Spolupráce dvou druhů predátorů může fungovat. A to i když jeden žije na souši a druhý v moři. Prokázal to výzkum „spolupráce“ lidí a delfínů, kteří loví u brazilského pobřeží. Výsledky studie vyšly v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Delfíni a rybáři, kteří loví do sítí v Brazílii, uloví společně více ryb, ukázal výzkum, který trval více než patnáct let. „Věděli jsme, že rybáři pozorují chování delfínů, aby určili, kdy mají nahodit sítě. Ale dlouho jsme nevěděli, jestli i delfíni aktivně koordinují svoje chování s rybáři,“ řekl Mauricio Cantor z Institutu mořských savců Oregonské státní univerzity, který studii vedl.
„Pomocí dronů a podvodního snímkování jsme mohli pozorovat chování rybářů a delfínů s nebývalými detaily a zjistili jsme, že při synchronizované práci chytají více ryb,“ dodal Cantor. „Jedná se o vzájemně prospěšnou interakci mezi lidmi a delfíny.“
V přírodě je podobné chování docela běžné, například když synchronizovaně loví hejna ptáků a dravých ryb. Ale situace, kdy společně loví divoká zvířata a lidé, je něco úplně nového.
Kdy přesně tato tradice ve městě Laguna vznikla, není známo. Doložená je ale nejméně 140 let. Předává se z generace na generaci rybářů i delfínů. Podle vědců ale nejde o genetickou záležitost, genetika místních delfínů není ničím výjimečná.
Podle Cantora existují historické i nedávné zprávy o podobném chování na několika málo místech jinde na světě, ale na většině míst je tato praxe na ústupu nebo zcela vymizela.
Vzácnost této tradice z Brazílie je tak jedním z důvodů, proč se uvažuje o jejím zařazení na seznam kulturního dědictví. „Z pohledu rybářů je to komunitní dovednost,“ vysvětluje Cantor. „Získávají dovednosti předávané od jiných rybářů a znalosti se šíří prostřednictvím sociálního učení. Cítí se také s tímto místem spojení a mají pocit sounáležitosti s komunitou.“
Když vědci zkusili na základě dostupných dat předpovídat, jak by se spolupráce lidí a delfínů v této oblasti mohla vyvíjet dál, zjistili, že pohled do budoucnosti není úplně optimistický. Lidé i delfíni jsou totiž specializovaní pouze na jeden druh ryby, což je velmi zranitelné.
Aby výzkumníci lépe porozuměli této kulturní tradici a změřili její krátkodobé i dlouhodobé důsledky pro rybáře i delfíny, kombinovali drony, hydrofony a podvodní kamery, aby zachytili mechaniku partnerství. Provedli i dlouhodobý demografický průzkum delfínů a vedli rozhovory s rybáři.
Zjistili, že spolupráce mezi delfíny a rybáři podstatně zvyšuje pravděpodobnost úlovku ryb a počet ulovených ryb. To pak podporuje přežití delfínů – u těch, kteří se v oblasti zapojují do společného rybolovu, se míra přežití zvyšuje dokonce o 13 procent. Profit z toho mají i rybáři – v podobě větších úlovků.
Většina mezidruhových interakcí, včetně interakcí mezi lidmi a jinými zvířaty, je přitom spíše konkurenční než vzájemně výhodná. „Ale ne v tomto případě,“ dodali autoři studie. „Díky tomu je tento systém vědecky velmi zajímavý, protože nám může pomoci pochopit, za jakých podmínek se může vyvinout spolupráce a – což je v našem rychle se měnícím světě stále důležitější – za jakých podmínek může vymizet nebo se překlopit z kooperativní interakce na konkurenční,“ uzavřeli vědci.
