Argentinský libertariánský prezident Javier Milei během prvních měsíců v úřadu začal zemi orientovat od Číny směrem k Západu a prosazovat radikální ekonomické reformy pomocí dekretů. Devalvoval měnu, zrušil dotace na dopravu či energie, ale i tisíce míst ve státní správě a jeho vláda převzala kontrolu nad veřejnoprávními médii. V únoru však Mileiův kabinet narazil v parlamentu se svým „megazákonem“, který měl zajistit exekutivě široké pravomoci. Část chudnoucí společnosti má prezidenta za „blázna“ a demonstruje, Milei ale dokázal řadu Argentinců přesvědčit o nutnosti svých kroků, jež mají zemi oddlužit a zkrotit katastrofální inflaci.
Milei jako libertarián sliboval ve své předvolební kampani celou řadu radikálních kroků včetně toho, že zavede americký dolar místo argentinského pesa, razantně sníží výdaje a bude usilovat o zrušení centrální banky. Svůj plán nazval „šokovou terapií“, kterou chce dostat argentinskou ekonomiku z hluboké krize. Distancoval se tak od série předchozích argentinských vlád, jež často sahaly ke znárodňování, zvyšovaly sociální dávky nebo zaváděly dotované ceny.
Milei před pár dny označil meziměsíční inflaci, která v lednu dosáhla 20,6 procenta, za „hrozivou“. Meziročně spotřebitelské ceny vzrostly o 254 procent, upozornila agentura Bloomberg. Prezident viní z prudce stoupajících cen předchozí kabinety, které značně utrácely a žily na dluh. Podle agentury DPA druhá největší ekonomika Jižní Ameriky strádá kvůli přebujelému státnímu aparátu, nízké produktivitě v průmyslu i rozsáhlé šedé ekonomice, kvůli níž stát přichází o příjmy z daní.
Vysoká inflace provází Argentinu dlouhodobě, nyní je však míra růstu cen nejvyšší od začátku devadesátých let, kdy se země dostávala z období hyperinflace. Obzvlášť rychle přitom zdražují potraviny. Argentina co do růstu spotřebitelských cen dokonce předstihla i Venezuelu, které vládne autoritářský prezident Nicolás Maduro. Dvě pětiny obyvatel Argentiny nyní žijí v chudobě. Milei, který nebyl součástí tradičních politických kruhů, se dostal k moci loni na podzim právě díky hněvu voličů v době zhoršující se hospodářské situace.
Zbavit se regulací jako priorita
Hned po nástupu do úřadu loni v prosinci Milei podepsal takzvaný dekret nutnosti a naléhavosti (DNU), který mění či ruší na tři stovky zákonů, například na trhu s nemovitostmi, pracovním trhu či pro supermarkety, cestovní ruch, prodej aut nebo léků. Nová pravidla, která vstoupila v platnost už koncem prosince, snižují odstupné, prodlužují zkušební dobu pro nové zaměstnance a ruší pokuty pro firmy za nepřihlášení pracovníků. Mění také právní postavení státních společností v zemi, u nichž umožňují jejich privatizaci.
„Argentinci, dnes je historický den pro naši zemi. Po desítkách let selhání, bídačení a anomálií začínáme cestu rekonstrukce… za tímto účelem jsme navrhli plán stabilizace šokem… jak už jsem říkal, problémem není šéfkuchař, ale recepty. Ty, které se neosvědčily v Argentině, jsou tytéž, co selhaly na celé planetě,“ prohlásil Milei při oznamování svého dekretu. „Cílem je uvolnit obrovské množství regulací, které překážejí ekonomickému růstu a zastavují ho,“ dodal.
Podle argentinské ústavy mohou prezidenti vydávat „dekrety o naléhavosti a nutnosti“ ve většině oblastí politiky s výjimkou daňových, trestních a volebních záležitostí a pravidel pro politické strany, když „mimořádné okolnosti znemožňují dodržování běžných postupů“. Dekrety zůstávají v platnosti, dokud obě komory parlamentu neodhlasují jejich zrušení, vysvětluje list Financial Times.
