V posledních letech to byl především přístup maďarského premiéra Viktora Orbána k používání práva veta, co ovlivnilo jeho vztah s evropskými představiteli v napjaté době rusko-ukrajinské války. „Enfant terrible“, „diktátor“ nebo „užiteční idioti“ – kontakty Budapešti s Bruselem ale již předtím provázela řada ostrých prohlášení. Vzájemné spory se týkaly protiimigrační politiky či podezření z korupce. Přinášíme ohlédnutí za vztahy mezi Maďarskem a Unií za posledních šestnáct let.
„Nikdo nemůže vydírat Evropskou radu (ER), nikdo nemůže vydírat evropské instituce,“ prohlásil předseda Rady António Costa po jednání evropských lídrů v druhé polovině letošního března. „To, co dělá Maďarsko, je naprosto nepřijatelné,“ zdůraznil.
Maďarský premiér totiž vycouval ze slibu, který dal na prosincovém summitu, že podpoří půjčku pro Kyjev ve výši 90 miliard eur (2,2 bilionu korun). A v posledních týdnech zároveň svůj případný souhlas spojil s otázkou poškozeného ropovodu Družba a obvinil Ukrajinu, že s jeho opravou váhá z politických důvodů.
Orbán „porušuje jeden ze základních principů naší spolupráce“, řekl německý kancléř Friedrich Merz krátce po skončení summitu evropských lídrů. Dodal, že chování maďarského premiéra „je vážným porušením loajality mezi členskými státy, podkopává schopnost Evropské unie jednat a poškozuje pověst EU jako celku“.
Ukrajinu zachránila pauza na kafe
Není to poprvé, co Orbán blokoval rozhodování ER v podpoře Ukrajiny. V prosinci 2023 lídři členských zemí diskutovali o otevření přístupových rozhovorů s Ukrajinou, ale maďarský premiér byl proti. Nakonec musel zasáhnout tehdejší německý kancléř Olaf Scholz, který ho v ústraní vyzval, aby si vzal přestávku na kávu a opustil sál. Orbán odešel a přítomní lídři schválili zahájení přístupových rozhovorů s Kyjevem.
Později se ukázalo, že Orbánův odchod byl předem dohodnutý. Evropští představitelé výměnou za to přistoupili na uvolnění části fondů určených pro Maďarsko, které EU dříve zmrazila. Podobně si tamní premiér kladl podmínky pro vyjednávání o protiruských sankcích i v dalších případech. Jedná se o příklad transakčního vztahu, který v současnosti panuje mezi Budapeští a Bruselem.
„Lze to interpretovat tak, že Orbán využívá výhod Evropské unie, zatímco vědomě hází písek do soukolí toho, jak Unie funguje,“ míní analytička Asociace pro mezinárodní otázky Pavlína Janebová.
Zároveň dodala, že národní suverenita je relevantní priorita a každý stát má právo si ji chránit. Podle Janebové ovšem na Orbánově straně chybí dobrý úmysl a snaha se konstruktivně domluvit. Navíc jeho vztah k vyjednávání Unie o přístupu k ruské válce na Ukrajině je pouze posledním bodem v dlouhé řadě maďarsko-evropských sporů.
„Enfant terrible“ rodiny EPP
Orbánovy problémy s Bruselem začaly krátce poté, co byl v roce 2010 po několikaleté přestávce opět zvolen předsedou vlády. Ve volbách tehdy jeho strana Fidesz získala víc než dvě třetiny mandátů a s nimi i ústavní většinu, která jí umožnila rozsáhlé reformy volebního systému, změny v justici či úpravy mediálních pravidel.
V lednu 2011 pak Maďarsko poprvé převzalo rotující předsednictví Rady EU, tuto událost ale zastínily kontroverze ohledně nových maďarských mediálních zákonů. V souvislosti s nimi vznikl Národní úřad pro média a informační komunikaci, který zahrnoval i takzvanou mediální radu, jejíž členové byli všichni vybráni stranou Fidesz.
Podle nových pravidel se musela média registrovat a mohla zveřejnit pouze obsah, o kterém daný úřad rozhodl, že je vyvážený.
Orbán v lednu 2011 vystoupil na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku, aby vyvrátil obvinění, že omezuje svobodu tisku. Diskuze se rychle zvrhla ve slovní potyčku, někteří europoslanci na protest drželi vydání maďarských novin nebo měli pásky přes ústa.
