Změny klimatu postupují podle mezinárodního panelu vědců při OSN rychleji, než se předpokládalo, a nepochybně za to může člověk. Zpráva aktualizovaná po osmi letech uvádí, že je dál možné udržet růst teploty pod dvěma stupni, bude to ale vyžadovat globální a razantní omezení emisí už v této dekádě. Některé důsledky jako tání ledovců budou ovšem nevratné. V pořadu Události, komentáře toto téma řešili klimatolog Radim Tolasz a Pavel Zámyslický, ředitel odboru energetiky a ochrany klimatu na ministerstvu životního prostředí.
Podle Tolasze zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) jasně popisuje příčiny změn, které svět a také Evropa zažívají. Povodně, sucha i vedra jsou sice extrémní, ale přirozené jevy, které do střední Evropy sice patří dlouhodobě, v posledních padesáti letech jich je ale o něco více.
„A když už se vyskytnou, tak jsou silnější. Zpráva IPCC, o které se bavíme, jednoznačně říká, že za to může člověk – tím, jak se chová ke krajině a tím, jak vypouští pořád více a více skleníkových plynů. Tím roste jejich koncentrace a otepluje se. To je základní příčina, se kterou je třeba něco dělat,“ uvedl Tolasz, který je zástupcem České republiky v Mezivládním panelu pro změnu klimatu a na zprávě se tedy sám podílel.
Klíčové na nové zprávě je podle něj to, že řeší, kudy by se klimatické změny mohly vydat – do značné míry je totiž vývoj stále ještě v lidských rukou. „To rozhodnutí je dnes ne na tom, co napíšou klimatologové, ale na tom, jak se budeme chovat my všichni a jakým způsobem zareaguje globální politika – nejenom na tuto zprávu IPCC, ale i na ty předchozí,“ řekl Tolasz.
„Není to první varování klimatologů, ani první výzva politikům, aby s tou situací opravdu začali něco dělat. Každá zpráva IPCC je vždy komentována, je to výstražný prst. Ale já těchto výstražných prstů už vidím za svou klimatologickou kariéru pět nebo šest a v zásadě se pořád nic moc neděje, což je škoda,“ dodává klimatolog.
Konec uhlí?
Jedním ze závěrů zprávy je, že je nutné prakticky okamžitě upustit po celém světě od spalování fosilních paliv. Mělo by k tomu dojít nejpozději do roku 2025, jinak nastanou ty negativnější scénáře budoucího vývoje. Tolasz s tím souhlasí: „Myslím, že nám už nezbývá nic jiného“.
Zpráva mluví o tom, že je nutné snížit emise všech skleníkových plynů, nikoliv jenom oxidu uhličitého. Evropa v tom chce být lídr, chce udávat směr, ale v roce 2018 vypustilo lidstvo do atmosféry celkem 37 miliard tun emisí a z toho Evropská unie pouze 3,5 miliardy. Důležité je donutit jiné velké znečišťovatele, jako jsou například Čína, Indie a Brazílie, aby nebyli černými pasažéry. Podle Pavla Zámyslického už v současné době probíhají jednání.
„Lídři všech zemí se sejdou letos v Glasgow a ještě před touto konferencí by měli oznámit navýšení svých závazků do roku 2030 a 2050. Evropa je v tomto lídrem, chce snížit emise o více než 55 procent do roku 2030 a být klimaticky neutrální do roku 2050,“ uvedl Zámyslický.
„Teď jde o to, aby ji následovaly i ostatní státy světa. Někteří to již učinili, jako třeba prezident Spojených států Joe Biden. Ale na některé stále čekáme, ať už jsou to Čína, Indie nebo Jihoafrická republika. Ty stále ještě neoznámily navýšení svých závazků,“ popsal největší výzvy.
Podle Zámyslického už se mnoha zlepšení dosáhnout podařilo, některá mezinárodní jednání podle něj přinesla konkrétní úspěchy: „Připomněl bych dohodu, kterou uzavřely všechny státy světa v Paříži, která definuje cíle 1,5 až 2 stupně Celsia. To, že máme nyní ten zdvižený prst od vědců, je velmi dobré právě před schůzkou všech států v Glasgow, protože jinak než vyjednáváním je těžko přesvědčíte, aby snižovaly efektivně emise.“ Mezi nástroje, které může Evropská unie použít, patří například zpoplatnění dovozu určitých materiálů nebo surovin.