Proti DNU byla podána celá řada stížností. Nejméně dvěma z nich už soud vyhověl a platnost části tohoto dekretu jako neústavní pozastavil, konkrétně se jednalo o reformu pracovního trhu, která měla usnadnit výpovědi pracovníků. Stížnost podal největší argentinský odborový svaz CGT. Zablokovat dekret sice může i parlament, ten o něm ale bude hlasovat až na řádném zasedání v březnu, uvedl server BBC Mundo.
Všechny reformy v jednom „megazákoně“
Nový prezident následně předložil zákonodárcům svůj „zákon základů a výchozích bodů pro svobodu Argentinců“ nebo také zákon ómnibus, který měl proměnit celou argentinskou politiku, ekonomiku i společnost. Milei chtěl ve více než šesti stech bodech například zajistit, aby mohl dekretem rozhodovat o výši důchodů, osekat finance pro Národní filmový institut (INCAA) a zrušit národní filmovou školu i umělecký fond nebo zprivatizovat desítky veřejných společností včetně ropné YPF, argentinských aerolinek a železnic, národní banky, tiskárny bankovek, tiskové agentury Télam či vodárenské společnosti AySA.
„Megazákon“ měl rovněž dát exekutivě zvláštní pravomoci přebírat zahraniční dluhy bez povolení od parlamentu nebo zavést dobu „veřejné nouze“, během níž by vláda měla zákonodárné pravomoci v řadě ekonomických a sociálních oblastí, a to na dva roky s možností prodloužení o další dva roky. Milei se také zákonem pokusil omezit demonstrace, kdy měli jít do vězení lidé za účast na „nelegálních demonstracích“, které by v tomto pojetí vlády představovaly setkání tří nebo více lidí na veřejnosti na protest proti vládním iniciativám, píše deník El País.
Před čtrnácti dny, tedy ještě během projednávání zákona ómnibus parlamentem, argentinská vláda náhle oznámila, že na základě prezidentského dekretu převzala na rok správu veřejnoprávních médií včetně tiskové agentury Télam, argentinského rozhlasu a televize. Mileiův kabinet krok zdůvodnil tím, že chce v médiích provést reorganizaci, aby zefektivnil jejich provoz, což bude úkolem nových správců.
Dekret o auditu a správě veřejnoprávních médií, jenž platí na rok a může být vládou prodloužen, kritizovala například argentinská federace zaměstnanců v médiích (Fatpren). Podle ní toto opatření porušuje argentinskou legislativu a obchází parlament, protože některé z médií, kterých se týká, mají vedení jmenované různými parlamentními komisemi. Panují navíc obavy, že vláda nakonec veřejnoprávní média zprivatizuje. Prezidentský mluvčí Manuel Adorni k věci uvedl pouze to, že podobné rozhodnutí ještě nepadlo.
Milei musel slevit, zákon přišel o stovky článků
Pokud jde o kontroverzní zákon ómnibus, od začátku bylo jasné, že Mileiova strana La Libertad Avanza bude mít potíže, protože je v obou parlamentních komorách v menšině: libertariáni mají 38 z 257 poslanců a sedm ze 72 senátorů. Na místní úrovni nemají moc žádnou, jelikož neovládají ani jednu z 24 provincií, píše El País.
V reformách navíc není jednotná ani Mileiova vláda, ani přidružené kluby. Prezident tak nakonec musel ustoupit a z původních 664 článků rozsáhlého reformního zákona zbylo 386 článků, které dostala na stůl dolní sněmovna. Dlouhý seznam odstraněných bodů byl výsledkem vleklých jednání vlády s opozicí, jež ovládá parlament, zejména se středopravou stranou Republikánský návrh (PRO), centristickou stranou Radikální občanská unie (UCR), federální peronistickou koalicí Hacemos, píše server Buenos Aires Times.
Ještě před hlasováním ve sněmovně ze zákona vypadly některé kritizované pasáže jako návrh určovat důchody dekretem. Padla také snaha vlády zvýšit vývozní cla poté, co několik guvernérů zpochybnilo dopad tohoto kroku na výrobní odvětví. Prezidentovi nevyšel ani plánovaný převod aktiv penzijního fondu FGS do státní pokladny.
