Turecká vláda plánuje ještě víc zasáhnout proti prodeji alkoholu a tabáku. A to tak, že právě slova tabák, alkohol nebo vodní dýmka zakáže na vývěsních štítech obchodů. Kabinet se zaštiťuje bojem proti závislostem. Kritici oponují, že se lidem snaží diktovat životní styl.
Hakan Özkan a jeho dva společníci provozují na turecké poměry nezvyklý byznys – malý pivovar. Podobných je v zemi jen deset. Většinu sladu a chmele dovážejí z Česka.
„Turci znají jen průmyslovou produkci jediných dvou velkých pivovarů. Nová chuť je pro ně nezvyk,“ říká spolumajitel pivovaru 3 Kafadar Hakan Özkan. O to těžší pak je prosadit se na trhu. Jenže noví hráči musí překonávat i jiné překážky: bariéry stanovené státem. „Nejhorší je zákaz reklamy. Je velmi složité rozšířit povědomí o nové značce,“ vysvětluje Özkan.
Prodej sráží i vysoká cena
Výroba a prodej alkoholu v Turecku čelí řadě restrikcí. Vedle zákazu reklamy je to omezování prodejní doby v obchodech i vysoká cena. Během vlády AKP mnohonásobně vzrostla spotřební daň. Například u lahve oblíbené anýzové pálenky tvoří spolu s DPH zhruba tři čtvrtiny z celkové ceny.
To pak negativně pociťují i prodavači alkoholu. „Po letošním zvýšení daně se skoro stydím zákazníkům říct cenu. Čtyři lahve piva stojí 85 lir (260 korun),“ říká prodavač v obchodu s alkoholem Erdem Süzgün.
Lidé zkouší nebezpečné náhražky
Vysoké ceny vedou stále více lidí k výrobě alkoholických nápojů doma. Některé i k nebezpečným náhražkám. Cem Zorlu si první pivo uvařil před pěti lety. Tvrdí, že ho stojí o polovinu méně než v obchodě. „Úroveň zdanění je nepřijatelná, a proto si lidé hledají vlastní cesty,“ vysvětluje.
Vláda tvrdí, že restrikce jsou v zájmu zdraví veřejnosti. Kritici namítají, že obavy nejsou na místě. Poukazují i na průzkumy, podle kterých osmdesát procent populace muslimské země abstinuje. Spotřeba čistého alkoholu na hlavu je 1,5 litru ročně. Tedy skoro desetkrát méně než v Česku.
