Past pokroku: Krušnohorské lesy zničila černá labuť

Nahrávám video

V současné době se pokládají za Mekky znečištění indická města, jako je například Nové Dillí. Ve druhé polovině dvacátého století se tímto nelichotivým primátem mohla chlubit jiná oblast – „černý trojúhelník“ mezi Polskem, Německou demokratickou republikou a Československem, jehož srdce tvořilo Podkrušnohoří. Stačilo třicet let – a z jedněch z nejkrásnějších českých zalesněných hor se stala „mrtvá zóna“, kde místo zelených vzrostlých smrků stály jen jejich kostry.

Tato oblast nesla daň za průmyslový pokrok už v dobách prvorepublikového Československa, první masivnější poškození lesů tam bylo zaznamenáno ve čtyřicátých letech dvacátého století. A po válce, s tlakem komunistického režimu na těžký průmysl, se situace rychle a viditelně zhoršovala.

Dokonce tak moc, že i tehdejší establishment, který ekologické problémy spíše ignoroval, tomu musel věnovat pozornost. Takže již roku 1958 byly Krušné hory zařazené do zvláštní oblasti, jež vyžadovala výjimečnou péči z hlediska starosti o vodu, lesy i vzduch.

Úmysl to byl sice dobrý, ale příliš nepomohl, ve skutečnosti mohl dokonce spíše uškodit. Základní problém toto vládní nařízení nevyřešilo: primární příčinou poškození stromů byly emise oxidu siřičitého z nedostatečně filtrujících hnědouhelných elektráren v okolí. A ty po válce rostly jako houby po dešti.

Nahrávám video

Naopak se proti lesům obrátila snaha odstranit poškozené a mrtvé stromy na okrajích. Ty totiž do jisté míry fungovaly jako jakási zeď, jež chránila ještě zdravou vegetaci v srdci Krušných hor před poškozením. Zadržovaly nejen první a nejsilnější dopad znečištění, ale lámal se o ně i vítr, který mohl porost poškodit. Když byly tyto stromy, jež zemřely vestoje, vytěžené, zmizela poslední bašta, která mohla Krušné hory zachránit.

Siřičitá zkáza

Zlom nakonec nastal přesně dvacet let poté, co se režim pokusil Krušné hory ochránit, v zimě roku 1978. Tehdejší situace by se dala označit za černou labuť – nepředvídaný a nepředvídatelný souběh okolností, které společně způsobily něco netušeného.

Tehdejší zima byla mimořádně krutá, takže se muselo více topit. To znamenalo více emisí a už tak poškozené smrky takovou koncentraci oxidu siřičitého nezvládly. Během jediné zimy odumřelo asi šedesát procent stromů v oblasti o rozloze asi dvanáct tisíc hektarů. Do listopadové revoluce se rozloha takto umírajícího nebo již zcela mrtvého lesa více než zdvojnásobila.

Oxid siřičitý, který na krušnohorské lesy celé desítky let padal, ohrožuje stromy rovnou několika způsoby. Jednak je sám o sobě pro rostliny toxický – reaguje totiž s chlorofylem a narušuje tak fotosyntézu.

Současně ale způsobuje ještě jeden problém: ve vzduchu pozvolna reaguje se vzdušným kyslíkem za přítomnosti vody na kyselinu sírovou. A ta je příčinou kyselých dešťů, jež mění po dopadu na zem vlastnosti půdy i rostlin. Konkrétně u stromů snižují odolnost jejich kůry, takže ty jsou pak zranitelnější vůči všem vnějším vlivům, jako je horko, mráz, ale i škůdci. Půdu zase chemickou reakcí zbavují živin, hlavně vápníku a hořčíku – to byl jeden z důvodů, proč se postižené lesy v Československu uměle vápnily.

Pozoruhodným vedlejším efektem znečištění oxidem siřičitým je jakýsi opak skleníkového efektu, kdy tyto částice tlumí oteplování způsobené lidskou činností, respektive zpomalují jeho nástup. Když se začalo s odsiřováním těchto průmyslových zařízení, ale třeba také velkých lodí plujících po světových oceánech, znamenalo to skokové měřitelné zvýšení teplot.

Ale zpět do Krušných hor. Tam výzkumy prokázaly, že extrémně vysoké koncentrace oxidu siřičitého, jaké nastaly právě třeba roku 1978, mohou způsobit prakticky okamžitý úhyn jehličí, někdy může stačit i zasažení trvající pouhé desítky minut.

Pád – a nový pád

Po pádu komunistického režimu se čekalo, že se situace lesů v Krušných horách rychle zlepší – polistopadové vlády si na ekologii zakládaly mnohem více než ty předlistopadové. Jenže se to tak úplně nestalo, alespoň zpočátku.

Hlavní příčinou byla tragická situace, ve které posametový režim republiku přebíral. Týkalo se to i lesů. V roce 1990 dosáhla plocha umírajícího nebo vykáceného lesa v Krušných horách 25 tisíc hektarů, celkově tam bylo odtěženo dokonce 74 tisíc hektarů odumřelých lesních stromů. To je, pro srovnání, oblast, která odpovídá rozloze celé chráněné oblasti Jeseníky.

