Syrský lídr Ahmad Šará buduje už druhým rokem od nuly novou národní armádu, která má nahradit předchozí státní síly, jejichž jádro tvořila alavitská menšina. I když armáda prochází do značné míry úspěšným procesem sjednocování a profesionalizace, stále nese stopy frakcí vytvořených během občanské války. Naráží také na nedostatek důstojníků, jež dříve tvořili právě alavité. S vyzbrojováním a výcvikem vojáků Damašek spoléhá hlavně na Turecko.
Historicky byly vojenské divize syrských ozbrojených sil vázány na specifické sociální a geografické regiony a řízeny prostřednictvím vysoce centralizovaného centra v Damašku. Po jejich založení v roce 1946 hrály ústřední roli v politickém životě, zejména během převratů, které otřásly zemí v 50. a 60. letech 20. století.
„To se zásadně změnilo s převzetím moci Háfizem Asadem v roce 1970. Za jeho vlády již divize nebyla primárně bojovou jednotkou, ale nástrojem kontroly uvnitř státu,“ píše v analýze Chidr Chaddúr, externí vědecký pracovník Centra Malcolma H. Kerra Carnegieho pro Blízký východ.
Po pádu režimu diktátora Bašára Asada se armáda vyčerpaná vleklou občanskou válkou a zbavená velké části svých kapacit rozpadla. Síly, jež držely Asada u moci s pomocí Moskvy a Teheránu, nedokázaly čelit bleskové ofenzivě islamistických sil v čele s povstalci z Šaráovy skupiny Haját Tahrír aš-Šám (HTS) podporované Ankarou. Ty v prosinci 2024 rychle pronikly až do Damašku, přičemž dosavadní vládce s rodinou uprchl do Ruska.
Islamisté z HTS ve vedení
Po zhroucení Asadova režimu se přechodná vláda v režii HTS a v čele s prozatímním prezidentem Šaráem pustila do obnovy státních institucí a zničené země – včetně armády, jež nyní prochází procesem sjednocení nejrůznějších frakcí do profesionální a institucionalizované síly, píše server The New Arab.
Podobně jako v případě původní dočasné syrské vlády se i formování syrské armády soustředilo kolem jádra tvořeného skupinou HTS. To nejvýrazněji reprezentuje Murhaf Abú Kasra, bývalý šéf vojenského křídla HTS a současný syrský ministr obrany.
„Jakožto organizace měla (HTS) vojenskou akademii, specializace na dělostřelectvo a tanky, spojaře/komunikaci a vojenské plánování. Můžeme tedy říci, že Haját Tahrír aš-Šám se stala jádrem celé armády,“ řekl webu New Arab syrský výzkumník Kusaj Džuchadár.
Pouhé dva týdny po pádu Asadova režimu oznámila nová vláda po sérii diskusí s povstaleckými frakcemi jejich rozpuštění a sloučení pod ministerstvo obrany. Následovala vítězná konference, na níž bylo rozhodnuto, že přechod pod stát bude postupný. „Frakcím přidělili čísla, poté nad ně dosadili velitele brigád a divizí z HTS a následně začali vojenským divizím přidělovat specializace,“ popsal Džuchadár.
Formální sjednocení
Tento krok, spolu s postupným nahrazováním zkušených veteránů novými branci, měl za cíl frakce homogenizovat a zbavit je identit, které si vytvořily během války.
„Ahmadu Šaráovi se za necelý rok a půl podařilo formálně sjednotit síly, které proti sobě ještě nedávno bojovaly – 25. srpna 2026 oznámil velitel Mazlúm Abdí rozpuštění kurdských Syrských demokratických sil (SDF) a jejich začlenění do armády, která zároveň buduje profesionální instituce jako novou Národní univerzitu pro obranné vědy,“ uvedl zpravodaj ČT na Blízkém východě Andreas Papadopulos.
Za touto fasádou ale zůstává armáda křehká, upozornil zpravodaj. „Integrace SDF je z velké části na papíře – z 35 tisíc bojovníků bylo skutečně začleněno jen asi dvanáct tisíc,“ konstatoval Papadopulos.
