Zatímco v ulicích převládne zelená barva, černé pivo a whisky tečou proudem. Tak si ještě před pandemií lidé po celém světě připomínali den svatého Patrika. Tradiční svátek světce a patrona Irska pomáhal po staletí obyvatelům tohoto ostrova v budování vlastní identity a připomínal jim domov a víru. Svátek je po celém světě známý především díky grandiózním přehlídkám a všudypřítomné zelené barvě. Jen do irského hlavního města Dublinu 17. března kvůli oslavám každoročně před covidem přijelo kolem půl milionu lidí.
Zatímco oslavy irského světce patřily v minulých letech k těm nejbouřlivějším, kvůli koronavirové pandemii se letos ve své obvyklé podobě neodehrají. Tradici už loni ovlivnily vládní opatření, která obyvatelům Irska zakazovala hromadné průvody a popíjení v hospodách. Velmi podobná situace bude i letos.
Za normálních okolností nicméně touto dobou ulicemi mnoha měst pochodují průvody lidí, prostranství ovládnou hudební vystoupení a jídlo, řeky či budovy se zahalí do křiklavě zelené barvy, která je pro Irsko tak typická. Svátku, jenž má náboženský původ, vévodí i mše v různých svatostáncích. To vše na počest patrona jedné malé ostrovní země – svatého Patrika.
Irský patron
Podobně jako je svatý Václav v tuzemsku vnímán jako ochránce českého národa, tak Irové za svého patrona pokládají právě svatého Patrika.
Apoštol Irska, jak se mu také říká, byl původně mnich a misionář, který na ostrov připutoval ze starověké Británie. Podle legendy se svatý Patrik narodil kolem roku 385 v západní Anglii. Podle jeho vlastního životopisu ho v šestnácti letech unesli piráti a prodali do otroctví, ze kterého se mu podařilo po šesti letech utéci. Do Irska odcestoval, aby tamní převážně keltské a pohanské obyvatelstvo obracel na křesťanskou víru.
Řada moderních historiků je přesvědčena, že část činů, které legendy Patrikovi připisují, ve skutečnosti vykonal misionář Palladius, s nímž postava Patrika v příbězích postupně splynula. „Patrik byl podle legend prvním misionářem, který do země přinesl křesťanství. Před ním tam ale bylo více misií, ta jeho ovšem byla nejúspěšnější. Byl charismatickou osobou, kolem které se začal tvořit kult,“ tvrdí profesor Ondřej Pilný z Ústavu anglofonních literatur a kultur Karlovy univerzity.
Misionář proslul mírumilovným přístupem
Podle spisovatele Václava Vokolka, který se ve svých knihách specializuje na tematiku posvátna, se ale o Patrikově životě kromě mnoha diskutabilních legend a pohádek příliš neví. „Tyto osobnosti jsou obestřeny spíše legendami než fakty. Jeho život je prakticky nedoložitelný. Víme pouze to, že žil někdy okolo roku 400 a jsou o něm jen zlomky informací,“ popisuje osobu světce.
Během třiceti let svého působení v Irsku obrátil podle legend svatý Patrik téměř celou zemi na křesťanství. Údajně založil kolem tří set chrámů a pokřtil na 120 tisíc lidí. „V Irsku se tehdy stalo něco, co se nestalo nikde jinde. Zatímco v jiných pohanských zemích probíhalo pokřešťanštění obyvatelstva nepředstavitelně tvrdě, svatý Patrik se k tomu postavil poměrně mírumilovně,“ tvrdí Vokolek.
Podle něho se misionář v Irsku snažil především o to, aby se pohanské tradice v pokojném duchu transformovaly v ty křesťanské, a nesnažil se je zakazovat. „Kde stál menhir, tak vedle něho postavil kostel. Jinde se to hned bořilo. Dodnes v Anglii například funguje, že na nějakém místě stojí kostel a vedle něho nějaká pravěká věc,“ podotkl spisovatel. Dodal, že právě díky tomuto přístupu Irové křesťanské náboženství tak snadno přijali.
