Básník a spisovatel Jan Skácel zemřel před třiceti lety, 7. listopadu 1989. Prostřednictvím metafor ve své poezii mísil lásku se smrtí, smutek s nadějí i bolest s touhou. Kromě básní psal i knížky pro děti, fejetony a překládal. Život strávil na Moravě, která se do jeho díla významně vepsala. V Brně budou lidé na básníka vzpomínat.
Jeden z posledních velkých českých básníků minulého století se narodil ve Vnorovech na Hodonínsku do učitelské rodiny. Jeho otec byl ruským legionářem a významně ovlivnil jej i jeho bratra Petra, který se stal malířem.
Přelomovým momentem pro něj bylo, když do schránky brněnských novin Rovnost vhodil obálku se svou básní Nálet. Popisoval v ní události válečných let, které částečně strávil nasazený na nucených pracích v Rakousku. Z redakce mu odpověděli pobídkou k posílání další tvorby, a tak Skácel vstoupil do básnického světa.
Po válce celá jeho rodina vstoupila do komunistické strany. V roce 1948 pak vstoupil do kulturní rubriky Rovnosti, ale už o čtyři roky později z ní musel odejít. Chvíli se živil jako údržbář v brněnské Líšni, následujících deset let strávil v Rozhlasu. Z rozhodnutí výboru Svazu československých spisovatelů se stal v roce 1963 šéfredaktorem časopisu Host do domu.
V měsíčníku spolupracoval s přítelem a básníkem Oldřichem Mikuláškem, dramatikem Milanem Uhdem, nebo spisovatelem Milanem Kunderou. Po roce 1969 byl zakázán a nedlouho potom skončil i Host. Skácelovy knihy vycházely v Torontu, Paříži i Mnichově, ale v rodném Československu se šířily jen potají. Básník tato léta strávil v osamělosti a bez zaměstnání.
V 80. letech úřady povolily některá jeho díla vydávat. Ve stejnou dobu se také spojil s Divadlem Husa na provázku, které pomohlo jeho verše dostat zpět na veřejnost. Jan Skácel zemřel těsně před sametovou revolucí, 7. listopadu 1989 na rozedmu plic.
Básníka oslaví v Huse na provázku koncertem
Ani po třech dekádách od smrti brněnského básníka Jana Skácela není jeho dílo zapomenuto. V divadle s ním spojeném zazní skladby tří soudobých skladatelů, Daniela Šimka, Jiřího Miroslava Procházky a Miloše Štědroně, inspirované Skácelovými básněmi, a vytvořené či přepracované pro tento večer.
„Už za studií na brněnské konzervatoři jsem dostal od otce Skácelovu sbírku Květy z nahořklého dřeva. Bylo pro mne nevyhnutelné se těmito básněmi inspirovat a zabývat, protože Jan Skácel má v sobě něco autentického, podobného moravským lidovým písním a zrcadlí se v něm kus slovácké země, jako by verši maloval. Nepřestává mne fascinovat,“ uvedl Procházka.
Večer si klade za cíl připomenout básníka jako stále živoucí osobnost, jejíž dílo dodnes inspiruje, a je tedy trvalou součástí brněnského kulturního prostoru. Večer doprovodí výstava fotografií Jefa Kratochvila.
Skácelovu pozůstalost uchovává Oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea v Brně. Jeho knihy jsou stále dostupné na knihkupeckých pultech. Letos znovu vyšla sbírka Kdo pije potmě víno a verše pro děti Proč ten ptáček z větve nespadne. Loni přibylo nejméně pět nových reedicí Skácelových knih.