SDF kontrolovaly rozsáhlou část země během občanské války, většinu ale ztratily na přelomu roku v důsledku ofenzivy vládních vojsk. V rámci dohody s Damaškem se kurdština stala vedle arabštiny úředním jazykem a tisícům Kurdů bylo navráceno občanství, které jim odebral Asadův režim.
Abdí, jenž se stal Šaráovým poradcem, koncem srpna uvedl, že Kurdové se chtějí podílet na budování „nové Sýrie pro všechny“ a že jim nový režim přislíbil zajištění práva na vzdělání v kurdském jazyce. Za Asada byla tato menšina dlouhodobě marginalizována.
Vojenská konfederace
Koncem letošního června několik syrských médií a telegramových kanálů informovalo o reformě armádní struktury, která je nově organizována do pěti regionálních sborů – v Damašku a na jihu, na severu, východě, západě a v pobřežních oblastech. V čele opět stanuli veteráni džihádistických organizací v čele s HTS, jež má svůj původ ve Frontě an-Nusrá, odnoži al-Káidy, připomíná izraelské výzkumné a vzdělávací centrum Alma.
Syrská vojenská scéna je nyní jakousi konfederací, míní Chaddúr, který hovoří o armádě „synů regionů“. Za Asada vojáci působili mimo své místní oblasti, reprezentovali národ a sloužili státu, vysvětlil expert. S nástupem nového režimu se ale nespočetné ozbrojené skupiny, které byly vysídleny z celé země na severozápad ovládaný rebely, vrátily do svých oblastí.
„Je nezbytné, aby armáda byla národní armádou. Ta vyžaduje, aby důstojníci byli mimo místo svého původu. Tady se děje pravý opak,“ řekl Chaddúr webu New Arab. Integrace jednotek SDF považuje za symbol tohoto konfederalismu.
Přestože probíhá integrační proces, v rámci něhož vznikají čtyři armádní brigády složené z vojenské složky SDF, tito vojáci budou rozmístěni na severovýchodě Sýrie, kde dříve vládly právě síly vedené Kurdy. „To je proti logice národního centrálního státu,“ poznamenal Chaddúr s tím, že vytvoření skutečné národní armády může trvat roky.
Šaráova armáda musí navíc kontrolovat velké množství zahraničních bojovníků, uvedl Džuchadár. Podle něj se zdá, že jsou tito bojovníci pečlivě přesouváni a rozdělováni tak, aby nebyli seskupováni s příslušníky jiných frakcí. „Syrská armáda tak sice formálně existuje jako jedna instituce, ale reálně zůstává směsicí nedokončené integrace, křehké kázně a závislosti na zahraničních patronech,“ podotýká Papadopulos.
Vládní a turecké síly v současnosti ovládají většinu země, nadále ale nemají pod kontrolou část jihu, kde působí frakce drúzské menšiny, a také další část země na jihu obsazenou po pádu Asada Izraelem – údajně z „bezpečnostních důvodů“. Jeruzalém nadále odmítá oblast opustit i přes ostrou kritiku Damašku a jeho setrvalé výzvy ke stažení sil.
Armáda na druhou stranu ruku v ruce s rostoucí důvěrou Washingtonu přejímá vojenské základny, které řadu let využívaly v zemi Spojené státy v rámci protiteroristických operací. Damašek v uplynulých měsících převzal kontrolu nad základnami Kasrak, Šaddádí a Rmílán na severozápadě země či at-Tanf na jihu Sýrie.
Damašek a Moskva pak v srpnu letošního roku dospěly po osmnácti měsících jednání k memorandu o porozumění, které se týká budoucnosti ruských vojenských základen Tartús a Hmímím. Sýrie má do tří měsíců převzít správu civilních zařízení, včetně letiště v Hmímímu a obchodního mola v přístavu Tartús. Vojenská zařízení mají být podle syrského ministerstva zahraničí nově využívána jako společná výcviková střediska.
