Pět tisíc parašutistů z oblohy, sto padesát tisíc vojáků z moře. Před pětasedmdesáti lety spojenecké síly uskutečnily invazi do jihofrancouzské Provence. I když šlo o operaci menší než Overlord, během níž se o dva měsíce dříve vylodila vojska v Normandii, sehrála operace Dragoon klíčovou roli v osvobozování Francie a Evropy od nacistického Německa. Ve stínu Dne D se na ni ale často zapomíná.
Pod palmami se na jihu Francie rozkládají příjemné pláže plné opalujících se turistů, kteří si užívají slunečnou dovolenou i koktejly v nespočtu barů. Události staré tři čtvrtě století připomíná třeba nenápadná plaketa pod jedním ze stromů. Patnáctého srpna 1944 se zde vylodila spojenecká vojska a zahájila osvobozování Francie z jihu.
Zprvu ani nebylo jasné, jestli se vůbec v této oblasti spojenci vylodí, například Britové prosazovali invazi na Balkáně. Winstona Churchilla totiž znepokojoval postup Rudé armády do centrálních částí Evropy, a chtěl vyvážit pozice. Kvůli přílišnému tříštění sil a náročnému terénu poloostrova ale Londýn nedokázal přesvědčit válečné partnery, a nakonec padla volba právě na provensálské pláže.
Svým rozsahem byl Dragoon jen o něco skromnější než normandský Overlord. Na jihu Francie se vylodilo sto padesát tisíc vojáků, ze vzduchu je podporovalo pět tisíc parašutistů. Pro srovnání: na plážích Normandie se první den vylodilo sto šedesát tisíc mužů, ke konci srpna už jich tam byly více než dva miliony, oproti finálnímu půlmilionu v Provence.
Dragoon měl proběhnout souběžně s Overlordem
Rozsah normandské operace ovlivnil právě i jihofrancouzské vylodění. Původně se totiž spojenci chtěli mezi městy Toulon a Cannes vylodit současně s útokem na pláže Normandie. Z logistických důvodů ale středomořskou operaci museli odložit.
„Na severozápadě spojenci potřebovali obrovské množství lodí i výzbroje, bojovat na dvou frontách najednou nemohli. Až když nejtvrdší střety v Normandii skončily, mohla vojska poslat vybavení na jih a umožnit operaci Dragoon,“ vysvětluje Florimond Calendini, ředitel památníku v Provence.
Cílem jižní invaze bylo získat pro spojenecké účely důležité přístavy Toulon a Marseille a zároveň rozdělit německé síly, čímž by odlehčila odpor, jemuž osvoboditelé čelili na severu země, uvádí historik Jaroslav Láník z Vojenského historického ústavu.
Nacisté se nezmohli na odpor
Do provensálské invaze se zapojili vojáci z pěti kontinentů, výraznou část sil tvořily kromě amerických, britských a kanadských jednotek také jednotky z francouzských kolonií. A významnou roli hrál také francouzský odboj, který zásadním dílem přispěl k tomu, že spojenci čelili minimálnímu odporu.
„Kolem půl druhé ráno dvacet člunů přistálo u malé pláže, na které se nás po chvíli tísnilo šest stovek. Pak jsme se přesunuli na hlavní cestu. Vůbec jsme netušili, že to bude tak snadné, čekali jsme na německou reakci, ta ale – naštěstí pro nás – nepřišla,“ vzpomíná přímý účastník operace Pierre Velsh.
Partyzánské síly podle historika Benoita Rondeaua přispěly hlavně letecké části operace, spojence totiž informovali o německých pozicích. Pěším jednotkám zase odbojáři pomohli tím, že omezili nacistické posily, kterých už tak nebylo mnoho, většina totiž bojovala na severu země.
Němci navíc neměli dobrou výchozí pozici. „Velení skupiny armád G si uvědomovalo, že síly pro zabránění případnému vylodění jsou nedostatečné,“ doplňuje Láník. Defenziva dále postrádala souvislou linii opevnění, díky němuž by spojencům mohla vzdorovat. Scházela i technika, na některých plážích měli nacisté pouze kulomety, přičemž brzy po prvním vylodění už spojenci disponovali tanky.
Postup spojenců byl v důsledku bleskurychlý, například město Saint-Tropez bylo osvobozeno během několika hodin. „Němci počítali s tím, že v případě vylodění povedou pouze boje na zdrženou,“ řekl dále český historik. Díky minimálnímu odporu nacistů brzy spojenecké armády z Normandie i Provence vytvořily jednotnou bitevní linii, kterou Němce vyhnali z francouzského území.
Macron vyzdvihnul africké hrdiny
Proč v současnosti operace Dragoon zůstává stranou zájmu, vysvětluje ředitel organizace Provence 44 Jean-Pierre Large: „Ve Středomoří je hlavním tahákem slunce, nikoliv vojenské manévry minulosti, Normandie naproti tomu táhne právě svou minulostí. Sem turisté jezdí i bez ní, takže se na vylodění zapomíná.“
Dodnes ale žijí lidé, kteří usilují o to, aby důležitá invaze zůstala v paměti místních i turistů, kteří Provence navštíví. „Každoročně sem, zpravidla v květnu, ke konci školního roku, vozíme školáky, abychom jim vysvětlili, k čemu na těchto plážích došlo,“ říká Yves Boyer, který spojeneckou operaci přirovnává ke dni D.
Aby provensálské vylodění nezapadlo, vyzval na čtvrteční vzpomínkové akci v přístavním městě Saint-Raphaël i francouzský prezident Emmanuel Macron. Starostové by podle prezidenta měli udržovat památku mužů, na něž je pyšná celá Afrika, tím, že po nich pojmenují ulice nebo náměstí. Narážel tím na to, že podstatnou část invazních sil tvořili právě vojáci z francouzských kolonií.
„Život těchto afrických hrdinů musí být součástí životů nás, svobodných lidí,“ akcentoval Macron.
