Ve vězeňských táborech a vazebních věznicích Ruska a také na okupovaných územích Ukrajiny jsou tisíce ukrajinských civilistů. Zadrželi je v takzvaných filtračních táborech nebo přímo na ulicích kvůli tomu, že se údajně stavěli na odpor „speciální vojenské operaci“, jak Moskva nazývá válku proti Ukrajině. Zavřeli je bez obvinění, bez vyšetřování, bez soudu a termínu propuštění na svobodu. Proto je nemožné vypátrat je úřední cestou. Na rozdíl od válečných zajatců neexistují žádné mechanismy vedoucí k jejich osvobození, upozornila britská stanice BBC.
„Už jsem zapomněl, jaké to bylo. Život mám rozdělený na dvě půlky,“ říká Volodymyr Buzynov. Když vypukla válka na Ukrajině, Volodymyr se s bratrem Mykytou, jejich matkou a Mykytovou dívkou Katerynou přestěhovali do vsi Mychajlo-Kocjubynske v Černihivské oblasti.
Doufali, že tam přežijí ostřelování. Ale na konci února začaly nájezdy kolon ruských vojáků a v březnu už byli v centru vesnice. Ruští vojáci pak 4. března začali pátrat, kdo předává ukrajinskému dělostřelectvu souřadnice jejich kolon. „Zašli i k nám,“ říká Volodymyr.
K rodině, která se skrývala před ostřelováním ve sklepě, vtrhlo více než deset vojáků. Když ostřelování skončilo, přišel „staršina“, který rodině odebral mobily a šel je prověřit. Brzy se vrátil: Volodymyra, Mykytu a jejich matku vyvedli na ulici. „Křičeli na nás, říkali, že jsme předávali souřadnice. Ukazovali nějaké screenshoty s geolokací,“ říká Volodymyr. Spolu s Mykytou tvrdili, že nic nepředávali, ale nikdo jim nevěřil.
Vojáci je rozdělili. „Mykytu odvedli za stromy. Pak jsme slyšeli imitaci popravy. Jak postavili všechny, koho chytili, ke zdi a křičeli: ‚Připravit! Zamířit!‘ Jen nekřičeli: ‚Pal!‘ Pak k Mykytovi přivedli Káťu, srazili ji na kolena a přiložili k hlavě samopal. Říkali, že když se nepřizná, tak ji hned odpraví. Mykyta se mohl k něčemu přiznat, aby pustili Káťu. Proto ji pustili a nám řekli, že se ke všemu přiznal a že mu hrozí až patnáct let,“ vylíčil Volodymyr.
Všechny zajaté Ukrajince naložili do auta a odvezli. Nějakou dobu je věznili ve sklepení ve vsi, ale pak nadobro zmizeli.
Slepý úhel úmluvy
Civilisté jsou nejzranitelnější skupinou lidí během války, kterou Kreml stále nazývá „speciální vojenskou operací“. Právě kladením odporu proti operaci Rusko odůvodňuje jejich zadržování. Po vpádu na Ukrajinu ruské úřady nedělaly rozdíl mezi válečnými zajatci a civilisty, jichž se zmocnili. Ruské ministerstvo obrany v odpovědi na dotazy ohledně civilistů zdůrazňovalo, že s nimi zachází „v souladu se Ženevskou úmluvou“ o válečných zajatcích.
Ženevská úmluva nic neříká o možnosti zajmout civilisty, ale zakazuje brát rukojmí. Vše, co se týká zajatců, se v úmluvě výlučně vztahuje na vojáky. Civilisté podle norem mezinárodního práva lze zadržovat „v souladu se zákony a normami okupační strany“ a se zárukou, že se dočkají spravedlivého soudu.
„Pokud jde o zadržení, měl by existovat článek trestního zákona či občanského zákoníku o kladení odporu speciální vojenské operaci, které by bylo přestupkem či trestným činem. Lidé by pak měli své postavení a jako ochránci lidských práv bychom jim mohli poslat obhájce. Ale na to nám odpovídají, že ‚kdepak, my je z ničeho neobviňujeme a nepodezíráme, prostě byli zadrženi za odpor vůči speciální vojenské operaci‘,“ říká právnička Polina Muryginová, zakladatelka projektu Every Human Being, který pátrá po civilistech v ruských věznicích.
„Bylo by lépe, kdyby si mysleli, že jsi zločinec“
Podle ruských zákonů lze zadržovat člověka před rozhodnutím soudu jen 48 hodin, a to podle přesně stanovených pravidel. V létě 2023 tuto dobu výnos Vladimira Putina ve čtyřech okupovaných oblastech Ukrajiny prodloužil na 30 dní pro zadržené v podmínkách válečného státu.
