Ve věku 92 let zemřela kanadská spisovatelka Alice Munroová. Literátka, označována za Čechova z Ontaria, za své povídky obdržela v roce 2013 Nobelovu cenu za literaturu. Čtenářům i kritikům ukazovala, že kratší literární texty dovedou být svou hloubkou stejně plnohodnotné jako romány.
Alice Munroová psala o obyčejných lidech jasně a v duchu realismu. Za to si vysloužila přirovnání k ruskému spisovateli Antonu Čechovovi, a to i od Švédské akademie při udělení Nobelovy ceny. Obrazy každodenních událostí, z nichž ale vyvstávají existenciální otázky, zasazovala do kulis pro ni dobře známého venkovského života v Ontariu.
Hlavními postavami jejich příběhů jsou dívky a ženy. Vedou zdánlivě nevýjimečný život, ale potýkají se s různými strastmi, od sexuálního zneužívání a dusivých manželství až po potlačovanou lásku a útrapy stárnutí.
Zpravidla nepředstavují feministický ideál, neoplývají zrovna pronikavým intelektem, jsou možná zarputilé nebo uzavřené, ale vždycky v sobě najdou vnitřní sílu vzdorovat náhodám či osudu. Munroová je líčí s pochopením a s jemnou ironií.
Povídky, které vystačí na román
Po obdržení Nobelovy ceny kanadská literátka vyjádřila naději, že toto ocenění „lidi přiměje vnímat povídku jako důležité umění, ne jen jako něco, s čím si člověk hraje, dokud nenapíše román“.
I ten měla v úmyslu původně napsat, ale jako matka v domácnosti se třemi dětmi prý nikdy nenašla potřebný čas. Munroová se narodila a dospívala v městečku Wingham v Ontariu, v této kanadské provincii prožila také velkou část dospělého života. Její první zveřejněnou prací byla povídka, kterou jí v osmnácti letech publikovali ve studentském literárním časopise. V roce 1968 jí vyšla debutová kniha Dance of the Happy Shades (Tanec šťastných stínů).
Kromě Nobelovy ceny z roku 2013 byla Munroová držitelkou mnoha literárních ocenění, mimo jiné mezinárodní Man Bookerovy ceny. Tu obdržela v roce 2009, mezi finalisty byl tehdy i český spisovatel Arnošt Lustig. „V každé její povídce je tolik hloubky, moudrosti a přesnosti jako ve všech románech, které většina romanopisců napíše za celý život. Číst Alici Munroovou znamená dozvědět se něco, co vás předtím nikdy nenapadlo,“ uvedla tehdy porota k tvorbě vítězky.
Filmová předloha pro Almodóvara
Texty Alice Munroové znají i čeští čtenáři, v překladu vyšly knihy Příliš mnoho štěstí nebo Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel. Některé její povídky se staly předlohou pro zfilmování. Dvě nominace na Oscara získala adaptace Daleko od ní režisérky Sarah Polleyová, Pedro Almodóvar zase v předloze od Munroové našel námět pro film Julieta.
Alice Munroová se vyhýbala publicitě a jen zřídka poskytovala rozhovory. Ze zdravotních důvodů se osobně nezúčastnila ani předávání Nobelových cen v prosinci 2013, cenu za ni převzala její dcera. Spisovatelka zemřela v pečovatelském domě v provincii Ontario, podle listu The Globe and Mail, který informaci o autorčině úmrtí s odkazem na její rodinu zveřejnil, nejméně poslední desetiletí trpěla demencí.
