, jeho kresba se tam dostala po 70 letech

V roce 1944 nacisté do ghetta deportovali i Petrovu sestru Evu. S bratrem se ale mohla potkávat jen krátce – v září téhož roku totiž Petr dostal povolání do transportu do Osvětimi.

„Petr byl deportován na podzim roku 1944 jedním z posledních transportů, které z Terezína odjely. Před nástupem do vlaku byl nemocný. Pamětníci mluvili o tom, že měl nějakou virózu, která ale v podmínkách ghetta měla velmi těžký průběh. Takže když nastoupil do těch dobytčích vagonů, které mířily do Osvětimi, tak byl velice zesláblý a unavený. Z vyprávění několika pamětníků pak víme, že když přijeli do vyhlazovacího tábora, tak v té frontě před selekcí ho zařadili nalevo, to znamená rovnou do plynových komor. Od té chvíle o něm další zprávy nemáme a předpokládáme, že ještě ten den byl zavražděn,“ dodává Tichý.

Do Terezína musel nakonec ještě v roce 1945 odjet i Petrův otec Ota. Společně s dcerou se tam ale dočkali konce války a po osvobození se vrátili do Prahy.

„Osvobozeni jsme byli Rudou armádou a na jednom z jejích nákladních aut jsme se vrátili domů. Měli jsme domluvený signál, takové zvláštní písknutí. Bydleli jsme ve čtvrtém patře nahoře. My jsme pískali dole, maminka viděla nás dva stát dole a první její otázka byla: ‚Kde je Petr?' Pak jsme čekali na Petra, že se vrátí, ale on se nevracel a nevracel. Celá rodina mého otce zahynula taky. Jeho dvě sestry a dva bratři i příbuzní, všichni bratranci a sestřenice. Babička zemřela ještě v Terezíně. Tak jsme tušili, že je to beznadějné, že Petr se nevrátí,“ vzpomínala Petrova sestra v rozhovoru pro dokumentaristy z organizace Post Bellum.

Petr Ginz s rodinou
Zdroj: Post Bellum

Petrův příběh ale žije i téměř osmdesát let od jeho smrti. V roce 2003 vylétl do vesmíru v raketoplánu Columbia první izraelský astronaut Ilan Ramon. Do kosmu si s sebou vzal kopii Petrova obrazu Měsíční krajina. Při návratu na zem ale celá posádka zahynula. Stalo se to 1. února 2003 – přesně v den Petrových nedožitých 75. narozenin.

Reprodukci Petrovy kresby pak vynesl do vesmíru znovu astronaut Andrew Feustel v roce 2018 při své cestě na Mezinárodní kosmickou stanici.

Nahrávám video
Život v terezínském ghettu a osud Petra Ginze, zakladatele časopisu VEDEM
Zdroj: ČT24

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Nová varianta covidu „cikáda“ odolávající protilátkám se dostala už i do Česka

Nově se šířící varianta viru SARS-CoV-2 se liší od těch předchozích tolik, že by mohla snadněji unikat očkování i předchozímu překonání covidu. Upozorňují na ni experti ve více zemích včetně Česka. Pokud by se šířila dál, bylo by zřejmě potřeba změnit očkování.
před 16 hhodinami

VideoČeští experti zkoumají čínského robota Karla

Odborníci ze spolku Česká IT akademie zkoumají čínského humanoidního robota jménem Karel. Objevují, jak technologie funguje, i to, co všechno tito roboti dokážou o svých uživatelích zjistit. S čínskými technologiemi se totiž dlouhodobě spojují rizika spojená se sledováním i sběrem dat. Podle Ondřeje Chlupáčka z akcelerátoru S-tech Ventures je jedním z cílů zkoumání zjistit, jaké komponenty lze nahradit evropskými alternativami a jak by to bylo drahé či složité. Kromě toho odborníci učí Karla správně používat jeho ruce. V budoucnu by pak roboti mohli nahradit lidské pracovníky třeba ve zdravotnictví nebo průmyslu.
27. 3. 2026

Wikipedie omezila používání AI, povoluje už jen drobné úpravy a překlady

Otevřená internetová encyklopedie Wikipedie zakázala používání umělé inteligence při tvorbě nebo přepisování článků. Podle nových pravidel smí editoři používat jazykové modely, například ChatGPT, Google Gemini nebo DeepSeek, pouze výjimečně. Texty vytvořené těmito nástroji totiž často porušují základní zásady encyklopedie, zejména požadavek na ověření ze spolehlivých zdrojů.
27. 3. 2026

Vědci testují očkování proti fentanylu. Může zabránit vzniku „zombií“

Epidemie fentanylové závislosti se rozšířila už tak moc, že vědci hledají řešení, která by ještě nedávno nebyla ve hře. Jedním z nich by mohlo být například očkování, které „vypne“ v mozku centra, jež reagují na tuto drogu. Testování této vakcíny už začalo.
27. 3. 2026

Družice AMBIC bude očima Česka v kosmu. Má sledovat povodně, požáry či dopravu

Zástupci národního centra pro letectví a vesmír VZLU Aerospace a Evropské kosmické agentury (ESA) v pátek podepsali smlouvu, která zajistí vývoj družice AMBIC. Ta by v budoucnu měla pomoci mimo jiné při zvládání požárů a povodní nebo sledování situace na silnicích a železnicích.
27. 3. 2026

Blíží se „super El Niño“, predikují experti. Může přinést nejteplejší rok vůbec

Nová měření naznačují, že letos zřejmě převládne teplá fáze teploty oceánské vody, které se říká El Niño. To by mohlo mít závažné dopady na počasí ve velké části světa.
27. 3. 2026

Co se stane, když naklonujete klon? Vědci narazili na bariéru

Před jednatřiceti lety lidé poprvé viděli klon. Ovce Dolly byla první, ale nikoliv poslední, od té doby se tento proces používá běžně v mnoha oblastech vědy. Ve vzduchu ale stále visí jedna otázka: Dá se klonovat nekonečně, nebo existuje mez, kdy to přestává fungovat? Teď tuto hranici našli japonští biologové.
27. 3. 2026
Doporučujeme

Pes je nejlepším přítelem člověka o tisíce let déle, než se předpokládalo

Pes je nejlepším přítelem člověka už nejméně šestnáct tisíc let, prokázala dvojice studií, které vyšly tento týden v odborném žurnálu Nature. Vědci tak výrazně posunuli datum doby, kdy se psi prokazatelně vyskytovali s lidmi v Eurasii – a to přibližně o pět tisíc let směrem do minulosti.
26. 3. 2026
Načítání...