S tím, jak rychle roste počet lidí, kteří už překonali covid-19, stává se stále důležitější odpověď na otázku: „Jak dlouho trvá imunita vůči novému koronaviru?“ Nová studie, která vyšla v odborném žurnálu Nature, nabízí optimistickou odpověď. Lidé jsou po překonání infekce proti viru většinou chráněni nejméně šest měsíců, ale pravděpodobně ještě mnohem déle.
Nový výzkum poskytuje zatím nejsilnější důkaz, že imunitní systém si virus „pamatuje“ a dokonce i delší dobu po odeznění infekce si nadále zlepšuje kvalitu protilátek. Protilátky, které vznikly několik měsíců po odeznění infekce, prokázaly zvýšenou schopnost blokovat virus SARS-CoV-2, včetně jeho zmutovaných variant.
Vědci zjistili, že tyto zlepšené protilátky vytvářejí imunitní buňky, které se neustále vyvíjejí zřejmě díky tomu, že jsou dlouhodobě vystavené zbytkům viru skrytým ve střevech.
Na základě těchto zjištění vědci předpokládají, že když se uzdravený pacient příště setká s virem, bude reakce jeho imunitního systému rychlejší a účinnější a zabrání tak opětovné infekci.
„Je to opravdu vzrušující zpráva. Typ imunitní reakce, který zde vidíme, by mohl potenciálně poskytnout ochranu na poměrně dlouhou dobu tím, že by umožnil tělu rychle a účinně reagovat na virus poté, co mu bude znovu vystavené,“ tvrdí hlavní autoři výzkumu.
Dlouhodobá paměť
Už delší dobu se ví, že protilátky, které tělo vytváří v reakci na infekci, zůstávají v krevní plazmě několik týdnů nebo měsíců, ale pak jejich hladina časem významně klesá. Imunitní systém má totiž ještě mnohem efektivnější způsob, jak se vypořádat s patogeny: místo toho, aby neustále vytvářel protilátky, vytváří paměťové B buňky, které patogen rozpoznají a dokážou rychle vypustit nové kolo protilátek, když se s ním setkají podruhé.
Ale to, jak dobře tato paměť funguje, závisí vždy na patogenu. Aby výzkumníci pochopili, jak tomu je u viru SARS-CoV-2, studovali protilátkovou odpověď 87 lidí ve dvou časových intervalech. Jeden měsíc po infekci a pak znovu o šest měsíců později.
Přesně podle očekávání zjistili, že i když byly protilátky do šesti měsíců stále detekovatelné, jejich počet se výrazně snížil. Laboratorní pokusy ukázaly, že schopnost vzorků plazmy účastníků neutralizovat virus se snížila průměrně pětinásobně.
Současně se ale stalo něco dalšího: paměťové B buňky pacientů, které vyrábějí protilátky proti SARS-CoV-2, neklesaly a v některých případech dokonce mírně vzrostly. „Celkové počty paměťových B buněk, které vytvářely protilátky napadající Achillovu patu viru, zůstaly stejné,“ popsal lékař a imunolog Christian Gaebler. „To je dobrá zpráva, protože právě ty potřebujete, pokud se znovu setkáte s virem,“ dodal.
Viroví černí pasažéři
Bližší pohled na paměťové B buňky odhalil něco překvapivého: tyto buňky prošly mnoha koly mutací i poté, co už infekce zmizela. A právě díky tomu byly protilátky, které vytvářely, mnohem účinnější než ty původní. Další laboratorní experimenty ukázaly, že tato nová sada protilátek se dokáže lépe přichytit k viru a dokáže účinněji rozpoznat i jeho zmutované verze.
„Překvapilo nás, že paměťové B buňky se během té doby neustále vyvíjely,“ říká Michel Nussenzweig. „To se často stává u chronických infekcí, jako je HIV nebo herpes, kdy virus přetrvává v těle. Ale nečekali jsme, že se něčeho takového dočkáme také u viru SARS-CoV-2, o kterém se předpokládá, že opustí tělo, když infekce ustoupí.“
Jak je to možné? Virus SARS-CoV-2 se replikuje v buňkách v plicích, hrtanu a tenkém střevě – a právě zbytkové virové částice ukryté v těchto tkáních by mohly být hnacím motorem vývoje paměťových buněk. Aby tuto hypotézu ověřili, spojili se autoři studie se Saurabhem Mehandruem z nemocnice Mount Sinai, jenž zkoumal střevní tkáně lidí, kteří se v průměru před třemi měsíci z covidu zotavili.
U sedmi ze 14 zkoumaných lidí tyto testy prokázaly přítomnost genetického materiálu SARS-CoV-2 a jeho proteinů v buňkách střev. Výzkumníci zatím neví, jestli jsou tyto virové zbytky stále infekční, nebo jsou to jenom pozůstatky už dávno mrtvých virů.
Stejný tým plánuje v budoucnosti tento výzkum ještě rozšířit na více lidí, aby vědci lépe pochopili, jakou roli mohou hrát viroví černí pasažéři jak v průběhu nemoci, tak i v imunitě.