Irský trojlístek má základ v keltském náboženství
Ke svátku svatého Patrika neodmyslitelně patří také zelený jetelový trojlístek (takzvaný shamrock), který je jedním ze světcových poznávacích znaků a národních symbolů Irska. Podle legend na něm irský patron vysvětloval Keltům Svatou trojici, tedy že Bůh je jen jeden, ale ve třech podobách – Otec, Syn (Kristus) a Duch svatý.
Podle Vokolka myšlenku přijali celkem snadno, protože základem keltského náboženství byly takzvané triády. „Trojlístek s tím má spojitost. Celý keltský svět byl triadický, a to jak ohledně obyčejných věcí, tak i těch duchovních. Keltové své bohy například uctívali v trojicích,“ dodal Vokolek. V ostrovních pohádkách má kořeny i tradiční irský skřítek leprikón, který se díky svému zelenému oblečení stal také symbolem oslav.
Podle spisovatele jsou Irové na své keltské dědictví dodnes hrdí, jako třeba na tradiční folkovou hudbu a tance, ve kterých figurují především dudy. „Irové byli během historie většinou strašně chudí. V devatenáctém století jich mnoho odešlo do Ameriky. Irská Amerika je dnes obrovská, ti Irové se tam přes oceán doslova přelili a vzali si s sebou i muziku. Například tradiční americká country je založena na irských melodiích,“ dodal.
Svátek získal za oceánem novou podobu
Zatímco dnes mají oslavy většinou bujarou podobu, dříve se jednalo především o náboženský svátek. První grandiózní oslavy svatého Patrika, při nichž se pořádaly průvody a pilo černé pivo, se díky Irům v emigraci začaly pořádat až za oceánem v Novém světě.
Podle magazínu History se první taková slavnost konala v roce 1601 na Floridě ve městě St. Augustine, které tehdy bylo španělskou kolonií, pod vedením irského vikáře Ricarda Artura. O osmdesát let později se mezi slavícími uchytilo nošení zeleného trojlístku na klopě kabátu, dodal profesor Pilný.
Svátek zaznamenal další rozmach v roce 1737. Tehdy v Bostonu uspořádali irští vojáci sloužící v britské armádě průvod. O pětadvacet let později se podobný odehrál i v New Yorku, kde se tradice udržela dodnes.
„Začaly se pořádat vojenské přehlídky, jejichž účelem bylo verbovat irské mladé muže do britské armády. To se z Ameriky posléze přeneslo do Irska a svátek se tak v jiné podobě vrátil zpět do své domovské vlasti. Začala tradice přehlídek a veřejného oslavování v ulicích,“ podotkl profesor Pilný.
Církvi se nelíbilo popíjení a prostopášnosti
Newyorský průvod je dodnes největší oslavou svatého Patrika ve Spojených státech, každý rok se do něj obvykle zapojí na 150 tisíc lidí. Obří pochod přitom tradičně lemují až tři miliony přihlížejících.
Přehlídky však měly často podobu akcí, kde se lidé zejména v Irsku rádi opíjeli a pak podnikali různé excesy. Irská katolická církev proto začala proti tomuto pojetí svátku v druhé polovině devatenáctého století vystupovat.
„Co bylo původně církevním svátkem, bylo nyní mocnými světskými radovánkami. Když jsou zkrátka lidé opilí, tak provádějí prostopášnosti nebo páchají násilí. Irská církev se je proto snažila hnát od přehlídek zpět do kostela,“ popisuje tehdejší události na ostrově Pilný.
Den svatého Patrika jako politický nástroj
V roce 1894 navíc postihl irský ostrov hladomor, který za oceán vyhnal masy obyvatel. Ti nalezli útočiště především ve Spojených státech. Mnoho Irů ale po svém příjezdu bojovalo s nezaměstnaností. Ostatní k nim přistupovali jako k cizincům a média je zobrazovala jako opilé násilníky. Den svatého Patrika tehdy Irům posloužil jako vzpomínka na vlast a příležitost k prosazení své kultury.
