Říkají si bojovníci proti cizím dezinformačním kampaním na českém internetu. Bohumil Kartous patří mezi České elfy, kteří aktivně vyhledávají, analyzují a uvádějí na pravou míru dezinformace, které působí na českou veřejnost. Teď jsou to především zprávy týkající se výbuchu ve Vrběticích a česko-ruského konfliktu. O tom, jak tyto dezinformace číst a co může následovat, mluvil Kartous s pořadem Newsroom ČT24.
Jak česká dezinformační scéna zareagovala na události kolem Vrbětic?
Zareagovala velmi rychle. Dominantní narativ, kterým byl covid a zejména očkování, se velmi rychle, během 24 hodin, výrazně proměnil. Podle kvantitativní analýzy společnosti Semantic Visions se z Vrbětic, z výbuchu a událostí okolo stalo dominantní téma dezinformační scény ze dne na den.
Čeho se dezinformace týkají především? Co se snaží čtenářům namluvit?
Narativů je víc, ale všechny obhajují Ruskou federaci. Jeden z nich je takový, že za vším vidíme Rusy, že ze všeho obviňujeme Rusy, že je to takový folklor, který nemá žádné opodstatnění.
Další verzí je zpravodajská hra. Že se západní zpravodajské služby snaží ostrakizovat Rusko a chtějí na něj přenést zodpovědnost za teroristický akt. Západní zpravodajské služby se podle této linky snaží vytvořit dojem, že ruská zpravodajská jednotka působila na českém území a že to není pravda.
Protiklad k tomu je třetí narativ, který říká, že to mohla být jednotka GRU, která cílila na zbraně, které údajně měly být prodávány Islámskému státu. Tudíž šlo o ochranu českých zájmů. Tady je propojení antiislámského a proruského narativu.
Cíl ale mají všechny verze společný.
Ukazuje se, co je primárním účelem dezinformačních webů. Tedy buď oslabovat demokratické instituce, nebo obhajovat zájmy Kremlu.
Rusové nakupují profily na sociálních sítích třeba od Ukrajinců
Kdo šíří nejvíc takových dezinformací?
My konzistentně sledujeme Sputnik, což je přiznaně ruský propagandistický nástroj. Dále Aeronet, Novou republiku, Parlamentní listy. U prvních tří zdrojů dominuje významně proklemelský narativ, u Parlamentních listů jde spíš o snahu vytvořit velký informační chaos, ale s převahou prokremelského narativu.
Nicméně informace se šíří zejména přes sociální sítě. Na Facebooku jsou velmi početné skupiny jako Fanoušci SPD Tomia Okamury nebo Přátelé Ruské federace. Navíc se teď skupiny, které se specializují na šíření dezinformací o covidu, snaží adaptovat na tuto situaci. Protože jeden z těch dalších narativů je ještě ten, že opatření proti covidu byla jen příprava na válečný stav, do kterého směřujeme. Dezinformátoři se snaží strašit lidi tím, že západ se snaží vyvolat válku proti Rusku a že protipandemická opatření byla přípravou na třetí světovou válku.
Ve veřejném prostoru se objevují i takzvané memy, virálně se šířící vtipné obrázky nebo fotografie. Jakou hrají roli?
Toho významně využívá Ruská strana. Příkladem je mem, že ti dva agenti můžou i za vraždu Caesara. Snaží se tak vzbudit dojem absurdity, že za vše může Rusko. Ruská oficiální propaganda se snaží za jakoukoli cenu odmítnout, že by v případu byli jakkoli zapojeni agenti GRU.
Mohou k tomu přispívat i takzvané trollí farmy, které šíří dezinformace například pomocí komentářů pod různými příspěvky na internetu?
To se dá těžko identifikovat, protože z původní ruské snahy vytvářet falešné profily a s následnou snahou sociálních sítí jako Facebook a Twitter falešné profily mazat začal postupně ruský aparát nakupovat reálné profily lidí, kteří žijí třeba na Ukrajině. A prostřednictvím těchto profilů se pak snaží šířit dezinformace. Ale vzhledem k tomu, jak jsou aktuální dezinformace masivní, jsme přesvědčeni, že jsou do toho zapojeni lokální dezinformátoři i producenti z ruské strany.
Česko musí začít řešit kybernetické hrozby a dezinformace
Pomohla dezinformátorům věta Andreje Babiše o tom, že ve Vrběticích nešlo o státní terorismus, ale o útok na zboží? Svůj výrok následně opravil, reakce dezinformátorů ale byla okamžitá.
Vzbuzovalo to pocit, že premiér ustupuje zájmům, které nejsou vyslovené. Vláda nejprve vyhostí osmnáct zpravodajců a potom se premiér distancuje od toho, že to byl odvetný akt vůči průniku ruských vojenských jednotek na české území. Zatímco na dezinformačních webech jedou dál výše zmíněné linky, běžnému příjemci informací v informačním chaosu se může zdát, že není jasné, o co šlo. A je pochopitelné, že ruská propaganda bude akcentovat první výrok, druhý, kterým Babiš své prohlášení mění, už reflektovat nebude.
Ukazuje se i na tomto případu, že za dezinformátory lze považovat také některé české politiky?
SPD, KSČM nebo lidé typu Václava Klause staršího buď vyloženě opakují dezinformační narativy, nebo znejasňují celou situaci. Také se ukazuje, jak blízko má část politického spektra, kterou jsem jmenoval, k dezinformační scéně.
Krátce po vypuknutí aféry varoval NÚKIB před zvýšeným rizikem hackerských útoků. Jak velká je to hrozba a co přesně by se mohlo stát?
V informačním konfliktu už do značné míry jsme. Dezinformace iniciované ruskou stranou jsou roky trvající problém a je velmi pravděpodobné, že teď bude tato vrstva hybridního konfliktu eskalovat. Z toho důvodu by samozřejmě bylo dobré, kdyby česká strana nereagovala jen vyhošťováním diplomatů, ale kdyby aktivně začala řešit také kybernetické hrozby a dezinformace. To je nejpravděpodobnější reakce, která nastane. Zatímco se nemusíme obávat civilního konfliktu a tanků v ulicích, tak se musíme obávat, že k nějakým útokům v digitálním prostředí dojde.
Měli by i o tom novináři informovat?
Média by se tím určitě měla zabývat daleko větší měrou. Je to téma, které by mělo mít vysokou prioritu.