Pavel Zámyslický věří, že ke splnění závazků by paradoxně mohla přispět i covidová krize, nebo spíše její následky. „Množství těch opatření spadá do takzvaného národního plánu obnovy, který má sloužit právě pro restart ekonomiky po covidu. Evropská komise přišla s tím, aby země investovaly minimálně třetinu nebo i více do věcí, které souvisí s klimatem, se snižováním emisí, ale i s adaptacemi na změnu klimatu. To není jenom o snižování emisí, ale i o tom, aby třeba zemědělství nebo lesnictví byly více odolné vůči dopadům, které nás čekají,“ popsal.
Tato opatření nejsou podle Radima Tolasze ani přehnaná a už vůbec ne šílená, jak mnohdy od jejich kritiků zaznívá: „Když to takhle dáte dohromady na jednu hromadu, tak to může vypadat jako šílenství, ale když se zamyslíte nad tím, že už třicet let víme, že něco takového musíme dělat, tak teď, když už víme, že to musíme dělat rychle, tak to najednou začneme nazývat šílenstvím?“
Čím pozdější reakce, tím dražší
Kdyby svět reagoval už před deseti nebo dvaceti lety, nemusela být současná nutná opatření tak radikální, míní klimatolog. Navíc podle něj nejsou ani v rozporu s ekonomickými zájmy: „Česká republika od roku 1990 tím, že zrestrukturalizovala průmysl, snížila emise skleníkových plynů. A nezchudli jsme. Tak to udělejme ještě jednou. Zrestrukturalizujme průmysl ještě jednou, ještě jinak. A také na tom zbohatneme. Vyděláme na tom všichni,“ věří.
Česko má podle Zámyslického oproti jiným evropským zemím zásadní výhodu, že má ještě v zásobě spoustu opatření, která jsou relativně levná: „Máme ještě poměrně velké množství uhlí v energetice, které můžeme zredukovat a které plánujeme, že ho zredukujeme. Máme dokonce i finance, které jsou určeny na přechod z uhlí na čistší paliva. Obdobná opatření se dají dělat i v dopravě. Samozřejmě tím, jak postupně snižujete emise, přicházejí na řadu nákladnější opatření,“ uvádí Zámyslický.
Na investice do energetiky má Česko z Evropy podle něj bezprecedentní množství peněz, ty mohou jít i na další oblasti, které jsou v adaptaci klimatických změn zásadní, tedy lesnictví nebo zemědělství. „Je na České republice, aby peníze efektivně využila. Máme na stole nový balíček Fit for 55 Evropské komise, který navrhuje opatření pro snížení emisí do roku 2030. Je na nás, abychom si zvolili správný mix toho, kam peníze investujeme, aby přinesly užitek klimatu, nižším emisím i ekonomice,“ dodává Zámyslický.
Co může udělat každý Čech?
Obrovské investice do klíčových částí infrastruktury jsou jedna stránka mince, podle Tolasze i Zámyslického ale může přispět nějakým způsobem každý jednotlivec. „Třeba solární panel na střeše bytového nebo rodinného domu a nějaký zásobník na dešťovou vodu je určitě dobrý počin, a kdo má tu možnost, tak si myslím, že už tímto směrem i přemýšlí. Ale každý z nás by se měl zamyslet nad svou vlastní spotřebou,“ míní klimatolog.
Panel IPCC vydal před několika lety zprávu, podle které lidstvo nespotřebuje třicet procent vyrobených potravin. „Zabývejme se i tím, jak snižovat tyto odpady. Je to otázka pro každého z nás, jestli vyhazujeme potraviny. A v okamžiku, kdy se vyřeší těchto třicet procent, je to velký skok v emisích,“ nabádá Tolasz.
„Zmínil bych ale třeba i dopravu, preferovat samozřejmě hromadnou dopravu, cyklodopravu, věci, které spousta lidí využívá ve svém běžném životě. Třídění odpadu je také jedna z možností, šetření vodou, možností je celá řada,“ uzavírá expert ministerstva životního prostředí.
Podívejte se i na rozhovor s klimatologem Alexandrem Ačem:
