Na pražské Staroměstské náměstí se zřejmě vrátí Mariánský sloup v podobě repliky, kterou vytvořil sochař Petr Váňa. Zastupitelé ve čtvrtek změnili dřívější zamítavé stanovisko města, kvůli kterému sochař nezískal povolení k umístění sloupu.
Návrh předložil Jan Wolf (KDU-ČSL) spolu s Jiřím Pospíšilem a Janem Chabrem (oba TOP 09). Umístění repliky podpořila většina zastupitelů Spojených sil pro Prahu (TOP 09, STAN a KDU-ČSL), ODS a ANO. Proti byli Piráti a část zastupitelů Prahy sobě.
Sloup ze 17. století svrhl dav v roce 1918, protože v něm viděl symbol habsburské monarchie.
Wolf návrat sloupu prosazuje dlouhodobě, zastupitelstvo to v minulosti několikrát odmítlo. Schváleným usnesením se ruší původní zamítavé stanovisko zastupitelů z roku 2017. Městská rada zároveň dostala za úkol zajistit součinnost Technické správy komunikací, která pro umístění sloupu musí poskytnout zábor.
Na replice Váňa pracoval od roku 2008, loni ji neúspěšně chtěl začít na náměstí instalovat, čemuž kvůli chybějícímu záboru zabránila policie.
Po čtvrtečním hlasování Wolf prohlásil, že sloup by měl na náměstí stát do půl roku od prodloužení stavebního povolení. Sochař Váňa uvedl, že stavba základů sloupu na Staroměstském náměstí a finální sestavení bloků kamenů by měly trvat čtyři měsíce. O budoucnosti sloupu musí ještě rozhodnout stavební úřad Prahy 1.
Proti umístění se postavili zastupitelé Pirátů a část klubu Prahy sobě. „Nemůžeme na nejcennější náměstí v České republice jen tak usadit takové dílo, u kterého nevíme, že má takové hodnoty a že si zaslouží umístění na takovém místě,“ uvedl primátorův náměstek Adam Scheinherr (Praha sobě). Dodal, že existuje posudek historiků umění a architektury, podle kterého by sloup na náměstí stát neměl a že jejich názor by měli zastupitelé respektovat.
Předseda klubu Pirátů Viktor Mahrik řekl, že je proti umístění sloupu, protože evidentně rozděluje společnost. „Skutečně z mého pohledu jde do určité míry o symbol porážky tolerance,“ řekl primátor Zdeněk Hřib (Piráti). Dodal, že Staroměstské náměstí je třeba řešit komplexně, město se podle něj brzy začne zabývat dostavbou za války zničeného východního křídla Staroměstské radnice.
V minulém volebním období negativní stanovisko města k obnovení sloupu prosadil zejména tehdejší zastupitel za Zelené Matěj Stropnický, který se k těmto snahám dlouhodobě staví kriticky. V reakci na nové rozhodnutí zastupitelů napsal, že jde o „politický sloup, symbol někdejšího ponížení našeho státu“. „Jeho vztyčení bylo kdysi tragédií, dnes už bude jen fraškou, jako v dějinách obvykle. Replikou ponížení. Zajímavější je signál, že si zřejmě rýsující se nová koalice zkouší svoji většinu,“ uvedl.
Sloup padl šest dní po vzniku Československa
Mariánský sloup stával na pražském Staroměstském náměstí až do 3. listopadu 1918. Šest dní po vyhlášení samostatného Československa ho strhla skupina kolem spisovatele a přítele Jaroslava Haška Franty Sauera. Se strhnutím pomáhali i hasiči: jedni údajně tahali za lano, druzí je s holemi v rukou jistili před hněvem místních obyvatel, kteří chtěli památku bránit.
Dochované části sloupu jsou dnes uloženy v lapidáriu Národního muzea. O moc víc se toho podle historiků umění nedochovalo. „Zobrazení na grafických listech jsou velmi nepřesná a fotografie zhotovené před destrukcí sloupu jsou jen pohledy z dálky nedovolující rekonstrukci detailů,“ upozornilo loni šestadvacet historiků umění v dopise městu a zdůvodnili tím, proč je podle nich umístění repliky na náměstí nevhodné.
Replika sloupu by proto podle nich byla novým vstupem do historického prostředí města a jako taková by měla být posuzována; a podle těchto kunsthistoriků by šlo o „nevěrohodnou, banální atrakci“.
Dík za uhájení Prahy, nebo symbol nadvlády?
Mariánský sloup pocházel ze sedmnáctého století. Na paměť uhájení Prahy před Švédy, ukončení třicetileté války a k oslavě Panny Marie Neposkvrněné ho objednal císař Ferdinand III. Při obléhání města se totiž Pražané společně modlili k obrazu Panny Marie Rynecké.
Pomník zhotovil Jan Jiří Bendl a vztyčen byl v roce 1650, vysvěcen byl o dva roky později. Dílo tehdy patřilo k nejstarším mariánským sloupům v Evropě, starší byly jen v Římě (1614), Mnichově (1638) a ve Vídni (1647). Podle zastánců obnovy sloupu byl pomník „klíčem k českému baroknímu umění“.
