Michaela Duffková si před lety získala pozornost a obdiv tím, že otevřeně psala o své závislosti na alkoholu. Její Zápisník alkoholičky, jehož filmová adaptace se promítá nyní v kinech, vystřídal Zápisník abstinentky a teď autorka pokřtila třetí knižní pokračování Zápisník nealkoholičky. „Abstinentka byla více o teoretických věcech, příbězích jiných lidí, nealkoholička se zase hodně vrací zpátky ke mně,“ řekla ke knize Michaela Duffková v Událostech, komentářích.
K závislosti se propila na rodičovské dovolené. Kvůli mateřství musela nechat studia vysoké školy, v domě na kraji Prahy se cítila izolovaná. V době, kdy nastoupila léčbu, už bez podpory alkoholu nedovedla fungovat.
„Nedá se říct: ‚Začala jsem pít, protože…‘ a vyjmenovat čtyři body. Je to vždycky kombinace. U mě to byla souhra více faktorů. Od sociální izolace, změny postavení, hormonální nerovnováhy, psychického oslabení přes frustraci,“ podotýká Michaela Duffková. „Je to individuální, ale všeobecně nikdo nezačne pít ve spokojeném naplněném životě,“ dodala.
V boji s alkoholem pomáhá jiným
Svou zkušenost se závislostí na alkoholu i bojem s ní sdílela nejprve v zápiscích na internetu, knižní vydání přišlo po ocenění Blog roku 2019 v cenách Magnesia Litera. Autorka knižně zhodnotila i první rok své abstinence a poznání, že je těžké přestat s pitím, ale ještě těžší bez alkoholu vydržet.
„Nastoupit léčbu je těžký krok, protože většinou jste v tom nejhorším stavu. A první den dva jsou extrémně náročné. Doléčování u mě v podstatě trvá doteď, není to krátkodobý proces,“ popsala.
Překonat pokušení ve společnosti, kde pití alkoholu je norma, pomáhá i ostatním v centru pro léčbu závislosti na alkoholu, které založila. „Do léčby jsem se dostala poměrně rychle, trvá to někdy sedm, osm, deset, patnáct let, ale jinak jsem byla učebnicový příklad,“ podotýká.
Téma do pozornosti dostává nyní znovu film Zápisník alkoholičky, podle příběhu Michaely Duffkové ho natočil Dan Svátek. Mimo jiné režisér filmu Úsměvy smutných mužů z prostředí protialkoholní léčebny podle autobiografických knih Josefa Formánka.
„Film ve mně vzbuzuje hodně emocí“
Filmový Zápisník alkoholičky měl premiéru v polovině července a alter egem autorky je Tereza Ramba. „Je pro mě hodně náročné se na to koukat, vzbuzuje to ve mně pořád hodně emocí,“ přiznává Michaela Duffková.
Mluví o sobě jako o abstinující alkoholičce. „Podle mě je dobře, že mám nějakou nálepku, protože to možná mnohým ženám pomůže, aby se nebály říct si o pomoc, aby se nestyděly,“ míní. Ženy podle ní propadají alkoholu jinak než muži. „Ženy většinou už od začátku pijí skrytě, kdežto muži to neskrývají. Rozdíly se mažou ve chvíli, kdy už podvědomě víte nebo už vás někdo začne upozorňovat na to, že by to mohlo být problematické, pak to většinou začnou skrývat i muži,“ srovnává.
Podotýká, že pro ni záchytným bodem byla rodina. V nejnovějším Zápisníku nealkoholičky rekapituluje „pět let na suchu“, kdy se stala vícenásobnou matkou i řešila vztahové problémy. „Ve chvíli, kdy jeden z páru prochází léčbou, je podle mě nezbytné, aby se pak následně oba podrobili párové terapii,“ radí z vlastní zkušenosti.
Terapeutické jsou i její niterné knižní zpovědi. Bude po trilogii následovat ještě čtvrtá? „Ne, za mě už je uzavřeno,“ říká Michaela Duffková.
