Mykolajivská oblast hlavně na začátku války čelila těžkým ruským útokům. Kromě rozsáhlého poškození od bombardování jí hrozilo, že se octne pod ruskou okupací, obrana ale nakonec vydržela. I díky šéfovi oblasti Vitaliji Kimovi a veliteli obrany regionu Dmytru Marčenkovi, se kterými na místě natáčel zahraniční zpravodaj České televize Jan Šilhan.
Ještě nikdy s novináři nemluvili zástupci oblasti společně. Chybělo přitom málo a k rozhovoru by vůbec nedošlo, protože loni koncem března dopadla raketa na administrativní budovu a oba v tu dobu měli být v kanceláři. Naštěstí se ale zachránili.
Na tento zásadní okamžik po začátku války vzpomíná velitel Marčenko pragmaticky jako na „velký problém“, protože během útoku na budovu, kde měli sedět, najednou zemřelo třicet lidí z vedení města před zasedáním rady.
Válečnou situaci v Mykolajivu oba dělí na dvě poloviny – před 11. listopadem 2022 a po něm.
„Po 11. listopadu, kdy naše ozbrojené síly zatlačily útočníky zpět za řeku Dněpr, se situace v Mykolajivské oblasti a ve městě Mykolajiv výrazně změnila. Stav infrastruktury se zlepšil, i přesto, že jsou stále problémy s vodou kvůli každodennímu ostřelování energetických sítí v Chersonské oblasti, což nám brání bezpečně čerpat vodu,“ vysvětluje vedoucí vojenské administrativy a hlava oblasti Kim.
Manažer a voják ve vedení
Přestože stáli v čele odporu, oba odmítají tvrzení, že by stáli za úspěšnou obranou města proti Rusům jen díky své taktice. „Stojí za tím lidé, velitelé, generálové, je to práce ohromného množství lidí. Naším úkolem bylo vytvořit tento stroj fungující jako hodinky, kde každý plní svou roli,“ ohlíží se velitel obrany regionu Marčenko.
Role ve vedení obrany si rozdělili podle předchozích zkušeností. Znalost vedení města postavila Kima do manažerské pozice, generálská hodnost pak Marčenka předurčila k tvorbě strategie pro vojáky. „Podařilo se velmi dobře spojit civilní a vojenský sektor,“ doplňuje velitel s tím, že vojáci odolávali Rusům s obrovskou podporou místních obyvatel.
Z obklíčení se podle nich Mykolajiv dostal až na poslední chvíli. „Kontrolovali tři ze čtyř stran města i vjezd do Mykolajiva a fakticky byl Mykolajiv v obklíčení. Jediná volná trasa byla na Oděsu,“ vzpomíná Kim a Marčenko dodává, že ruská vojenská technika během listopadu projížděla i na předměstí.
Napadli nás a museli jsme bojovat, říká Marčenko
Nejdramatičtějším momentem bojů byl pro Marčenka moment, kdy zjistil, že dopadla raketa na kasárna ve městě. Během útoku zemřelo dvě stě lidí. „Samozřejmě, že nejdramatičtějším je pro každého vojáka moment, kdy umírají vojáci,“ říká s pohnutím v hlase. Kim odmítá intenzitu dosavadních zážitků hodnotit kvůli tomu, že podle něj je dramatický každý okamžik rozhodování. Život ve válce chladně označuje jako pracovní povinnost. „Bylo jen tragické, když umírali lidé. Všechno ostatní byla prostě práce,“ říká.
Podle Marčenka vojáci nepochybovali, že město ubrání. Jako důkaz mu sloužilo odhodlání místních civilních obyvatel, kteří celou dobu stáli na jejich straně, tvrdí. „Poté, co prezident první den řekl, ať všichni, kdo mohou, vezmou zbraně a postaví se na odpor, myslím, že nikdo už neměl pochybnosti. Napadli nás a my jsme museli bojovat,“ uvedl.
Přiznává však, že zpočátku tak optimistický nebyl, první vojenské úspěchy ale začaly postupně vyvracet jeho pochyby. „Na začátku byli lidé zoufalí, ale potom se v nich probudil bojovný duch. Vyhnali jsme soupeře, vyhnali jsme je za město i na správní hranici Chersonské oblasti,“ popisuje.
Poučení z boje
Podle Kima byl pro úspěch klíčový postup ukrajinských jednotek v okolí Mykolajiva, které neumožnily Rusům vkročit do města. „Mnoho vybavení a techniky okupantů bylo zničeno v okolních vesnicích. Ne v samotném městě, ale jinde v regionu podél trasy postupu poskytly naše ozbrojené síly základ pro další úspěch,“ míní.
Další ingrediencí pro odražení ruské ofenzivy měla být i změna boje a poučení z dlouhotrvajícího konfliktu po roce 2014. Zatímco ukrajinské jednotky ještě tehdy vycházely ze sovětské organizace armády, v dalších letech podle něj postupně začaly aplikovat evropské standardy pro vedení boje.
„U nás se změnil přístup při vydávání bojových rozkazů. To znamená, že dřív mělo nejvyšší velení vydat rozkaz shora ještě předtím, než mělo informace přímo z terénu. Teď je to tak, že rozkazy jsou vydávány na základě hlášení lidí, kteří jsou přímo v terénu,“ ilustruje Marčenko.
Zastavení postupu lidí i přes těžké vojenské ztráty označují hlavně za úspěch místních. „Nebylo to naše rozhodnutí, byla to vůle lidí, kteří se nechtěli vzdát a chtěli bojovat za svou nezávislost,“ myslí si Kim. Oba dva jsou přesvědčeni, že Ukrajina znovu získá kontrolu nad východem země a okupovaným poloostrovem Krym.
