Spermie octomilek jsou obří, ty největší mohou mít až šest centimetrů. Kdyby měly v poměru k velikosti těla tak dlouhé spermie lidé, měřily by o deset metrů víc než plejtvák obrovský. A navíc, podle nové studie, se chovají pozoruhodně koordinovaně – na to, že pro takové chování nemají žádné smysly.
Hlavičky spermií svítily červeně, ocásky zeleně. Vědci očekávali, že budou navzájem propletené, ve váčku, kde je mouchy octomilky uchovávají, totiž není moc místa. Jenže když se na spermie podívali mikroskopem, nespatřili chaos, nýbrž řád.
Tisíce spermií, které jsou stejně dlouhé jako samotné octomilky, se pohybovaly koordinovaně ve spirálách jako cukrová vata v přístroji na její přípravu. Podle autorů nové studie to působilo velmi harmonicky – spermie se do sebe nijak nezamotávaly, ale vydržely celou dobu pozorování sladěné. Podle vědců je to zřejmě jejich trik, aby z nich nevzniklo zamotané klubko ve spermiovém váčku, který má jen desetinu délky celé jedné spermie.
Kolosální spermie octomilek připomínají kamiony – hlavička jako tahač, ocásek jako přívěs. Ale kamion bez řidiče. Chybí jim oči, jakékoliv jiné smysly, ale také navigační schopnosti – a přesto všechno jsou schopné společně vytvořit řád, který má podle vědců dokonce i jakousi estetickou hodnotu. Vědce to zaujalo natolik, že se rozhodli tuto záhadu rozmotat a vysvětlit, jak je to možné.
Výhodu pro ně představoval fakt, že octomilky jsou takzvané modelové organismy. To znamená, že o nich vědci vědí téměř všechno, protože je mají špičkově prostudované a využívají jejich znalostí pro další výzkumy. Výzkum vedla mladá bioložka Imran Alsousová z Flatiron Institute v New Yorku. Ta nejprve dokonale zdokumentovala pohyby spermií pod nejmodernějšími mikroskopy. Pak ve spolupráci s dalšími vědci vytvořila modely, které by mohly dokázat vysvětlit, co se ve spermiovém váčku octomilek děje.
Zatím jsou vědci teprve na počátku pochopení toho, jak tato sebeorganizace spermií vlastně funguje, ale věří, že se jim podaří. Sám o sobě je tento výzkum „jen“ zajímavý, ale podle autorů může mít mnohem hlubší dopady. Biologické systémy totiž velmi často mají podobné mechanismy a vysvětlení jednoho může pomoci u jiného.
Podobný výzkum stejného týmu u octomilek nedávno popsal, jak se sebeorganizují buněčné struktury v jejich organismu, což pak pomohlo pochopit, jak odolávají antiparazitikům některé nebezpečné druhy hlístic. V případě obřích spermií mušek se dá očekávat například pokrok v léčbě mužské neplodnosti.
