Na mapách teploty světových oceánů je jasně vidět jedno místo. Zatímco většina jejich plochy je označená červeně, tato oblast na jih od Grónska září modře. Což ukazuje, že je tam voda chladnější než jinde. Podle vědců to může mít velké dopady zejména pro Evropu.
Zatímco většina světových oceánů se v důsledku lidmi způsobené změny klimatu otepluje, v severním Atlantiku existuje oblast, která se tomuto trendu dlouhodobě vymyká. Jižně od Grónska se totiž nachází rozsáhlá oblast moří, jejichž povrchová teplota roste mnohem pomaleji než ve zbytku Atlantiku – a místy dokonce klesá. Občas se jí v odborných kruzích říká „studená skvrna“ (anglicky cold blob) a v posledních letech se stala jedním z nejdiskutovanějších fenoménů současné klimatologie.
Klimatologové se totiž snaží jednoznačně odpovědět na zásadní otázku – jestli jde o přirozený výkyv, nebo o první výraznější známku slábnutí systému oceánských proudů známého jako Atlantická meridionální cirkulace (AMOC), jejíž součástí je také Golfský proud. Ten má přitom zásadní vliv na to, jestli bude Evropa stále tak příjemně teplým světadílem jako doposud – anebo se naopak dramaticky ochladí.
AMOC je součást globální termohalinní oceánské cirkulace, kterou pohání rozdíly v hustotě vody. Ta narůstá jednak vlivem klesající teploty (studená voda je těžší než teplá) a také s rostoucí salinitou, tedy množstvím rozpuštěných mořských solí (slaná voda je těžší než ta sladká). Hustotu mořské vody zvyšuje výpar, naopak ji snižují srážky a také voda přitékající z tajících pevninských ledovců, případně přítok jiné sladké vody z pevniny. Hnacím motorem tohoto systému cirkulace je zanořování hustší (a tedy těžší) vody od hladiny do větších hloubek, kde se pak vrací na jih, postupně i na jižní polokouli. Tato cirkulace přenáší obrovské objemy vody, což zároveň znamená i přenos tepla, které je ve vodě obsaženo. A tím se může významně ovlivnit nejen regionální klima.
Gigantický oceánský dopravník
Samotný AMOC se dá zjednodušeně popsat jako obří systém proudění, který přenáší teplo z tropických oblastí Karibiku a Mexického zálivu do severního Atlantiku. Součástí tohoto systému je i známý Golfský proud, který však představuje pouze jeho povrchovou složku. Teplá a poměrně slaná voda proudí z nižších zeměpisných šířek k severu, kde se v oblasti mezi Grónskem, Islandem a Norskem ochlazuje, stává hustší a klesá do větších hloubek, odkud se vrací zpět na jih. Tento proces funguje jako jakýsi gigantický oceánský dopravník a významně ovlivňuje klima Evropy i severního Atlantiku. Právě v oblasti jižně od Grónska se nachází jedno z klíčových míst, kde toto klesání vody probíhá. Pokud by se tento mechanismus oslaboval, mohlo by to ovlivnit rozložení teplot v oceánu a mimo jiné přispět ke vzniku zmíněné studené skvrny.
Studená skvrna je na mapách vývoje teploty oceánů dobře patrná už delší dobu. Zatímco většina severního Atlantiku se za poslední desetiletí výrazně oteplila, oblast jižně od Grónska působí jako jakási klimatická anomálie. Jde opravdu o jedinou část světa, která se od poloviny 19. století ochladila, přičemž toto ochlazení je patrné nejen v oceánu, ale také v atmosféře.
Podle řady studií je jedním z možných vysvětlení právě zpomalování AMOC. Doposud přitom existovaly dva názorové směry. Podle jednoho oceánské proudy přinášejí do dané oblasti méně tepla, AMOC tedy slábne. Druhý počítá s tím, že oceán ztrácí více tepla ze svého povrchu směrem do atmosféry – a to kvůli změně proudění nebo oblačnosti.
Velké neznámé
Jistým problémem je fakt, že přímé sledování AMOC je překvapivě krátké. Souvislá instrumentální měření probíhají teprve od roku 2004, přičemž takto krátká řada zatím neumožňuje jednoznačně určit dlouhodobý trend. Nedávno zveřejněná studie ale vyšla ze satelitních dat, historických reanalýz a dat o obsahu tepla v oceánech, což umožnilo rekonstruovat vývoj od roku 1955. Výzkumníci zjistili, že povrchové tepelné ztráty ve sledované oblasti se ve skutečnosti snížily.
A to znamená, že neuniká více tepla z oceánu, ale že do oblasti Golfským a Severoatlantským proudem přichází méně tepla, tedy že je méně ohřívána. Vzhledem k tomu, že ostře sledovaná studená oblast oceánu se nachází přímo na vrcholu „dopravníku“ AMOC, je logické ochlazování při slábnutí systému AMOC, kdy sem z tropů putuje méně teplé vody.
To, že AMOC se zpomaluje a slábne, přitom bylo prokázáno už předchozími studiemi. Nový výzkum poskytuje jeden z nejlepších důkazů o tom, že studená skvrna a tento obrovský oceánský „dopravník“ spolu přímo souvisí. Dřívější studie vycházely kvůli už zmíněné krátké řadě pozorování z klimatických modelů, které naznačovaly, že by za tím mohl stát slabší AMOC. Výsledky nové studie tento předpoklad potvrzují.
Nepříliš příznivá budoucnost
Vzhledem k tomu, že základní důvod pro vznik atlantické studené skvrny je tímto nejspíš objasněn, nabízí se otázka, co bude dál? Na základě aktuálně nejlepších dostupných modelů není budoucnost příliš příznivá. V odborné komunitě začíná převažovat shoda na tom, že AMOC se blíží k bodu zlomu. Kombinace ohřívajících se oceánských vod a zvyšujícího se tempa tání ledovců (které uvolňují sladkou vodu do oceánů) mění rovnováhu, která udržuje AMOC v chodu.
Pokud by došlo k jeho úplnému zhroucení, znamenalo by to zejména v severozápadní polovině Evropy mnohem chladnější a drsnější zimy s bohatou sněhovou pokrývkou. Extrémní by ale byla i léta – spíše sušší s častými vlnami veder. Zatím ale přetrvává velká nejistota ohledně toho, jak blízko tomuto bodu zlomu Země je. Současné modelové simulace nicméně v nezanedbatelném počtu naznačují, že by mohl být překročen už kolem poloviny tohoto století, případně by v této době mohlo nastat výrazné zpomalení severoatlantické meridionální cirkulace. A to by následně znamenalo výrazné dopady na evropské počasí.
