Yoko Ono s konceptuálním uměním začala, když jako hladové válečné dítě koukala na nebe

Má pověst té, která pomohla rozbít Beatles, a mnohými je vnímána především jako vdova po zavražděném Johnu Lennonovi. Ostatně to on o ní řekl, že je „nejslavnější neznámou umělkyní na světě“. Retrospektiva The Music of the Mind (Hudba mysli) v londýnské galerii Tate Modern chce Yoko Ono představit jako samostatnou autorku, která se má čím prezentovat.

Klíčovým motivem v tvorbě Yoko Ono je nebe. Opakovaně se objevuje jako metafora míru, svobody a neomezeného prostoru. V instalaci nazvané Sky TV vysílala přímý přenos oblohy nad Tate Modern a návštěvníci aktuální výstavy si mohou odnést vlastní kousek skládačky nebe z díla Helmets (Pieces of Sky).

Jako dítě prchající z Tokia během druhé světové války našla Yoko Ono únik a uklidnění právě v neustálé přítomnosti nebe. „Zážitky z raných let vrhají na můj život dlouhý stín,“ přiznala umělkyně, když vzpomínala, jak se s bratrem jako hladoví vysídlenci na japonském venkově dívali na oblohu a představovali si místo mraků lahodná a nedosažitelná jídla.

„Dalo by se říci, že počátky její konceptuální tvorby začaly už tehdy – uvědomila si sílu představivosti,“ podotkl pro BBC Sean Ono Lennon, syn slavných rodičů a rovněž hudebník. „Dalo by se dokonce říct, že to vedlo k písni Imagine,“ zmínil v té souvislosti i pacifistický hit, který jeho otec John Lennon právě napsal ve spoluautorství s Yoko Ono.

Helma s „kousky nebe“ na retrospektivě Yoko Ono v Tate Modern
Zdroj: AP Photo/Alastair Grant

Nejslavnější neznámá umělkyně

Dětství ve válečném a poválečném Japonsku je ale jen část toho, co Yoko Ono formovalo jako umělkyni. Dceři z aristokratické rodiny se také dostalo uměleckého vzdělání na prestižní Sarah Lawrence College.

Celý svět zná její jméno, ale nikdo nezná její tvorbu, vysvětloval Lennon svůj bonmot o „nejslavnější neznámé umělkyni na světě“. Retrospektiva v Tate Modern má za cíl to částečně napravit; podle galerie jde o dosud největší výstavu věnovanou Yoko Ono ve Spojeném království.

Ohlíží se za více než sedmi desetiletími tvorby umělkyně prostřednictvím dvou stovek děl: instalací, objektů, videí, fotografií, skulptur a dokumentů, které připomínají její performance a hudební kompozice. „Měla pocit, že umění a tvořivost jsou konceptuální, a tak je téměř jedno, v jakém médiu se projevují,“ uvedl Sean Ono Lennon.

Výstava v lidské mysli

Londýnská galerie výstavu inzeruje jako „oslavu zásadních momentů v průkopnické, vlivné a multidisciplinární kariéře“, a to od poloviny padesátých let minulého století po současnost. Název The Music of the Mind vystihuje, že, jak poznamenává deník The New York Times, většina vystavených děl se ve skutečnosti nachází v lidské mysli.

Podle kurátorky Juliet Binghamové má výstava zpochybnit způsob, jakým lidé vnímají umění, a také je přivést k zamyšlení. „V díle Yoko Ono je velký smysl pro humor, stejně jako vážná sdělení. Používá postupy, které lidem umožňují cítit se silnějšími, umožňují jim se zapojit a podněcují je k přemítání nad poměrně závažnými otázkami,“ uvedla.

Zahraj si šachy a napiš vzkaz matce

Yoko Ono patří k průkopnicím konceptuálního a participativního umění. Začátek retrospektivy zkoumá její klíčovou roli v experimentálních avantgardních kruzích v New Yorku a Tokiu. Dosud nepublikované fotografie ji ukazují v newyorském podkrovním studiu, kde se skladatelem La Monte Youngem pořádala experimentální koncerty a akce, i na její první samostatné výstavě v AG Gallery v roce 1961.

Typickým způsobem komunikace s diváky její tvorby jsou pro Yoko Ono „návody“, tedy písemné instrukce, které čtenáře vyzývají, aby si dílo představili, prožili, vytvořili nebo dokončili. Pokyny sestávají z jediného slovesa, například „dotkněte se“, krátkých vět („šlápněte do všech kaluží ve městě“) i z úkolů podněcujících představivost.

