Nová studie, která vyšla v odborném časopise Epidemiology and Psychiatric Sciences, ukázala, že až u 52 procent gayů a leseb se vyskytuje alespoň jedna duševní porucha. Až čtvrtina pak hlásí sebevražedné myšlenky nebo chování, což je pětinásobek ve srovnání s heterosexuální populací. Předchozí výzkumy doložily, že tyto rozdíly v duševním zdraví nejsou zapříčiněny sexuální orientací, ale jsou z velké části způsobeny společenskou stigmatizací, diskriminací a nedostatečným přijetím, které neheterosexuální lidé zažívají.
„Na základě publikovaných výsledků jsme prokázali, že prevalence alespoň jedné současné duševní poruchy činila 18,85 procenta u heterosexuálních osob, 52,27 procenta u gayů nebo leseb, 33,33 procenta u bisexuálních osob a 25,93 procenta u sexuálně rozmanitějších osob. Sebevražedné myšlenky a chování se vyskytovaly u 5,73 procenta heterosexuálních osob, 25,00 procent gayů nebo leseb, 22,92 procenta bisexuálních osob a 11,11 procenta sexuálně rozmanitějších osob,“ popsal hlavní zjištění výzkumu jeho hlavní autor Michal Pitoňák.
Zaznamenaný téměř pětinásobně vyšší výskyt sebevražednosti u gayů a leseb podle něj není výsledkem, který by se významně odlišoval od zjištění podobných studií v zahraničí. „U nás je ale tato problematika stále z velké části ignorována a je zřejmé, že je zapotřebí jí věnovat náležitou pozornost,“ popisuje vedoucí pracovní skupiny Duševní a veřejné zdraví sexuálně a genderově rozmanitých lidí.
Studie také ukázala významné rozdíly v závažnosti symptomů duševních onemocnění. „Průměrná závažnost depresivních symptomů byla 2,96 u heterosexuálních osob a 4,68 u gayů a leseb, 7,12 u bisexuálních osob a 5,17 u sexuálně rozmanitějších osob. Průměrná závažnost úzkostných symptomů byla 1,97 u heterosexuálů a 3,5 u gayů a leseb, 4,63 u bisexuálů a 3,7 u sexuálně rozmanitějších osob,“ doplňuje Libor Potočár, výzkumný pracovník z pracovní skupiny Psychiatrické epidemiologie a doktorand Univerzity v Oslu.
Platí přitom, že čím vyšší číslo, tím vyšší závažnost problémů. Hodnoty pro deprese byly v rozsahu 0 až 27 a hodnoty pro úzkosti od 0 do 21 bodů. V obou měřítkách skóre vyšší nebo rovné 5 a vyšší nebo rovné 10 ukazuje na mírné a středně těžké příznaky.
Lidé v Česku neumí vyhledat pomoc
Výsledky studie také naznačují, že rozdíly v míře vyhledání pomoci jsou v Česku značně široké. Lidé, nehledě na svou sexuální orientaci, v naprosté většině (8 z 10) případů, ve kterých by se péče doporučila, ji nevyhledají. „Tato propast mezi potřebou péče a jejím vyhledáním je tedy u obou skupin srovnatelná, byť je pravděpodobné, že se u obou skupin budou lišit hlavní příčiny nevyhledání pomoci, jako nedostupnost, cena či v případě neheterosexuálních osob i možné další překážky související se stigmatizací. Jejich podrobnější zkoumání ale již nebylo součástí této studie,” dodává Michal Pitoňák.
„Naše studie přináší spolehlivé důkazy o tom, že neheterosexuální lidé žijící v Česku mají ve srovnání s heterosexuálními lidmi výrazně horší duševní zdraví, přičemž dle výsledků dalších studií je zřejmé, že značnou část z nich pravděpodobně způsobují strukturální faktory, jako je diskriminace, stigmatizace a menšinový stres,” konstatuje Tomáš Formánek z pracovní skupiny Psychiatrické epidemiologie a doktorand Univerzity v Cambridge.
„Na základě výsledků výzkumu zdůrazňujeme zejména nutnost zavádění systémových změn, které by nejen vedly k poskytování lepší a citlivější péče pro neheterosexuální osoby, ale také odstranily strukturální stigmatizaci, která k těmto zdravotním rozdílům přispívá. Jedním z takových řešení, které bylo identifikováno v oblasti výzkumu suicidality LGBT+ osob, je například zpřístupnění manželství pro LGBT+ páry,“ uzavírá Michal Pitoňák.
Jak výzkum vznikal
První komplexní český populačně reprezentativní výzkum, který zahrnoval otázky na sexuální identitu a duševní zdraví, umožnil na celonárodní úrovni porovnat duševní zdraví a intenzitu vyhledávání příslušné pomoci mezi heterosexuálními a neheterosexuálními lidmi. Studie se zúčastnilo celkem 3063 respondentů z nichž 2917 (95,2 procenta) se přihlásilo k heterosexuální orientaci, 44 (1,44 procenta) se identifikovalo jako gayové nebo lesby, 48 (1,57 procenta) jako bisexuální lidé a 54 (1,76 procenta) se zařadilo do skupiny „jiné“. Sběr dat probíhal v domácnostech v listopadu a prosinci 2022.