Ze zákona ómnibus vypadla i kontroverzní zmínka o nelegálních demonstracích či reforma volebního systému včetně snahy dát větší prostor soukromým dárcům při volebních kampaních a financování politických stran. Vyčleněné měly zůstat i nadále peníze pro institut INCAA. Proti omezení financí pro kulturu protestovaly stovky umělců z celého světa včetně španělského režiséra Pedra Almodóvara a mexického režiséra Alejandra Gonzáleze Iñárritua, kteří zveřejnili dopis odsuzující „zničující, nevyčíslitelný a nenapravitelný dopad“ zákona proti audiovizuální produkci.
Milei naopak dál trval na privatizaci 37 veřejných společností, i když vláda nakonec souhlasila se stažením státní energetické firmy YPF ze seznamu. Vláda také ponechala v zákoně zavedení takzvaného „nouzového období“ v určitých oblastech, přestože dohoda s opozicí přinesla tu změnu, že toto období má trvat pouze rok a prodloužit ho může parlament. V zákoně zůstaly dokonce rovněž plánované reformy v oblasti životního prostředí související mimo jiné s financováním lesnické legislativy a novelami zákona na ochranu ledovců.
Podle médií by změny znamenaly krok zpět v ochraně životního prostředí a mohly by způsobit větší odlesňování či ohrozit ledovce v Andách a Patagonii. Podle ekologické aktivistky Nicki Beckerové, kterou citoval server Infobae, chce prezident umožnit kácení lesů i v těch oblastech, kde nyní není povolena komerční těžba dřeva. Bez peněz na ochranu lesů by se také ulehčilo jejich vypalování a poblíž ledovců by se umožnila těžba. Milei v minulosti opakovaně označil globální oteplování za „další lež líných socialistů“, kteří tak chtějí pouze „získat peníze“ na své „druhořadé (akademické) práce“.
Prohra v parlamentu jako důkaz nezkušenosti
Zákon ómnibus začátkem února prošel sněmovnou prvním čtením jako celek, nicméně při schvalování bod po bodu ho poslanci shodili ze stolu. Prezidentský úřad v reakci na debakl v parlamentu uvedl, že guvernéři „se rozhodli obrátit se k Argentincům zády, aby ochránili své vlastní zájmy a zabránili národní vládě mít nástroje k řešení strukturálních problémů Argentiny“.
„Porážka Mileiova souhrnného zákona v plénu dolní komory vypovídá o politické ,nezkušenosti‘ vlády a je důsledkem snahy prosadit všechny reformy v jediném meganávrhu zákona. Reformní zákon se nyní vrátil na začátek, ale s přitěžujícím faktorem, že původní ochota určitých opozičních bloků vyjednávat a spolupracovat s exekutivou byla nahlodána a některé jsou přímo otrávené tím, co považují za legislativní amatérismus,“ uvedla pro stanici CNBC expertka na Latinskou Ameriku Jimena Blancová.
Podle ekonoma JPMorgan Diega Pereiry vzrostla pravděpodobnost, že hlava státu vyzve k vypsání nezávazného referenda k jeho razantním reformám. „Během kampaně Milei odkazoval na možnost vypsání nezávazného referenda v případě, že bude v Kongresu (argentinský parlament – pozn. redakce) čelit patové situaci,“ řekl CNBC Pereira.
Prezident na úsporném programu trvá
Po neúspěchu v parlamentu Milei svůj „megazákon“ stáhl se slovy, že raději žádnou reformu než provádět špatné reformy. Hovořil o „boji elit proti lidu, který se nemíní vzdát“. „Budeme pokračovat v našem programu s podporou, nebo bez podpory politického vedení, které zničilo naši zemi,“ zdůraznil prezident.
Upozornil také, že Mezinárodní měnový fond očekává, že měnové kontroly budou odstraněny do druhé poloviny roku, a že bude dál usilovat o dolarizaci. „Jsme stále blíž a blíž k tomu, abychom byli schopni dolarizovat,“ řekl Milei. „Nashromáždili jsme téměř sedm miliard amerických dolarů v rezervách a měnová základna je osm miliard amerických dolarů,“ dodal.