Ne všichni však Orbána kritizovali. Když maďarský premiér dokončil svůj projev, tak mu z první řady aplaudoval tehdejší předseda frakce Evropské lidové strany (EPP) Joseph Daul. Tehdy maďarského lídra mnoho evropských politiků stále vnímalo jako antikomunistického reformátora.
„Viktor Orbán rád provokuje,“ řekl Daul v rozhovoru pro Euractiv v roce 2015. „Je to ‚enfant terrible‘ rodiny EPP, ale mám ho rád,“ dodal. Další političkou, která nad děním v Maďarsku přivírala oči, byla někdejší německá kancléřka Angela Merkelová, míní Janebová.
Analytička dodala, že Fidesz měl díky silné domácí podpoře vysoký počet mandátů i v europarlamentu, o které EPP nechtěla přijít. V následujících letech pak panovala obava, že by maďarská strana mohla po svém odchodu z EPP posílit krajně pravicové politiky, jako byli Ital Mateo Salvini nebo Geert Wilders z Nizozemska, s nimiž se Orbán veřejně stýkal.
„Dva kroky vpřed, jeden vzad“
Orbán trpělivost EPP zkoušel dlouhé roky, když omezoval svobodu tisku či justici, odmítal respektovat unijní migrační pravidla nebo se pokoušel diskreditovat neziskové organizace. Taková opatření posouvala hranice toho, co byli ostatní lídři EU ochotni akceptovat, aby pak premiér pod tlakem ustoupil a zajistil si částečné vítězství. Jeho strategii někteří jeho kritici popisovali jako „dva kroky vpřed, jeden krok vzad“.
Jeho spojenci i přes množící se obvinění dlouho tvrdili, že Orbán neporušuje zásady právního státu, protože jeho vláda respektuje rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (SDEU).
Ovšem někteří evropští představitelé později připustili, že než soud v Lucemburku vynesl rozsudek, tak už Orbánovy kroky měly nevratné následky – bez ohledu na to, zda maďarská vláda nakonec prohrála a rozsudku se přizpůsobila.
Orbánova vláda například v roce 2012 snížila důchodový věk soudců ze 70 na 62 let, což vedlo k nucenému odchodu mnoha zkušených soudců. Vzhledem k omezeným pravomocím v této oblasti se Komise uchýlila ke kreativnímu řešení a podala žalobu na základě diskriminace na základě věku.
SDEU jí nakonec dal za pravdu, ale místa soudců byla již obsazena. Někteří se rozhodli zůstat v důchodu, zatímco jiní se vrátili do práce – avšak ne nutně na svá původní místa.
„Než se stanete členem Evropské unie, musíte splnit požadavky na fungování demokratického státu,“ podotkla bývalá místopředsedkyně Evropské komise odpovědná za spravedlnost Vivien Redingová. „Celý systém je postaven na předpokladu, že jakmile překonáte tento obtížný moment, můžete jít už jen vpřed,“ dodala.
„A tady jde diktátor“
S nástupem Jeana-Clauda Junckera do čela Evropské komise v roce 2014 nastala nová kapitola v maďarsko-evropských vztazích. Přestože se setkání mezi oběma lídry navenek jevila jako přátelská, Juncker měl obavy ohledně osudu Maďarska. Jednou dokonce při příchodu Orbána na summit během roku 2015 v žertu prohlásil: „ A tady jde diktátor.“
„V rámci strany EPP jsme vedli mnoho diskuzí o Fideszu a Orbánovi a nálada mezi členy předsednictva strany byla vůči jeho chování velmi, velmi negativní,“ přiblížil bývalý finský premiér a tehdejší evropský komisař práce a investic Jyrki Katainen za EPP. Dodal, že Juncker byl během zasedání frakce evropských lidovců „velmi kritický vůči Orbánovu konání“.
Pod Junckerovým vedením zahájila Komise řízení proti Budapešti kvůli zákonu o vysokých školách, který podle Komise nebyl v souladu s unijními pravidly a svobodami. Orbán legislativu hájil a jako nepodložená odmítal obvinění, že by byla cíleně namířena proti Středoevropské univerzitě (CEU), kterou založil americký miliardář s maďarskými kořeny George Soros.
