Evropská města se potýkají s tím, jak zvládnout neustále rostoucí počet turistů. Ti sice mohou zemi přinést značný zisk, jejich přemíra ale zároveň způsobuje nárůst cen bydlení a služeb. I kvůli stále častějším protestům místních se řada oblíbených destinací snaží turismus regulovat – zavádějí poplatky, omezují krátkodobé pronájmy nebo propagují místa, která nejsou tak vytížená. Podle odborníků nejde o to turismus omezovat, ale udělat ho udržitelnějším a ohleduplnějším zejména k místním.
Ve vlaku z letiště v Barceloně jsou volná místa k sezení, přítomnost turistů však už lze odtušit díky všudypřítomným nápisům, které v angličtině varují před kapsáři. Výstup z podzemního nádraží vede přímo na rušnou třídu de Gràcia na níž se vyjímá Gaudího Casa Batlló, jedno z místních lákadel, které je obklopeno davem.
Ulice vede až na náměstí Plaça de Catalunya, odkud navazuje na ještě rušnější promenádu La Rambla. Tou se dá stěží prokličkovat mezi davy a stánky, aniž by člověk do někoho narazil. V hlučné ulici jsou slyšet různé světové jazyky včetně španělštiny, ale katalánština, která je spolu se španělštinou oficiálním jazykem a mateřskou řečí místních, jen zřídkakdy. Zato je ale město plné nápisů vyzývajících turisty, aby se vrátili domů.
Pro řadu obyvatel Barcelony problém masové turistiky trvá už léta. Alespoň jednu noc tam stráví kolem patnácti milionů návštěvníků ročně. Mnozí z necelých dvou milionů obyvatel tvrdí, že už pro ně jejich město začíná být neúnosně drahé.
Turisté tlačí ceny nahoru
Benátky, Florencie, Paříž, Athény, Mallorca či již zmiňovaná Barcelona jsou jen některé z populárních destinací, kde se míra turismu pro místní již stala úpornou. Třeba kvůli dopravním zácpám, přeplněné hromadné dopravě, všudypřítomnému hluku v centrech měst, zejména ale kvůli našponovaným cenám a vymizení některých služeb, které byly určeny pro běžné obyvatele města.
„Většina obchodů, dokonce i obchody s potravinami, oblečením, restaurace, prostě všechno v centru je v podstatě zaměřené na turisty,“ popsal pro CNN obyvatel katalánské metropole Domingo Alegre, který bydlí jen kousek od zmiňované nákupní třídy La Rambla. „Ceny vzrostly. Airbnb v podstatě vyhnala mnoho místních obyvatel. Většina mých přátel z této čtvrti odešla, protože si už nemohou dovolit tam bydlet.“
Takzvaný overturismus ale kromě místních tvrdě dopadá také na infrastrukturu nebo životní prostředí. Cestovní ruch je zodpovědný za osm až deset procent všech globálních emisí skleníkových plynů a tento podíl neustále roste. Většinu tvoří doprava, turismus ale ohrožuje také například vodní zdroje, zejména na ostrovech a v teplých oblastech, protože turisté obecně spotřebovávají více vody než místní obyvatelé.
Příčinou je dostupnost cestování i sociální sítě
Tlak, který turismus představuje, navíc dál narůstá. V roce 2024 se počet návštěv Evropy ve srovnání s předcházejícím rokem zvýšil o devatenáct procent. Po cestování je zkrátka větší a větší poptávka. Právě Evropa i loni zůstala nejoblíbenější turistickou destinací na světě, podle Světové organizace cestovního ruchu spadající pod OSN se loni vydalo do evropských států 747 milionů zahraničních turistů. Do jižní a západní Evropy pak zamířilo až sedmdesát procent z nich.
Do roku 2050 světová populace podle odhadů OSN dosáhne téměř deseti miliard. S rozšiřováním střední třídy, zejména v asijských zemích, se počet lidí, kteří cestují, neustále zvyšuje. Díky zlevnění cestovních nákladů spojených především s rozmachem nízkonákladových aerolinek a větší nabídkou ubytování je nyní cestování dostupné téměř každému.
Digitální platformy a sociální sítě pak turisty směrují ke stejným památkám a důvod přeplněných světoznámých měst, jako je Paříž nebo Barcelona, je nabíledni. Sociální média také pomáhají šířit povědomí o dosud málo známých atrakcích a několik virálních videí tak může rychle proměnit klidná zapadlá místa v turistické hotspoty.
K přeplnění atraktivních přímořských měst jako Lisabon nebo Barcelona přispělo i uvolnění pracovních podmínek v podobě častější možnosti home officu. Roste i počet takzvaných digitálních nomádů, tedy lidí, kteří díky možnosti práce na dálku žijí a pracují tam, kde se jim to zrovna líbí a mají dobré připojení k internetu.