Skutečnost, že zákon ómnibus neprošel parlamentem, podle Mileie jeho úsporný program v krátkodobém horizontu neohrozí. Vláda už sama zrušila tisíce míst ve státní správě, zrušila dotace na dopravu provinčním vládám, osekala také dotace na pohonné hmoty a energie a devalvovala argentinskou měnu o 54 procent na 800 pesos za dolar. Mezinárodní měnový fond sice Mileiova opatření pochválil jako odvážná, ceny v Argentině se ovšem po jejich zavedení opět zvedly, upozorňuje BBC.
Mezinárodní měnový fond koncem ledna upravil svůj odhad růstu pro Argentinu a předpověděl, že druhá největší ekonomika Jižní Ameriky se bude dva roky po sobě kvůli Mileiovým krokům zmenšovat. Podle nové predikce se HDP Argentiny letos sníží o 2,8 procenta po poklesu 1,1 procenta v roce 2023. Ještě v říjnu přitom fond předpovídal pro letošek 2,8procentní růst. Vládní tlak na snížení výdajů je ale „bezpodmínečně nutný“ k udržení inflace, která podle odhadů Mezinárodního měnového fondu do prosince zpomalí na téměř 150 procent meziročně, píše Bloomberg.
Stát je problém, věří řada Argentinců
Řada Argentinců nicméně obdivuje na Mileiovi jeho upřímnost, jelikož prezident opakuje, že jeho šoková terapie si vyžádá delší čas a bude nejprve hůř, aby později mohlo být lépe. Podle BBC je řada lidí ochotná kvůli jeho opatřením přechodně trpět, pokud to bude znamenat, že ekonomika v dlouhodobém horizontu poroste. Podle třiatřicetileté Adriany Ignaszewskiové, která provozuje diskontní obchod s potravinami, budou Argentinci čekat tak dlouho, jak to bude nutné. „Pokud je to poslední věc, kterou musíme překonat, pojďme ji překonat,“ řekla britskému serveru.
BBC ale hovořila i s její sestrou, čtyřicetiletou Silvií, která je na státní podpoře a bojí se, že čekání si nemůže dovolit. „Lidé si nemohou koupit jídlo, o to méně si mohou dovolit koupit vlasový doplněk,“ říká žena, jíž tržby klesly o více než polovinu. „Politika, kterou provádějí, zabije lidi, dělníky,“ obává se Argentinka. „Je blázen,“ říká o Mileiovi.
I mezi strádajícími Argentinci se ovšem najdou tací, kteří souhlasí s Mileiovým prohlášením, že „stát není řešením, stát je samotný problém“, a nechtějí státní podporu, protože si myslí, že to je příčina jejich potíží, upozorňuje BBC. Například důchodkyně Cristina řekla britské stanici, že viní ze situace předchozí vlády, které přiměly lidi, aby dostávali státní podporu. „Zvykli si na dávky. Mnozí raději kradou nebo jsou doma a pobírají dávky, místo aby pracovali,“ konstatovala seniorka.
Podpora radikálních reforem u veřejnosti ale celkově není tak vysoká, jak Mileiova vláda často hlásí. V Argentině se v týdnech před hlasováním o zákonu ómnibus konaly opakovaně demonstrace, kam chodily tisíce lidí. Země navíc zažila v lednu i generální stávku.
Podle lednové studie Univerzity San Andrés odmítá ekonomické plány nového prezidenta na 49 procent Argentinců, zatímco 45 procent s nimi souhlasí. Celých 60 procent dotázaných ovšem odmítá některé konkrétní body včetně privatizace státních podniků, delegování pravomocí na exekutivu, zvláštní povolení vlády k zadlužení nebo reformu životního prostředí.
Z této studie vyplynulo, že jediná opatření, která by většina Argentinců z megazákona reálně zavedla, ve skutečnosti vůbec nesouvisejí s ekonomikou. Například více než polovina Argentinců by uvítala zpoplatnění veřejného vzdělávání pro cizince-nerezidenty, zmírnění trestů odnětí svobody pro uniformované činitele, kteří jednají v „legitimní obraně“, nebo zjednodušení rozvodového řízení, všímá si El País.