Beztrestnost vojáků
Za vážný problém považuje Papadopulos beztrestnost členů nově budovaných celostátních sil. Sektářských masakrů se v posledních dvou letech účastnily i jednotky nesourodé syrské armády. Vládní vyšetřování svalila vinu na jednotlivce z řad personálu s odkazem na nedostatek institucionálního dohledu, ačkoli mezinárodní vyšetřování OSN popsalo oba incidenty jako systematické.
„Při vražedných výpravách proti alavitské menšině v březnu 2025 a střetech v drúzské Suvajdě v červenci téhož roku zahynuly tisíce civilistů, přičemž OSN vystopovaly násilí k jednotkám napojeným na novou strukturu, včetně asi pěti tisíc zahraničních bojovníků, kteří jsou od občanské války stále v zemi a stále po zuby ozbrojeni. To je velmi nebezpečný až těkavý stav,“ podotkl zpravodaj.
Damašek usiluje o profesionalizaci nových vojenských sil mimo jiné prostřednictvím mezinárodní spolupráce se sousedním Tureckem, s nímž loni v srpnu podepsal klíčovou obrannou dohodu. Ta zaručuje, že Ankara Šaráovi pomůže s výcvikem, vybavením a reformou jeho armády. Výcvik v Turecku již absolvovala skupina syrských důstojnických kadetů – dalších se pak ujala Saúdská Arábie, zmiňuje New Arab.
Nedostatek důstojníků
Snahy o profesionalizaci armády narážejí na některá úskalí. „Armáda přišla o většinu zkušeného důstojnického sboru – ze sedmdesáti tisíc alavitských důstojníků bývalého režimu se drtivá většina do nové armády nikdy nevrátí. To komplikuje zavést systém velení,“ míní Papadopulos.
Dekretem zřízená Národní univerzita obranných věd do sebe integrovala několik vojenských vzdělávacích zařízení, mimo jiné Vyšší vojenskou akademii, leteckou, námořní a pozemní vojenskou školu a Vyšší institut aplikovaných věd a technologií. Tento krok měl za cíl dále rozvíjet výzkumné a výcvikové programy pro syrský důstojnický sbor a umožnit specializaci.
Význam nových akademií se ale teprve ukáže, soudí Chaddúr, který upozornil na nedostatek informací o zdrojích nebo učebních osnovách v této instituci. „(Vláda) chce novou syrskou armádu, která bude profesionální. Ale jaká je doktrína této armády, jaké jsou její osnovy? Abych byl upřímný, to všechno není jasné,“ řekl listu New Arab.
V rámci mezinárodních partnerství syrská armáda koordinuje své kroky s americkým ústředním velením v rámci společné mise proti Islámskému státu (IS) a v květnu se zúčastnila tureckého mnohonárodního vojenského cvičení EFES.
Sjednocování vládních sil nicméně probíhá ve stínu regionálního soupeření. „Turecko se stalo hlavním vojenským patronem Damašku, což ve svém důsledku vlastně v srpnu 2026 vyvolalo izraelský úder na základnu Abú Duhúr. K tomu se přidává hrozba Islámského státu, který podle OSN disponuje až třemi tisíci bojovníky – a který plánoval několik útoků přímo na Šaráa,“ upozornil Papadopulos.
Touha po ochraně
Chulúd Hilmíová z washingtonského think tanku The Tahrir Institute for Middle East Policy uvedla, že samotní Syřané chtějí především neutrální armádu, jež by chránila v první řadě občany, nikoli autority. K tomu ale vojsko potřebuje transparentní prověřovací proces, který by z armády vyloučil pachatele zločinů proti lidskosti, a zároveň integraci členů povstaleckých frakcí jako jednotlivců, nikoli jako jednotek.
Za reálné hrozby považuje odbornice vojenskou fragmentaci vedoucí k odděleným oblastem kontroly a koncentraci moci po vzoru Asadovy éry. „Skutečným měřítkem reformy je, zda se Syřané bez ohledu na své politické postavení, etnickou příslušnost, náboženství nebo region mohou setkat s vojáky bez obav ze svévolného zatčení, ponížení, zmizení nebo odvety,“ sdělila listu New Arab.
