Zemřela spisovatelka Ludmila Vaňková. Známá je především jako autorka historické beletrie. Čtenáři si ji spojují nejméně s více než dvacítkou románů, v nichž zachytila historii českého království v letech 1169 až 1403. Psala ale třeba i sci-fi a fantasy.
„Románová šíře, bohatství historie a dějů, vytvořených autorčinou fantazií i z nepatrných zmínek středověkých kronik, stovky postav s romanticky vzrušujícími příběhy i porozumění dávným lidským osudům, to vše nadchlo milovníky románové četby,“ přibližuje dílo Ludmily Vaňkové naklatadelství Šulc-Švarc, kde své knihy posledních třicet let vydávala.
Do světa literatury vstoupila Ludmila Vaňková až po padesátce, přesto má na kontě čtyři desítky knih, jich se prodalo přibližně milion výtisků. Už v padesátých letech sice časopisecky publikovala hru Princezna a šašek – od mládí se pohybovala kolem divadla –, pracovala ale tehdy jako sekretářka ve vydavatelství a na literární dráhu příliš nepomýšlela.
„Začala jsem psát už ve svých patnácti letech. Poté jsem toho na dlouhou dobu nechala. Zlom přišel až v roce 1969, kdy jsem se zúčastnila soutěže o historický román s dětským hrdinou,“ vzpomínala na své začátky.
Život ovlivněný režimem
Její osud byl poznamenán protirežimními postoji. Narodila se 9. května 1927 do rodiny vrchního ředitele národní banky Václava Vaňka. Za heydrichiády byl popraven. Ludmila po válce nejprve vystudovala konzervatoř a poté si zvolila psychologii a filozofii, po komunistickém převratu v roce 1948 byla ale vyloučena. Z politických důvodů nemohla nastoupit ani na divadelní fakultu. Doktorát získala až v sedmdesátých letech.
Během pražského jara vstoupila nakrátko do komunistické strany. Začátkem normalizace musela odejít z nakladatelství Albatros, kde pracovala jako redaktorka, místo našla na dráze. Nejprve se stala výhybkářkou ve stanici Karlštejn, později kvůli problémům se zrakem prodávala jízdenky.
Začal to Král železný, král zlatý
Kariérní zlom přišel v roce 1977. „Charta i anticharta mě minuly, protože o mně dohromady nikdo nevěděl,“ svěřila se Vaňková, která tehdy vydala první z řady úspěšných historických románů, nazvaný Král železný, král zlatý.
Kromě historických ság se pustila i do sci-fi příběhů s utopicko-fantastickými prvky. Vedl ji k tomu „smysl pro odhalování tajemství a hledání neznámých světů“. Nakladatelství Šulc-Švarc připomíná, že Ludmila Vaňková je i autorkou románu ze současnosti. Při psaní Domečku na Vesuvu vycházela z doby, kdy za normalizace pracovala jako výhybkářka.
Před smrtí měla rozepsaný další román, prozradila Veronika Baštová, majitelka nakladatelství Šulc-Švarc. O tom, jak s rozepsaným rukopisem naložit, chce nakladatelství jednat.
Podle Baštové byla Vaňková i v pokročilém věku vitální žena, ale její zdravotní stav se zhoršil po zlomenině nohy. „Její poslední přání bylo, aby neměla oficiální pohřeb. Ale rodina zvažuje, že se s ní její čtenáři budou chtít rozloučit, tak o této záležitosti ještě uvažují,“ dodala nakladatelka. Manželem Ludmily Vaňkové byl malíř a grafik Josef Paukert.
