Jedním z úkolů zahraničního zpravodaje je vybírat zprávy, které budou zajímat domácí publikum. Co se sousedního Polska týče, Čechy nejvíc zajímá srovnání, říká zahraniční redaktor Českého rozhlasu Pavel Novák v nejnovějším díle podcastu Background ČT24. „Baví je zprávy o tom, co se v Polsku nepodařilo, v čem jsou horší než my, co máme stejně.“ Z Polska reportoval celkem čtyři roky. Za svou dvacetiletou kariéru cestoval Novák po Africe, Asii i Jižní Americe, působil také jako zpravodaj v Bruselu. A věnoval se aktuálně také Ukrajině.
Jako zahraniční zpravodaj má Pavel Novák vždy nachystaný kufr a přesně ví, co si do něj zabalit. Připravit se na zahraniční cestu zvládne za dvě hodiny, v případě nutnosti ale i dřív. Velmi rychle vyrazil třeba letos v únoru, když Rusko zaútočilo na Ukrajinu. „V poledne jsem se dozvěděl, že máme odjet. Zařídil jsem auto, šel jsem domů a ve tři už jsme odjížděli. Na balení jsem měl tak hodinu a půl,“ vypočítává.
V redakci Českého rozhlasu, pro který pracuje už dvacet let, není Novák kvůli výjezdům k zastižení denně. „Někdy jsem tam měsíc, někdy čtrnáct dnů, někdy se tam ohřeju jenom dva dny,“ říká. Na další cestu by se nejraději vydal do Asie, vůči které, jak sám říká, má ještě deficit. Začal se proto dokonce učit vietnamsky. Vietnamštinu sice zatím neovládá, ale kromě „běžných“ jazyků, jako je angličtina a němčina, se domluví také nizozemsky nebo srbsky. A umí i španělsky, rusky a francouzsky.
„Jazyk je velká výhoda. Bez znalosti jazyka dokáže reportér z lidí dostat tak čtyřicet, padesát procent. Když ho umí, dostane z nich devadesát i sto procent a dokáže s nimi žertovat a k něčemu je vyprovokuje,“ uvádí.
Nejsem typ do války
V souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině byl Novák svědkem několika momentů, které ho osobně zasáhly. Jedním z nich byl pohled na prázdné kočárky, když rodiče museli prchat před válkou s dětmi v náručí. Připravoval o tom reportáž a přiznává, že v jednu chvíli musel práci zastavit. „Bulel jsem,“ vysvětluje. „Asi nejsem úplně typ do války, takže mě tam několik věcí dojalo,“ říká.
Zasáhl ho i pohled na asi devatenáctiletého mladíka, který nejspíš dostal povolávací rozkaz a mířil přes hranice bojovat. „Napadlo mě: to by mohl být můj syn. Objal jsem tam nějaký kandelábr a sesunul se k zemi,“ dodává.
Vyhrocené okamžiky sám zažil za války v Jugoslávii na konci devadesátých let. S kolegou z Lidových novin reportovali přímo z Balkánu. „Měl jsem satelitní telefon, kterým se vysílal živý vstup do rádia. Kolem nás projela nějaká hlídka. Potom se k nám vrátila a řekla: jeďte za námi. Eskortovali nás na základnu, kde nám uštědřili pár facek, dali nám želízka. Mysleli si, že jsme špioni,“ vzpomíná Novák na horké chvilky.
„Když si mě pak vzali k výslechu a ptali se mě, co jsem natáčel, tak jsem tak rychle a tak dobře srbsky ještě nemluvil,“ pokračuje. „Oni pak pochopili, že jsme novináři. Vzali nám všechno, co bychom jako novináři mohli používat. Nechali nám jen auto, doklady a peníze.“ Když si Novák uvědomil, co všechno se jim na základně mohlo stát, musel kolegu požádat o cigaretu. „Nechci to propagovat, ale tahle neřest uklidňuje.“
Česko jako enfant terrible
V Bruselu Novák působil jako politický zpravodaj. Zažil tam první české předsednictví EU. „Byla to spousta práce, spousta kontaktů, spousta ježdění, spousta vysvětlování, co se v EU vlastně děje,“ popisuje svoji zkušenost.
„V Bruselu se o nás ví, že jsme východní blok, že jsme malá země. Dost se o nás ví v tom negativním smyslu, že jsme někdy enfant terrible. Někdy se spíš s námi chtějí bavit jiní, než že bychom my měli otevřenější dveře k těm evropským institucím,“ konstatuje Novák, který bude pokrývat také letošní předsednictví.
Práci rozhlasového reportéra dělá Novák už dlouho a rozhodně to nebylo vždycky jednoduché. „Byly momenty, kdy jsem chtěl jít někam jinam, kdy jsem chtěl úplně přestat být novinářem,“ říká.
Dnes už o změně neuvažuje. „Říkal jsem si, že už je mi přes padesát, tak to v rozhlase nějak doklepu,“ směje se Novák. O zkušenosti se dělí se svými kolegy, kterým třeba radí, jak něco natočit nebo jak se zeptat. „Ale stále se učím od ostatních a říkám si: jo, to bylo dobré, jak to udělal, to udělám příště také,“ uzavírá.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud a Podcasty Google a Apple.