Velké lodi přivedou turisty, peníze ale ne
Je zřejmé, že oblíbené destinace na turismu bohatnou a někdy je ekonomika takových míst na cestovním ruchu přímo závislá. Objevují se ale i takové případy, kdy nápory davů do místní ekonomiky příliš peněz nepřivedou. Příkladem mohou být některé řecké ostrovy, například Santorini. Denně tam kotví velké zaoceánské lodě, ze kterých se na patnáctitisícový ostrůvek najednou vyvalí tisíce lidí. Ti se ale na místě obvykle zdrží jen pár hodin – projdou malebnými úzkými uličkami, vyfotí se, ale ve většině případů si nic nekoupí, nalodí se a zase odplují.
Řecko proto začalo v červenci vybírat speciální daň, kterou platí turisté z výletních lodí. V letní sezoně, od 1. června do 30. září, zaplatí za vstup na řeckou pevninu pět eur (125 korun) za osobu. Speciální sazbu pak mají vyhledávané ostrovy Santorini a Mykonos, kde daň činí dvacet eur (pět set korun) za osobu. V ostatní měsíce jsou poplatky nižší.
Drastické omezení výletních lodí chystá letovisko Cannes na francouzské Riviéře, které od příštího roku zavádí úplný zákaz vplutí do přístavu plavidlům s více než tisíci lidmi na palubě.
Problém krátkodobých pronájmů
V několika španělských letoviscích proti zahraničním návštěvníkům letos v létě protestovaly tisíce lidí. Vyzbrojeni byli vodními pistolemi, které se staly symbolem hnutí proti přebujelému turismu. Demonstranti požadovali mimo jiné právě zavedení limitů pro výletní plavby a krátkodobé pronájmy.
V Barceloně v reakci na protesty vzrostla například turistická daň. Z on-line map také zmizela autobusová linka, která byla kvůli návalu turistů mnohdy přeplněná, což bránilo v přepravě místním. Úřady se však snaží brojit zejména proti turistickému ubytování nabízenému přes on-line platformy, jako jsou Airbnb a Booking, které přispívají k nadměrnému turismu a omezují dostupnost bydlení.
Španělské ministerstvo pro práva spotřebitelů nedávno nařídilo společnosti Airbnb, aby ze své platformy odstranila více než 65 tisíc nabídek rekreačních pronájmů, protože porušují platné předpisy. Radikální plán Barcelony počítá dokonce s tím, že do roku 2028 ve městě krátkodobé pronájmy skončí úplně.
„Někteří místní obyvatelé jsou frustrovaní z počtu turistů, kteří sem přijíždějí, ale podle mě je hlavním faktorem prudký nárůst nájemného způsobený krátkodobými pronájmy na dovolenou, který vytlačuje místní obyvatele z trhu s bydlením,“ upozorňuje v rozhovoru pro CNN profesorka marketingu na španělské univerzitě Castilla-La Mancha Estrella Diaz Sanchezová. „Řešením není odmítat turistický ruch, ale učinit jej inkluzivnějším a ohleduplnějším,“ míní.
Protest proti turismu se nevyhnul ani české metropoli. V Praze, která se v žebříčcích pravidelně objevuje v první desítce nejnavštěvovanějších evropských měst, se masový turismus také dává do souvislosti hlavně s nárůstem cen bydlení. V Česku se loni ubytovalo zhruba 22,8 milionu turistů, uvedl Český statistický úřad, přibližně polovina z nich byla domácích.
Místo živých měst skanzeny
Téměř symbolem overturismu se staly Benátky, nespokojenost nedávno znovu oživila svatba miliardáře Jeffa Bezose a novinářky Lauren Sánchezové. Aktivisté upozorňovali na upozaďování obyvatel města, které se pomalu vylidňuje. V centrální části trvale žije už jen asi padesát tisíc lidí, z toho je většinou starší generace. Historické severoitalské město přitom přiláká asi třicet milionů turistů ročně, většina z nich se zdrží jen na jeden den, píše britský server Guardian.
Právě pro tyto turisty benátská radnice v letošní letní sezoně na zkoušku zavedla vstupné ve výši deseti eur (250 korun), na konci července ji však zrušila. Podle zastupitelky města Giovanni Andrey Martiniové totiž taková opatření nápor turistů příliš zmírnit nepomáhají a turisté i přes poplatky do města zavítají. Regulace navíc znamenají další administrativní zátěž.
Urbanisté varují před rizikem proměny historických čtvrtí v „zombie města“, jak tento fenomén označují kritici, jiní hovoří o přeměně v zábavní parky, takzvané disneyfikaci měst. Budou sice malebná, ale bez života, protože jejich obyvatele postupně vytlačí krátkodobí návštěvníci. „Města bez spokojených místních nefungují. Zcela ztratí svoji identitu,“ řekl CNN ředitel národní turistické agentury Visit Italy Ruben Santopietro. „Místní si připadají vyčlenění a čtvrtě se stanou pouhými turistickými atrakcemi,“ tvrdí.