Po pádu totalitního režimu se rychle odsiřovaly uhelné elektrárny, z dnešního pohledu byla náprava stavu až šokujícím způsobem účinná. Například Tušimice a Prunéřov chrlily do ovzduší před „sametem“ asi 539 tisíc tun oxidu siřičitého, deset let po převratu to byla jen desetina původního množství. Stačilo jen využít technologie, které existovaly a na západ od našich hranic se běžně používaly.

Pahýly, které zbyly po mrtvých smrcích, v Krušných horách stále stojí. Od té doby ale proběhlo masivní zalesňování, které stálo nejméně dvě miliardy korun.

S ohledem na drsné klimatické podmínky hor se tam nejvíc vysazuje smrk ztepilý a buk lesní, ale také bříza, jeřáb a na méně exponovaných stanovištích javor klen či jedle. Smrky se však potýkají s novými výzvami, jednak kůrovcem, ale také houbou kloubnatkou. Kůrovec zasáhl Krušné hory mírněji než například Vysočinu, hlavně proto, že tamní lesy jsou mladší, a proto i odolnější.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Evropská věda hledá cestu, jak i skrze AI omezit testování na zvířatech

Sto padesát tisíc zvířat ročně, nejčastěji myší a potkanů, se využívá v Evropské unii k testování bezpečnosti běžně používaných chemických látek. V poslední době se objevují první náznaky, že to může jít i jinak. Vědci se snaží využít umělou inteligenci (AI), lidské buňky a takzvané miniorgány, aby vyvinuli novou generaci testů, které odhalují nebezpečné chemikálie. Mohly by lépe předpovídat rizika pro lidi i omezit využívání zvířat ve výzkumu.
před 11 mminutami

VideoČíně se poprvé podařilo přistát se znovupoužitelnou vesmírnou raketou na pevnině

Čínská vesmírná raketa poprvé přistála na pevnině. Přidala se tak k americkým společnostem SpaceX a Blue Origin, které už znovupoužitelné raketové stupně běžně využívají. Šlo o teprve druhý let rakety typu Ču-čchüe-3, při prvním explodovala. Úspěšné přistání otevírá asijské velmoci cestu k opakovanému použití a tím i výraznému zlevnění startů. Evropská unie testuje vlastní znovupoužitelné rakety v několika projektech, zatím nejdál je Themis, ale pokročily už i francouzská MaiaSpace a německá Rocket Factory Augsburg.
před 20 hhodinami

Letošní El Niño může být nejextrémnější v dějinách měření

Stále více modelů předpovídá, že jev El Niño nabude letos zvlášť silnou podobu. Vědci ho zatím nikdy tak masivní nepozorovali, takže to může přinést změny, které se jim jen nesmírně obtížně předpovídají.
před 21 hhodinami

Vapování u mladých zvyšuje riziko dýchacích potíží, varují britští lékaři

Vapování může u dětí a mladistvých vést k potížím s dýcháním a spánkem nebo k problémům s duševním zdravím. Královská vysoká škola pediatrie a dětského zdraví (RCPCH) v Londýně upozornila, že je třeba zabránit lákavé propagaci elektronických cigaret a vaporizérů, uvedla stanice BBC.
před 22 hhodinami

Trump chce do roku 2030 šestkrát zvýšit počet amerických vzletů do vesmíru

Americký prezident Donald Trump ve čtvrtek podepsal memorandum, které počítá s téměř šestinásobným ročním zvýšením počtu amerických vzletů do vesmíru. Do roku 2030 by ze Spojených států mělo být prováděno tisíc startů a návratů do atmosféry ročně, napsala agentura Reuters. Trumpův dokument rovněž nařizuje úřadům hledat nová místa vhodná pro starty raket.
včeraAktualizovánovčera v 07:30

V klinické studii uspěla první vakcína proti melanomu

Společnost Moderna ve spolupráci s farmaceutickou firmou Merck vyvinula personalizovanou terapii proti rakovině, která v pokročilé fázi klinického testování v kombinaci s přípravkem Keytruda snížila riziko návratu a šíření melanomu. Nová léčba je téměř o polovinu účinnější než doposud používané léky. Pokud dojde ke schválení, mohla by výrazně zvýšit pravděpodobnost lidí po operaci melanomu, že se jim nemoc už nevrátí.
20. 8. 2026

Podívejte se, jak silné je letošní sucho v kontextu dekády

Desítky satelitních snímků ukazují, jak závažné je v Evropě letos sucho a horko, respektive jak se projevují jejich dopady na rostliny.
20. 8. 2026

Když vyschne řeka, život se do ní měsíce nevrátí, popisují vědci

Obnova života ve vodním toku po jeho vyschnutí může s příchodem dešťů trvat až dva měsíce. Čím déle trvá sucho, tím složitěji se ryby a další organismy vrací. Kritická hranice jsou čtyři týdny. Pokud sucho trvá déle, mohou podle hydrobiologických výzkumů uhynout všechny vodní organismy, uvedl Martin Rulík z olomoucké přírodovědecké fakulty. Další zátěží je podle něj vysoká teplota vody, která spolu s úbytkem kyslíku vytváří nejhorší podmínky.
20. 8. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.