Kabinet nyní zvažuje rozdělení reforem do samostatných návrhů zákonů, aby bylo možné o velkých strukturálních reformách, jako je privatizace státních subjektů, rozhodovat na základě jednotlivých článků. Milei také avizoval bližší spolupráci se stranou PRO bývalého prezidenta Mauricia Macriho. Vláda chce podle hlavy státu budovat koalici, která „učiní Argentinu znovu skvělou“, citoval prezidenta server Buenos Aires Herald.
Další neshody mezi vládou a opozicí v parlamentu by znamenaly další nejistotu pro investory a pro tolik zranitelnou argentinskou ekonomiku. Podle expertů hrozí, že pokud tempo zdražování nezpomalí a platy a důchody adekvátně nevzrostou, v dalších měsících mohou hrozit nové protesty.
Mileiovi navíc zřejmě úsporná opatření nebudou ke snížení deficitu rozpočtu stačit a bude muset také zvýšit některé daně, o čemž už hovořil i nový ministr hospodářství Luis Caputo. Mnozí ale Mileiovi v této souvislosti připomněli jeho výrok z předvolební kampaně, že „by si radši usekl ruku, než aby zvýšil daně“, napsal server BBC Mundo. V minulosti přitom v Argentině hospodářské krize vedly k nepokojům i k pádu režimů.
Odklon od Číny a koketování se Západem
Nový argentinský prezident zahájil také změny na poli mezinárodních vztahů, kde už dříve avizoval odklon od Číny a levicových regionálních partnerů směrem k západnímu „svobodnému světu“. Hned koncem prosince stáhl žádost Buenos Aires o vstup do mezinárodního hospodářského uskupení BRICS. To bývá považováno za protiváhu světa vedeného Západem a od prvního ledna letošního roku bloku předsedá Rusko. Uskupení původně tvořily Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika. Letos se rozrostlo o několik dalších států.
Milei ve svém dopise vedoucím představitelům bloku BRICS uvedl, že zahraniční politika jeho vlády se „v mnoha ohledech liší od politiky předchozí vlády“. Tu vedl levicový prezident a perónista Alberto Fernández a za jeho vlády se země připojila ke kontroverznímu čínskému hospodářskému projektu Pás a stezka. Milei napsal, že nepovažuje za „vhodné“, aby se Argentina stala plnoprávným členem BRICS, stále je ale odhodlán posilovat bilaterální vztahy, zejména s cílem zvýšit obchodní a investiční toky, píše BBC.
Zemím BRICS ekonomicky dominuje Čína, která tvoří více než sedmdesát procent celkového HDP bloku. Milei už během kampaně Peking ostře kritizoval. Čínskou vládu označil za „vrahy“ a prohlásil, že nebude spolupracovat s komunisty. Brazilského levicového prezidenta Lulu da Silvu pak označil za „rozzlobeného komunistu“ a „korupčníka“. Takto ostrá slova Milei po nástupu do úřadu již nepoužívá, nicméně trend, kdy dává přednost Washingtonu před Pekingem, zůstává patrný.
Argentinská ministryně zahraničí Diana Mondinová řekla listu Financial Times, že vláda se snaží prosazovat libertariánskou ideologii a současně chránit stávající ekonomické vazby. „Ty dvě věci se vzájemně nevylučují. Chceme mít co nejvíce obchodních vztahů s co největším počtem zemí světa, což je z definice velmi liberální,“ prohlásila ministryně.
Čína spolu s Brazílií jsou v současnosti dvěma největšími obchodními partnery Argentiny, ale Spojené státy za nimi v tomto ohledu příliš nezaostávají, nový prezident tak potřebuje udržet přijatelné pracovní vztahy se všemi zmíněnými státy.
Peking ale již na změnu v argentinském vedení zareagoval a snažil se vyvinout na Mileie ekonomický tlak. Čína v prosinci pozastavila s Argentinou dohodu o měnovém swapu v hodnotě 6,5 miliardy amerických dolarů dohodnutém předchozí argentinskou vládou. Swap je ujednání, při kterém obě země zpřístupní určité množství svých vlastních měn druhé straně a funguje jako „neautomatická úvěrová linka“, popsala argentinská média.
Argentina se dosud na swapy spoléhala jako na jednu z mála úvěrových možností, napsal list South China Morning Post.