Orbánova hlasitá kritika migrace – zejména po rozhodnutích Rady o přerozdělování žadatelů o azyl v roce 2015 – přispěla k prohloubení vnitřních sporů v EPP.
Tím, že neustále mluvil o migraci, tak „odvedl pozornost od dodržování zásad právního státu, základních hodnot a lidské důstojnosti – což byl z našeho pohledu hlavní problém – k širším politickým otázkám“, sdělil Katainen. „Někteří straničtí lídři a řada europoslanců EPP stáli v otázce migrační politiky velmi blízko Orbánovi,“ dodal.
Třecí plochou se stal i maďarský zákon o nevládních organizacích, který podle tehdejšího prvního místopředsedy EK Franse Timmermanse z levicové frakce S&D mohl zmenšovat prostor pro občanskou společnost v zemi. Maďarský parlament v roce 2017 přijal legislativu, podle kterého se musely neziskové organizace s finanční podporou ze zahraničí vyšší než 24 tisíc euro (588 tisíc korun) registrovat a prezentovat jako „občanská organizace financovaná ze zahraničí“.
Článek sedm jako zbraň, která nestřílí
Zatímco Komise vedla spory s Orbánem, řešila zároveň i problémy s dodržováním zásad právního státu v Polsku. Ačkoli v roce 2017 formálně zahájila řízení podle článku sedm lisabonské smlouvy, který ve svém důsledku umožňuje až pozastavení hlasovacích práv daného státu, proti Varšavě, v případě Budapešti tak neučinila.
Nakonec zasáhl až Evropský parlament, který v roce 2018 zahájil řízení podle článku sedm proti Maďarsku. EPP se v této otázce rozdělila. Poslanci z Itálie, Španělska, Slovinska a Chorvatska se proti tomuto opatření postavili, zatímco poslanci ze severních zemí ho podporovali. Rozdělili se i němečtí konzervativci – i když jejich předseda Manfred Weber hlasoval pro.
Málokdo však čekal, že hlasování bude mít pro Budapešť reálné dopady. Ačkoli řízení může zahájit buď Komise, nebo europarlament, k uložení sankcí je zapotřebí jednomyslného hlasování v Radě. Maďarsko o svém vlastním trestu nehlasovalo, ale mohlo počítat s vetem ze strany spřátelených vlád v Polsku nebo Slovinsku.
Navíc v Radě existoval konsenzus, že by nemělo dojít k uplatnění článku sedm, protože by izolace členského státu mohla vyvolat další tlak v rámci Unie, která se teprve zotavovala z vystoupení Velké Británie. „Vidíme, že jak je článek sedm nastaven, tak prostě nefunguje. Existuje velmi malá šance, že by kdy na jeho základě došlo k nějakým sankcím, protože k jeho prosazení není politická vůle,“ dodala Janebová.
S „užitečnými idioty“ pohár přetekl
Další pnutí ve vztazích Budapeště a EU nastalo v roce 2019, vyvolala ho billboardová kampaň maďarské vlády, která spojovala Junckera a Sorose s podporou migrace, se zavedením povinných migračních kvót, s oslabováním ochrany hranic a s usnadněním migrace pomocí zvláštních víz. Komise to rezolutně odmítla.
Orbán následně označil europoslance EPP za „užitečné idioty“, což vyvolalo hlasování, které mohlo vést až k vyloučení Fideszu. Orbán se tomu snažil předejít, za výrok se omluvil a slíbil billboardy vyměnit, ale v březnu 2019 si evropští lidovci odhlasovali pozastavení členství strany v jejich frakci.
V roce 2021 europoslanci EPP přijali nová pravidla své frakce, která umožnila hlasovat o vyloučení „člena nebo členů skupiny“. Bylo to opatření namířené přímo proti politikům strany Fidesz, kteří však své dosavadní kolegy předběhli a sami vystoupili.
V té době se již schylovalo ke zmrazení evropských fondů určených pro Maďarsko kvůli podezření z korupce. Budapešť na vyšetřování odmítala spolupracovat s institucemi EU, a tak Evropská komise v roce 2022 zablokovala 22 miliard eur (v přepočtu zhruba 539 miliard korun) z kohezních fondů.
V roce 2024 pak Orbánova strana stála u vzniku nové pravicové frakce Patrioti pro Evropu, ve které je i hnutí ANO českého premiéra Andreje Babiše a vládní Motoristé.