Oficiálně platí tehdy, pokud je zadržený podezřelý ze spáchání vážného zločinu či porušení zákazů a omezení souvisejících s válečným stavem. Ale z rozhodnutí soudů, s kterými se seznámila BBC, vyplývá, že doba, místo a důvod „zadržení“ Ukrajinců vojáky často není nikde zaznamenaná, ani nejsou stíháni či vyšetřováni. Člověk prostě zmizí. Najít ho v tomto systému je velmi těžké a ještě těžší je se z něj dostat. „Když pomáháme těmto zajatcům, setkali jsme se s právní paradoxem: bylo by lépe, kdyby si o tobě mysleli, že jsi zločinec,“ říká Muryginová.
Pokud je vzneseno obvinění, obviněný začíná právně existovat a má práva. Je-li válečný zajatec, lze jej vyměnit. „Zadržení“ civilisté často sedí v ruských vězeních bez obhajoby, bez obvinění a bez soudu. Existují uvnitř ruského vězeňského systému, ale oficiálně zavření nejsou.
Podle advokátky Marije Ejsmontové ve většině případů, o kterých ví, ukrajinské válečné zajatce a civilisty drží odděleně od ostatních vězňů. „Výjimku představuje (moskevská vazební věznice) Lefortovo, ale pokud tam má zatčený spoluvězně, je jen jeden. S dalšími vězni se nevidí ani na chodbě,“ říká.
V případech, kdy je dotyčný oficiálně obviněn ze zločinu, hlavně z terorismu, ruský systém přiznává právo na obhájce, zdůrazňuje advokátka. K těm, kdo sedí ve vazbě bez obvinění, ale advokáti fakticky nemají přístup. „Ani mně, ani mým kolegům se nepodařilo takové lidi najít a setkat se s nimi, nehledě na prosby příbuzných a na informace, kde jsou, a na to, že každý zadržený má právo mít advokáta,“ dodala.
Dokonce i když ministerstvo obrany potvrdilo, že „zadržený za odpor k operaci“ se nachází na „území Ruska“, vojáci odmítají „do ukončení prověřovacích opatření“ uvést místo, kde je vězněn, a pustit k němu advokáta. Lhůty pro „opatření“ nejsou, odvolat se nelze.
„Snažíme se obracet na vojenské i civilní soudy,“ říká advokát Leonid Solovjov, který skoro dva roky bezvýsledně pátral po charkovském studentovi. „Právní nástroje zde už neplatí, je to absolutně politická rovina,“ řekl.
Advokáti se k zajatým Ukrajincům nedostanou
Kolona ruských vojáků ze stáhla z Mychajlo-Kocjubynského 31. března 2022 při všeobecném ústupu od Kyjeva a Černihivu. Ukrajinci začali shromaždovat těla mrtvých. Mykyta mezi nimi nebyl. Jeho rodina byla přesvědčena, že přežil, ale netuší, co se s ním stalo. Hned po osvobození po něm začali pátrat. Rozesílali dopisy přes vězeňskou službu, dokud nedostali odpověď z vazební věznice v Belgorodu, že Mykyta tu je. Vydal se tam advokát, ale ve věznici mu řekli, že takového člověka u nich nemají.
„Stává se to dost často, že přijedu, ale řeknou, že tam takový člověk není. Buď k němu nikoho nepouštějí, anebo ho skutečně mohli přemístit jinam. Nepustí tě zkontrolovat cely. V nejlepším případě se dostaneš k náčelníkovi,“ říká Solovjov.
Oslovení advokáti nemohli uvést jediný úspěšný příklad, kdy se jim podařilo setkat se se zajatým Ukrajincem. BBC ví o jediném příkladu, kdy se „zadrženého“ Ukrajince podařilo vypátrat za pomoci vězeňské služby a potvrdit, že je ve vězení. Ale advokáta k němu nepustili. Další osud zadrženého není znám.
Ukrajinští ochránci lidských práv připouštějí, že nejvíce informací získávají od osvobozených či vyměněných zajatců, ať vojáků či civilistů. V rámci výměn zajatců během války se na Ukrajinu vrátilo více než 140 civilistů, říká ombudsman Dmytro Lubinec. Kolik je v Rusku vězněno lidí, se přesně neví.
Poslední velká výměna zajatců se odehrála 3. ledna – a na Ukrajinu se vrátilo i šest civilistů. Rodiny zajatců a ochránci lidských práv doufají, že se dozvědí novinky o Ukrajincích v ruských věznicích. Podle ministerstva pro reintegraci dočasně okupovaných území se v listopadu 2023 v ruském zajetí nacházelo 4337 Ukrajinců, z toho 3574 byli vojáci a 763 civilisté.
Úřady se opírají o údaje od Červeného kříže, který ale zdaleka nemá přístup k místům, kde jsou Ukrajinci zadržováni. Ombudsman Lubinec uvádí jiné číslo: 25 tisíc pohřešovaných Ukrajinců, z nichž značnou část mohli unést Rusové.