Prostředky, které Čína poprvé přislíbila loni v říjnu tehdejšímu argentinskému ministrovi hospodářství Sergiu Massovi, byly primárně určeny na posílení dovozu a splnění závazků vůči Mezinárodnímu měnovému fondu. Nová argentinská vláda se nakonec čínským penězům vyhnula díky půjčce od Rozvojové banky Latinské Ameriky a Karibiku a plánovanou splátku dluhu poslala fondu včas, píše server Voice of America.
Ani Čína, ani Argentina si ve skutečnosti nepřejí, aby se vzájemné vztahy výrazně zhoršovaly, jelikož Argentina je velmi závislá na Číně jako na dovozci jejích sójových bobů a dalších plodin a Čína zase udržuje strategicky důležitá aktiva v Argentině, včetně podílů v lithiových dolech, připomíná list Financial Times.
Radost z nového prezidenta má Washington, který podle expertů vítá, že mu Buenos Aires podává přátelsky ruku, což v minulosti vůbec nebývalo zvykem. „Spojené státy potřebují v Argentině stabilitu, protože je to koneckonců demokratický partner, vývozce potravin v celosvětovém měřítku a může se stát důležitým hráčem v energetickém sektoru,“ řekl al-Džazíře politolog a profesor mezinárodních vztahů na Katolické univerzitě v Argentině Tomás Múgica.
Největším akcionářem Mezinárodního měnového fondu jsou navíc právě Spojené státy a Milei si dobře uvědomuje, že bude potřebovat jejich pomoc, pokud bude chtít řádně splácet program půjček ve výši 44 miliard dolarů, upozornila al-Džazíra.
Jasná podpora Izraele a usmiřování s Vatikánem
Milei dal v posledních měsících také jasně najevo, že hodlá podporovat i spojence USA, kterým je Izrael. Argentina má největší židovskou komunitu v Latinské Americe a po vypuknutí války mezi židovským státem a Hamásem prezident jasně označil palestinské hnutí za teroristickou organizaci a postavil se za Izrael. Milei také opakuje, že chce přesunout argentinské velvyslanectví do Jeruzaléma, což ocenili izraelští politici při jeho únorové návštěvě židovského státu.
Jiný přístup než během kampaně nový prezident zaujal vůči Vatikánu. Před zvolením do úřadu ultraliberální politik mluvil o papeži Františkovi jako o „blbcovi“ či příznivci krvelačných diktatur Fidela Castra nebo Nicoláse Madura. Do Františka se opřel Milei hlavně za to, že soustavně vyzývá k solidaritě s chudými, a nazval jej „imbecilem, který hájí sociální spravedlnost“.
Už v lednu ale prezident zaslal papežovi dopis, který se nesl v naprosto jiném duchu. Milei Františka pozval do Argentiny, odkud pochází, aby podle svých slov posílil jednotu a pocit bratrství Argentinců. Milei v textu uvedl, že si papeže váží a přiznal také, že opatření, která schválila jeho vláda, aby zkrotila inflaci, mohou vést k růstu nerovnosti. „Naší prioritou je ochránit naše nejzranitelnější spoluobčany a děkujeme za spolupráci katolické církvi, jejíž počínání v sociální oblasti je neocenitelné,“ zdůraznil prezident.
Milei pak v únoru dorazil do Vatikánu a setkal se s Františkem osobně. Při této příležitosti uvedl, že s papežem „začal budovat pozitivní vztah“ poté, co si uvědomil, že je „nejdůležitějším Argentincem v celé Argentině, vůdcem světových katolíků“. „V důsledku toho jsem musel přehodnotit některé postoje,“ připustil Milei. Sám se označil za katolíka, který „trochu“ praktikuje judaismus.
Co se týče Vatikánu, nový argentinský prezident tak zmírnil svou rétoriku, v řadě ohledů se ale snaží dodržet své sliby jako v případě radikálních ekonomických reforem. Během pouhých dvou měsíců nicméně zjistil, že cesta to nebude vůbec snadná a nejspíš se bude snažit prosazovat svou „šokovou terapii“ i dál prostřednictvím dekretů, na názor zákonodárců nehledě. U části společnosti může trvat obdiv vůči jeho upřímnosti, část chudnoucích Argentinců by ale mohla znovu vyrazit do ulic.