„Ten den je o národní identitě, původu a soudržnosti té komunity. Naprostá většina příchozích Irů neměla ani zlámanou grešli. Byli to zbídačení lidé, kteří žili v otřesných podmínkách a řada z nich ani nemluvila anglicky. Co jiného člověku zbývá, když se ocitl na jiném kontinentě, než jeho kultura,“ řekl Pilný.
Američtí Irové si nicméně brzy uvědomili, že jejich neustále narůstající počet v sobě skrývá politický potenciál. Začali se seskupovat a angažovat v různých stranách, které ve světě americké politiky začaly nabývat na váze díky své početnosti.
Průvody tak byly vnímány jako „ukázka síly amerických Irů“, kterých se nezřídkakdy zúčastňovaly i špičky politiky.
Důležitým milníkem pro irské přistěhovalce v USA proto byla návštěva prezidenta Harryho S. Trumana, který se objevil na newyorské přehlídce. Podobný krok učinil i John F. Kennedy, jenž byl sám potomkem irských emigrantů.
Některá města ve Spojených státech si dokonce vytvořila vlastní zvyky. Například Chicago v roce 1962 obarvilo vodu ve stejnojmenné řece. Tradice se uchytila a od té doby zelená voda v rámci oslav proudí tokem každoročně. K chicagskému zvyku se posléze připojilo i město Savannah, někteří historici tvrdí, že s obarvováním začalo dokonce dříve.
Zelená na sto způsobů
Lidé po celém světě tak den svatého Patrika bouřlivě slaví hudebními vystoupeními, tancem, průvody a nebo popijením tmavého piva a whisky. To vše ve křiklavě zeleném hávu. Barví si vlasy, jídlu dominuje zelenina a na zeleno se dobarvuje také už zmíněné pivo nebo například zmrzlina.
Do náleven nejen v Irsku zvou návštěvníky pestrobarevné plakáty, všudypřítomné irské vlajky a obří nápisy. Obsluha přitom sama nosí paruky či klobouky a lokály zní folková irská hudba. Oblečení samozřejmě zdobí trojlístek – shamrock.
Důvod, proč jsou oslavy často spojeny s alkoholem, lze hledat opět u svatého Patrika. Tradice se zakládá na jedné z legend, uvádí Pilný. „Jakási hospodská za světcem přišla, že ji mučí ďábel. Patrik ji pak pokáral, že nalévá špatnou míru, a řekl, že když bude nalévat dobrou, tak to ďábla odežene. Když to pak udělala, tak jí ve sklepě ukázal ďábla zahnaného do kouta, který se scvrkával a zmizel,“ řekl profesor.
Na počest tohoto „zázraku“ si Irové ovšem musejí dát skleničku whisky, aby „utopili shamrock“. Irové si totiž během historie začali házet trojlístek z klopy do skleničky. „Nevíme, odkud se to vzalo nebo jestli jim to nějak zlepšovalo chuť. Zkrátka to od té doby dělají v rámci tradice,“ dodal Pilný.
V zeleném hávu září celý svět
Do typicky irské barvy se nezřídkakdy zahalí i světové památky. Zelené reflektory v minulosti osvítily největší pozoruhodnosti včetně egyptských pyramid, opery v Sydney, londýnského obřího kola, Niagarských vodopádů a mrakodrapu Empire State Building v New Yorku.
Podle Pilného se svátek slaví takřka všude, kde působí větší irská komunita. Nejvíce především v samotném Irsku, Británii, Spojených státech nebo Kanadě a Austrálii. Oslavy mohou být ale populární i v zemích, jako je Česko.
„Myslím si, že pro Čechy je irská kultura bohatá a zajímavá. I v Česku jsou oslavy svatého Patrika spojeny s hudebními vystoupeními a tancem, které byly v devadesátých letech obrovsky populární. Kromě toho si srdce Čechů získaly i tradiční irské nápoje,“ vyjmenovává Pilný.
