Britský výtvarník Damien Hirst patří ke kontroverzním současným umělcům. Odpůrce i zastánce získal mimo jiné vystavováním zvířat konzervovaných ve formaldehydu. Spojena jsou s Hirstovými začátky v devadesátých letech. Deník The Guardian ale tvrdí, že tři taková díla umělcova společnost antedatovala. Ve skutečnosti vznikla až v roce 2017.
Upravení datace se má týkat tří formaldehydových děl: Holubice zachycuje ptáka s roztaženými křídly jako by v letu. Pod názvem Kain a Abel se skrývala dvě telata postavená vedle sebe v oddělených boxech. A zjištění se týká i jednoho z Hirstových objektů se žralokem – v díle Myth Explored, Explained, Exploded ho rozřezal na tři části.
Všechny tyto objekty byly v posledních letech vystavovány v galeriích po celém světě jako příklady Hirstovy tvorby z devadesátých let, kdy získal Turnerovu cenu – prestižní ocenění ve světě výtvarného umění. Všechny tři však vytvořili Hirstovi spolupracovníci v dílně v Dudbridge v hrabství Gloucestershire v roce 2017.
Umění se neřídí normami, namítá Hirstova společnost
Hirstova společnost Science Ltd na otázky The Guardian uvedla, že datum, které umělec svým formaldehydovým dílům přiřazuje, nepředstavuje datum jejich vzniku.
„Formaldehydová díla jsou konceptuálními uměleckými díly a datum, které jim Damien Hirst přisuzuje, je datem vzniku díla. Na otázku, co je v konceptuálním umění důležité, odpověděl v průběhu let jasně: není to fyzické zhotovení objektu nebo obnova jeho částí, ale spíše záměr a myšlenka, která za dílem stojí,“ vysvětlila společnost.
Hirstovi právníci později upřesnili, že „datování uměleckých děl, a zejména konceptuálních uměleckých děl, se neřídí žádnou oborovou normou“. A dodali, že umělci mají plné právo být v datování své tvorby nedůslední.
Nicméně přinejmenším jde o rozpor se zvyklostí. Guardian se obrátil na obchodníky s uměním, galeristy, odborníky a aukční síně, kteří v minulosti Hirstova díla vystavovali nebo prodávali. Všichni se prý shodli, že datum přidělené současnému uměleckému dílu obvykle označuje rok, kdy bylo fyzicky vytvořeno, nikoliv rok, kdy vzniklo.
Zdroje deníku The Guardian uvedly, že společnost Science dala svým zaměstnancům pokyn, ať sochy upraví tak, aby na nich byl vidět zub času a vypadaly, jakoby byly vytvořeny v devadesátých letech. Umělcovi právníci ale odmítli, že záměrem bylo prezentovat díla jako starší, než ve skutečnosti jsou. Úpravy vzbuzující dojem větší „opotřebovanosti“ byla prostě součástí „uměleckého procesu“.
Znamená jiný žralok jiné dílo?
Do debaty týkající se vztahu díla a času se Hirst dostal už v roce 2006. V souvislosti s dílem, které ho proslavilo – Fyzická nemožnost smrti v mysli někoho živého ze (nejspíš opravdu) začátku devadesátých let. Představuje žraloka tygrovaného plovoucího v akváriu s formaldehydem. Hirst se majiteli díla, miliardáři Stevu Cohenovi, nabídl, že více než čtyřmetrovou parybu, která se začala rozkládat, vymění. To vedlo k diskusi, zda v tom případě půjde nadále o stále stejné dílo.
„Je to velké dilema,“ řekl tehdy Hirst. „Umělci a restaurátoři mají různé názory na to, co je důležité, zda původní dílo, nebo původní záměr. Já pocházím z prostředí konceptuálního umění, takže si myslím, že by to měl být záměr. Je to stejné dílo. Ale to se bude ještě dlouho rozhodovat.“
Jenže, míní The Guardian, v případě tří zmíněných děl nejde o renovaci nebo reprodukci už dřívější tvorby. Otázka, zde byl Hirst dostatečně transparentní ohledně jejich původu, tak zůstává. Navíc zjištění zpochybňují dataci ostatní umělcovy tvorby.
Neexistuje totiž žádný „catalogue raisonné“, tedy ověřený soupis všech Hirstových děl, takže galerie či aukční síně se při dohledávání podrobností spoléhají na umělcovu společnost Science.
Damien Hirst není chudák upatlaný od barvy
Ready-made objekty, tedy vypreparovaná zvířata či třeba lékařské instrumentárium, je Hirstovou „obchodní značkou“. První samostatnou výstavu měl v roce 1991 v londýnské Woodstock Street Gallery. Tehdy poprvé přišel s obrazy, z nichž vzlétaly stovky tropických motýlů.
Za objevení Hirst vděčí reklamnímu magnátovi Charlesi Saatchimu. Sběratelé jsou ochotni za Hirstova díla sáhnout hodně hluboko do kapsy a umělec ví, jak prodat. Na aukci v londýnské Sotheby’s v roce 2008, „dva dny před vypuknutím finanční krize“, prodal díla za více než tři miliardy korun. V roce 2007 se prodalo za dvě miliardy korun jediné Hirstovo dílo – lidská lebka posázená více než osmi a půl tisícem diamantů.
„Spousta lidí je toho názoru, že umělec má být chudák upatlaný od barvy a v děravých džínách. Myslím, že jsem pomohl tohle pojetí změnit,“ prohlásil Hirst. Kritici mu vyčítají, že příliš spoléhá na dřívější komerční úspěch a v podstatě jen variuje vlastní díla. Označují ho také za morbidního. To Hirst odmítá, chce prý poukazovat na pomíjivost.
Že by těžil jen z minulosti, popřel předloni, kdy deset tisíc svých obrazů složených z barevných puntíků propojil s nezaměnitelnými tokeny (Non-Fungible Tokens, NFT) a prodal je za dva tisíce dolarů za kus. Kupující si následně mohl zvolit, jestli si nechají dílo v digitální podobě, nebo ho vymění za fyzický obraz. Přes polovinu majitelů se rozhodlo pro první digitální verzi, odpovídající skutečné dílo pak Hirst osobně spálil v jedné z londýnských galerií.
„Tento projekt zkoumá hranice umění a měny – kdy se umění změní a stává se měnou a kdy se měna stává uměním. Není náhoda, že vlády používají umění na mincích a bankovkách. Dělají to proto, aby nám pomohly věřit v peníze. Bez umění je pro nás těžké věřit v cokoli,“ vysvětlil listu The Art Newspaper.
V Česku vystavoval v roce 2009 v pražské Galerii Rudolfinum.