Téměř čtrnáctimetrový korintský sloup z dílny Bendla nesl dvoumetrovou pozlacenou sochu Panny Marie stojící na přemoženém drakovi. V rozích několikastupňového podstavce byly čtyři skupiny andělů zápasících s nečistými silami zla. Výklenek soklu zdobil gotický deskový obraz zmíněné Panny Marie Rynecké od neznámého malíře ze 14. století. Z úrovně náměstí se k podstavci vstupovalo po třech schodech.
Sloup sloužil také jako gnómon (jednoduché astronomické zařízení určující úhlovou výšku Slunce – pozn. red.): jeho stín se v pravé poledne kryl s takzvaným pražským poledníkem, který je dodnes vyznačený v dlažbě náměstí.
Poblíž stávala šibenice, která byla po vztyčení sloupu přemístěna za město. Právě blízkost sloupu k popravišti, na kterém kat Mydlář v roce 1621 popravil představitele českého stavovského odboje, kritikům sloupu vadilo.
Umělecká demonstrace zbožnosti navíc kritikům připomínala pobělohorské obracení na katolickou víru, vyznání habsburského panovnického domu. V české tradici se tak Mariánský sloup pro některé stal postupně vším, co jim vadilo na habsburské vládě.
Je to věrná kopie, tvrdí sochař
O návrat pomníku usilují od roku 1990 členové Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu (SOMS). Již v roce 1993 zasadili do dlažby nový základní kámen. O umístění repliky sloupu také usiluje dlouhodobě sochař Petr Váňa, který na ní pracoval od roku 2008.
Váňův sloup se skládá z desítek opracovaných dílů o celkové váze 118 tun. Šestimetrový a 22 tun vážící dřík je z pískovce přivezeného z Indie. Na obnovu sloupu přispěly tisíce lidí, významnou měrou se podílelo i dvacet měst.
„Je to kopie, není to napodobenina. Podle závazného stanoviska památkářů jsme pracovali na této soše, oni uznali, že naše práce je tak jako u jiných památek, na kterých jsem pracoval, odborná záležitost. Je to kopie původní sochy,“ hájil v minulosti svoje dílo Váňa.
Loni v květnu Váňa se svými spolupracovníky na Staroměstském náměstí odstranil část dlažebních kostek a odhalil tím desku, která připomíná bývalé umístění sloupu. Repliku pomníku pak přivezl Váňa do Prahy v červnu. Původně získal spolek od města stavební povolení, loni v červnu ale pokus o návrat sloupu zastavila policie, protože podle ní neměl sochař vyřízený zábor Staroměstského náměstí. Od té doby je sochařovo dílo uloženo na lodi, na které Váňa repliku po Vltavě přivezl.
O obnovu Mariánského sloupu usiluje také primas český Dominik Duka. Podle něj mají takové sloupy dlouhou tradici vycházející z období španělské reconquisty. Loni ho silně pobouřilo, když primátor Hřib označil snahy o návrat sloupu za možné úsilí o obnovu Stalinova pomníku, který stával na Letné.
Triumf Habsburků
Výhrady proti návratu pomníku loni shrnula skupina historiků umění, mezi nimi například ředitel Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Richard Biegel, vedoucí Katedry teorie a dějin umění Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Milena Bartlová, nebo bývalý ředitel Národní galerie v Praze Jiří Fajt.
„Mariánský sloup představoval již v okamžiku svého vzniku triumfální výraz habsburské monarchistické ideologie opírající se o program militantní katolické protireformace,“ uvádí memorandum. A autoři dodávají, že v tomto kontextu památka v žádném případě nemůže fungovat jako deklarace ekumenického smíření mezi církvemi.
Dominik Duka k tomu řekl, že historikové nejspíš neznají okolnosti vzniku sloupu a obsahem i formou svého dopisu se inspirovali u režimu před rokem 1989.
Zastánci návratu pomníku mají ještě jeden argument. Podle nich sloup na Staroměstské náměstí patří i proto, že když tam v letech 1903 až 1915 vyrostl pomník mistra Jana Husa, tak jeho autor Ladislav Šaloun rozložil hmotu pomníku více horizontálně právě v kontrastu k vertikále Mariánského sloupu. Oba monumenty stály vysunuty z osy náměstí a vzájemně se tak vyvažovaly: výtvarně i ideologicky.
Rezervovaně se pak k návratu pomníku vyjádřila v roce 2017 Hana Tonzarová z odboru ekumeny vnějších vztahů Církve československé husitské. „V roce 2015 jsme deklarovali spolu s katolickou církví krok pokání a smíření. Necítíme se být protistranou, jenom nesouhlasíme s tím, aby byl na Staroměstském náměstí obnoven právě tento sloup. Vadí nám jeho několikasetletá tradice, protože byl vztyčen jako triumf Habsburků za podpory tehdejší římskokatolické církve,“ řekla.
