Dosavadní vyjádření americké administrativy se nezdají být dostatečná pro posouzení právnosti útoku v Caracasu, vyplývá z analýzy CNN. Prezident Donald Trump o akci neinformoval Kongres, přestože ještě v listopadu personální šéfka Bílého domu tvrdila, že bez jeho souhlasu legitimita pozemním úderům ve Venezuele chybí. Ač to vypadá, že se mise omezovala jen na odstranění venezuelského diktátora, Trumpovy výroky naznačují, že šlo o víc než zatčení. Věc by z právního hlediska nicméně mohla mít precedens v nápadně podobném případu.
Americká administrativa po ministerstvu spravedlnosti požadovala právní názor na zamýšlené kroky začátkem listopadu, připomíná CNN. Ačkoliv Trump tvrdil, že k pozemním akcím souhlas Kongresu nepotřebuje, pravděpodobně nešlo o konsensuální stanovisko vlády. Legalitu v tuto dobu zpochybnila i personální šéfka Bílého domu Susie Wilesová v rozhovoru pro časopis Vanity Fair, podle níž by se jednalo o válku.
V sobotu 3. ledna ale „velký útok proti Venezuele“, jak ho Trump nazval, Spojené státy provedly a zajaly autoritářského vůdce Nicoláse Madura, aby ho postavily před americké soudy za údajnou drogovou činnost. Prezidentova vyjádření před novináři v Mar-a-Lago naznačily, že akce zahrnovala i útoky uvnitř země, tedy to, o čem dříve někteří členové administrativy tvrdili, že by vyžadovalo povolení Kongresu. Trump opakovaně hovořil o zapojení USA do ropného průmyslu Venezuely nebo o rozhodování o vedení země.
„Jen jsme vymáhali právo“
Server CNN konstatuje, že Bílý dům věnoval „pozoruhodně malou pozornost“ tomu, aby útok právně konzistentně zdůvodnil. Zároveň cituje republikánského senátora Mikea Lee z Utahu, jehož ministr zahraničí Marco Rubio informoval, že úder byl údajně nezbytný k obraně těch, kteří zatykač vykonali.
„Tato akce pravděpodobně spadá do pravomoci prezidenta podle článku II Ústavy chránit americký personál před skutečným nebo bezprostředním útokem,“ napsal Lee na síti X.
Totéž později tvrdil i viceprezident JD Vance. „Maduro je ve Spojených státech několikrát obžalován z narkoterorismu. Nevyhnete se spravedlnosti za obchodování s drogami jenom proto, že žijete v paláci v Caracasu,“ prohlásil.
A také Rubio na tiskové konferenci zopakoval, že armáda „jen vymáhala právo“. CNN nicméně dodává, že lidí obviněných Spojenými státy v zahraničí žije mnoho a není běžným postupem, aby vláda k jejich postavení před soud mimo své území prováděla útoky.
Noriega jako precedens
Vhodnou paralelou k Venezuele se podle médií jeví zásah v Panamě v roce 1989 z nařízení prezidenta George Bushe staršího, který soudy schválily. Odstranění tehdejšího panamského vůdce Manuela Noriegy, jehož stejně jako Madura Washington vinil z obchodování s drogami, bylo také spíše úzce zaměřenou akcí provedenou bez souhlasu Kongresu.
Právní expert Nicholas Creel vyjádřil v komentáři pro The Wall Street Journal domněnku, že případ Noriegy se na postupu soudů při posuzování legality zadržení Madura podepíše a povede k jeho právní nezpochybnitelnosti.
Právníci panamského vůdce podle listu použili mnoho argumentů, které je možné očekávat i v případu Madura. Například tvrdili, že se na Noriegu vztahovala imunita hlavy státu. Soudy ale argumentu nakloněny nebyly, protože se podle nich nejednalo o ochranu pro podílení se na trestné činnosti, nýbrž pro usnadnění diplomatických vztahů a bránění oficiálních státních institucí.
K podobnému rozlišení na vládní činy, které podléhají imunitě, a osobní trestní jednání podle listu koneckonců předloni dospěl i americký Nejvyšší soud, když stanovil, že američtí prezidenti imunity požívají jen pro oficiální činy, ale ne pro soukromé jednání.
Ani Noriegova další obhajoba, že vojenský čin v Panamě porušil suverenitu země, tedy mezinárodní právo, neuspěla. Soudy ji prohlásily za politickou otázku, kterou podle nich není možné soudně projednat. Noriegův neúspěch tak vedl k jeho odsouzení za obchodování s drogami, vydírání a praní špinavých peněz. Dostal čtyřicet let vězení ve federální věznici a před vydáním do Francie splnil sedmnáct let.
Právní základ neexistuje, oponuje profesorka
Odlišný pohled na věc nabízí profesorka práva na univerzitě Yale Oona Hathawayová, s níž hovořil časopis The New Yorker. Ta se domnívá, že precedens pro Venezuelu není. „Určitě existují právní argumenty, které administrativa předloží, ale všechny, jaké jsem dosud slyšela, neobstojí. Žádný z nich podle všeho neospravedlňuje to, co prezident nařídil,“ je přesvědčena. Charta OSN podle ní umožňuje použít sílu v sebeobraně při ozbrojeném útoku, nikoliv kvůli obchodu s drogami.
„Sebeobrana vyžaduje, aby skutečně k ozbrojenému útoku došlo. A zdá se, že zde USA používají podobný argument, aby ospravedlnily zajetí Madura a použití síly na venezuelském území,“ řekla k americkým útokům na údajná drogová plavidla v Karibiku v posledních týdnech Hathawayová. Charta OSN podle ní vznikla, aby válkám předcházela, a ne je jim poskytovala obhajobu.
„Pokud je obchod s drogami rozumným ospravedlněním, pak lze uvést celou řadu možných argumentů, které v podstatě znamenají, že sebeobrana již není skutečnou výjimkou. Je to nové pravidlo. Proč byste nemohli použít stejný argument v případě přenosných nemocí? Z jedné země se šíří ptačí chřipka, a proto máme právní ospravedlnění pro použití vojenské síly. Jakmile se vydáme touto cestou, myšlenka, že existují nějaké limity, se rozplyne,“ varovala Hathawayová.
Dubský: Národní zájmy Chartu OSN nepřevažují
Zbyněk Dubský z Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze se domnívá, že Trump během tiskové konference po zadržení Madura americké záměry ve Venezuele nejen naznačoval, ale explicitně je pojmenoval. Stejně jako Hathawayová zmiňuje závaznost Charty OSN, kterou podle něj americké národní zájmy převážit nemohou.
„Mezinárodní právo je tu proto, aby regulovalo mezinárodní vztahy. Koncem první čtvrtiny 21. století ale bohužel zažíváme stále větší vědomí toho, že i přes Chartu OSN se nezdá být zájmům nadřazené,“ komentoval. Rada bezpečnosti OSN se kvůli Venezuele sejde v pondělí.
Když dojde na soud, Dubský předpokládá, že USA se budou snažit dokázat, že provedly jen policejní akci za účelem zatčení. Tomu ale odporují Trumpovy výroky o ropě a správě země.