Podle něj byly Řím, Florencie a Neapol „udušeny turismem“ do bodu, ze kterého již není návratu. Návštěvníci přitom chtějí zažít města plná života, chtějí, aby v nich žili místní. „Jediným způsobem, jak zabránit tomu, aby se naše města stala skanzeny, je při vytváření strategií turismu myslet i na místní obyvatele,“ míní.
S tím souhlasí i ředitel organizace Visit Palma na španělských Baleárských ostrovech Pedro Homar. Pětiletý plán, který byl přijat v roce 2023, počítá s odkoupením některých hotelů, které budou nahrazeny zelenými plochami nebo přeměněny na bydlení. V listopadu hlavní město Mallorcy Palma zahájí také bezplatné kulturní aktivity pro místní obyvatele, aby zpřístupnila místa, která jsou vnímaná jako ryze turistická.
Vybírat si turisty, kteří utratí víc
Některé destinace už nezaměřují svůj marketing na přilákání více turistů, ale snaží se o udržitelnost, a to nejen z environmentální perspektivy, ale i ze sociální a ekonomické. „Naše ekonomika závisí na cestovním ruchu, takže buď zajistíme fyzickou udržitelnost, nebo nebudeme mít budoucnost,“ podotýká Homar. Proto od pandemie covidu, po které se míra turismu rychle vrátila na předchozí úroveň, či ji dokonce přesáhla, La Palma zvolila nový přístup. Chce se zaměřit na turisty, kteří zůstanou déle a utratí více.
Přilákat turisty, kteří si mohou dovolit zaplatit víc, se snaží omezením levných možností ubytování a zastropováním počtu lůžek ve městě. Některé destinace využívají vysoké náklady a poplatky za vstup k odrazení masového turismu již dlouho. Například zmiňovaný desetieurový poplatek za jednodenní výlet do Benátek však vyvolal kritiku některých místních obyvatel, kteří tvrdí, že se takto město prodává bohatým.
Homar ale naopak věří, že populární destinace, jako jsou španělské Baleáry, mají právo si vybrat, které turisty chtějí a které nechtějí. „Chceme turisty, kteří respektují náš způsob života, naše tradice. Pokud uvažujete o návštěvě bez respektu, s úctou vám řekneme, že vás nepotřebujeme,“ dodal pro CNN.
To ale nemusí platit vždy, přílišný odliv turistů může být pro některá místa přinejmenším komplikací. The Independent upozornil na to, že právě Mallorca, kde byly jedny z největších protestů proti turismu vůbec – v hlavním městě Palma v červenci vyšlo do ulic asi deset tisíc lidí – si teď stěžuje na pokles návštěvníků.
Některé služby a odvětví jako restaurace a hotely zaznamenaly pokles tržeb dokonce o čtyřicet procent, což pro některé z nich může být fatální. Podle ministra turismu Jaume Bauzàho jsou však celková čísla v normě, ostrov se ale nyní chce zaměřit na pozitivní kampaň, píše server.
Nalákat na zatím neznámá místa
Řešením může být i rozptýlení turistů i mimo hlavní sezonu nebo na místa, která nejsou tak turisticky vytížená. Podle experta na otázky spojené s turismem profesora Richarda Butlera to však ne vždy funguje. Méně známé lokality na to totiž nemusí být připraveny, třeba v ohledu potřebné infrastruktury, a může nastat stejný kolaps. Většinou však turisty stejně nepřesvědčíte, aby se na místa, kam měli původně namířeno a kde jsou neznámější památky, nevydávali, konstatoval v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
O tuto strategii se ale snaží například Itálie, která spustila kampaň 99 procent Itálie, která turisty nabádá k tomu, aby navštívili méně známá místa v zemi. Santopietro tvrdí, že i v nejrušnějších destinacích lze přijmout opatření k rozptýlení návštěvníků. Navrhuje systém pobídek – například zlevněné vstupenky do římského Kolosea pro ty, kteří již navštívili starobylé pobřežní město Ostia.
Podle Butlera bude budoucnost cestovního ruchu záviset nejen na regulacích měst a států, ale především na samotných cestovatelích. I když jejich počet neustále narůstá, řada z nich klade větší důraz na udržitelnost – takzvané slow travel, které méně zatěžuje životní prostředí a respektuje místní komunity. Právě lidský faktor hraje zásadní roli, volba destinace a ubytování nebo způsobu dopravy může totiž výrazně ovlivnit, zda turismus zůstane převážně přínosem, nebo zátěží.