Od sídla Habsburků po golfové hřiště
Navzdory obvinění z korupce Orbán formálně vlastní jen velmi málo majetku, ale velkou část maďarského hospodářství nyní ovládá úzký okruh jeho spolupracovníků, který často získává lukrativní veřejné zakázky, napsal server Financial Times.
Orbánův otec Győző Orbán například v jejich rodné obci Fejér vlastní rozsáhlé sídlo Hatvanpuszta, které kdysi patřilo panovnické dynastii Habsburků. Jeho rekonstrukce podle médií vyšla na 30 milionů euro (735,74 milionu korun).
Podle maďarských médií Győző Orbán dům zrekonstruoval s pomocí jednoho z nejstarších přátel svého syna Lörinca Mészárose. Jedná se o někdejšího premiérova spolužáka, který působil jako starosta obce Felcsút a který sice pocházel z obyčejných poměrů, ale stal se nejbohatším mužem v Maďarsku. Toho dosáhl i díky rozsáhlým státním zakázkám na stavební práce. Prohlásil, že za svůj vzestup vděčí „Bohu, štěstěně a Viktoru Orbánovi“.
Lidé z Orbánova okolí vlastní i další nemovitosti ve Fejéru. V čele fotbalového týmu s rozsáhlým stadionem stojí nadace, kterou řídí Mészáros. Přilehlý čtyřhvězdičkový hotel řídí nezisková organizace, kterou založil sám Orbán. A nedaleké golfové hřiště spadá pod firmu, v jejímž čele stojí Mészáros a Orbánův zeť István Tiborcz.
Tito lidé patří k třinácti mužům z blízkého okolí premiéra, jejichž firmy začaly po Orbánově zvolení v roce 2010 získávat významný podíl na maďarských veřejných zakázkách, vyplývá z analýzy deníku FT, která zahrnovala téměř 350 tisíc veřejných zakázek.
Analýza ukazuje, že čtrnáct procent všech finančních prostředků přidělených v rámci státních zakázek za Orbánovy vlády směřovalo do 42 společností vlastněných osobami z jeho okruhu. Přitom v období od roku 2005 do jeho zvolení získaly tyto společnosti pouhé jedno procento zakázek.
Společnosti třinácti Orbánových spolupracovníků získaly od roku 2010 zakázky financované EU v hodnotě 12 miliard eur (294,42 miliardy korun), včetně 700 milionů eur (17,2 miliardy korun) přidělených poté, co EU začala Maďarsku zmrazovat finanční prostředky. V pěti letech před Orbánovým nástupem k moci získaly pouze 379 milionů eur (9,3 miliardy korun).
„Velké zakázky musí vždy přinášet prospěch rodině premiéra,“ uvedl ředitel think tanku Political Capital v Budapešti Péter Krekó. „Politická a ekonomická moc jsou neoddělitelné. Nemůžete vládnout, pokud nepatříte mezi nejbohatší muže v zemi,“ dodal. Tiborcz popřel, že by jeho vzestup měl něco společného s jeho rodinnými vazbami.
Zmrazení fondů
Komise při zmrazení evropských fondů dodala, že v tom bude pokračovat, dokud maďarská vláda nesplní podmínky související s nezávislostí justice, akademickými svobodami, právy LGBTQ+ komunity a azylovým systémem.
„Máme nařízení o podmíněnosti. Když některý stát porušuje pravidla nakládání s evropskými finančními prostředky, tak za to může být finančně postihnut. To je asi nejefektivnější ze všech nástrojů, které existují. Absence zmrazených finančních prostředků měla na Maďarsko reálný dopad,“ sdělila Janebová.
Analytička zároveň upozornila na to, že tak chybí peníze i na maďarském venkově nebo v dalších místech tamní společnosti, která potřebují podporu z evropských peněz.
„Idea opatření byla taková, že nepřijdou peníze z Evropské unie, politik typu Orbána se lekne a napraví to, co dělal špatně. To v případě Maďarska nefunguje,“ upozornila Janebová. Doplnila, že nastaly pouze drobné úpravy, které nezměnily systém jako takový.
„Evropská unie nemá páky na dalšího potenciálního Orbána,“ upozornila Janebová. „Nyní není nikdo otevřený tomu, aby se otevíralo evropské primární právo, takže žádné dramatické úpravy v tomto ohledu nejspíš v nejbližší době neuvidíme,“ uzavřela analytička.