Yoko Ono hraje šachy bez černých políček, Play It by Trust (2001)
Zdroj: Reuters/Brian Snyder

Ani v Tate Modern nechybí některá z jejích nejvýmluvnějších děl, která návštěvníky vybízejí ke spolupráci. Mohou si kupříkladu zahrát šachy, ovšem pouze s bílými figurkami a na šachovnici s výlučně bílými políčky. „Hraj tak dlouho, dokud si pamatuješ, kde jsou všechny tvé figurky,“ zní pokyn k dílu, jímž Yoko Ono v polovině šedesátých let demonstrovala svůj protiválečný postoj.

Participativní instalace My Mommy Is Beautiful (Moje maminka je krásná) zase tvoří patnáct metrů dlouhou stěnu z pláten, kam mohou návštěvníci připevnit fotografii své matky a sdílet osobní vzkazy.

Zneklidňující Cut Piece

„Chtěli jsme také zdůraznit aktivistickou složku její tvorby, ať už jde o díla zabývající se feministickými otázkami, nebo o práce, které odsuzují násilí, či o nepřetržitou kampaň za mír,“ podotkla k dalším částem retrospektivy kurátorka.

Filmovými záběry kurátoři připomínají kontroverzní feministickou performanci Cut Piece 1964, kdy byli návštěvníci v Japonsku a v newyorské Carnegie Recital Hall vybízeni k rozstříhání oblečení, které měla Yoko Ono v tu chvíli na sobě. „Jde o opravdu důležité dílo v dějinách performance i feministické tvorby, protože ho vnímala jako formu dávání a braní a jako obrácení role performera a diváka. Je umělkyní na scéně, a zároveň vyzývá diváky, aby se sami stali součástí díla,“ vysvětluje kurátorka.

Deník The New York Times považuje zneklidňující Cut Piece za jednu z nejsilnějších performancí dvacátého století. „Zatímco někteří jsou ve svých odběrech zdrženliví, jeden muž k ní přistoupí dvakrát – jednou jí vyřízne díru v košili, takže jí vykoukne ňadro, a později jí radostně svlékne horní polovinu kombiné a přeřízne ramínka podprsenky pod ním. Ono sedí nehybně a pasivně, zatímco publikum si od ní bez odporu bere, co chce,“ popisuje deník záznam z jedné performance.

Yoko Ono a její syn Sean Ono Lennon při performanci Cut Piece (2003)
Zdroj: Reuters

Co zbylo po Lennonovi

Jádro výstavy mapuje zásadní díla, která Ono vytvořila během svého pětiletého pobytu v Londýně ve druhé půlce šedesátých let. Zde se začlenila do kontrakulturní sítě umělců, hudebníků a spisovatelů a seznámila se se svým budoucím manželem a dlouholetým spolupracovníkem Johnem Lennonem.

„Setkání je svedlo dohromady – ji z výtvarného umění, jeho z rokenrolu –, aby vytvořili společná díla a také zahájili nekončící kampaň za mír. Takže to bylo klíčové v tom smyslu, že jim to poskytlo jakousi univerzální platformu,“ míní kurátorka.

K aktivismu vyburcoval oba odmítavý postoj k zapojení Američanů do války ve Vietnamu. Světovým politikům rozesílali žaludy s poselstvím míru a v billboardové kampani War Is Over! (If You Want It) – válka skončila, pokud to chcete – v roce 1969 využívali jazyk reklamy k šíření mírové poselství. Na líbánkách pořádali tiskové konference z hotelových postelí. Při takzvaných bed-in navazovali na populární heslo hippies „Make Love Not War“.

Z retrospektivy Yoko Ono v Tate Modern
Zdroj: AP Photo/Alastair Grant

Ještě před rozpadem Beatles založili skupinu Plastic Ono Band, přestože podle Seana Ono Lennona pracovala jeho matka raději sama. „Dokonce i když můj otec hledal nového partnera pro psaní, protože vždycky měl Paula McCartneyho, se kterým psal písničky, máma říkala, že zpočátku nechtěla,“ uvedl.

Za nejemotivnější exponát výstavy označil deník The Guardian rozměrné sklo s otvorem po střele. Obejděte průstřel na druhou stranu, nabádají instrukce od autorky, a možná skrz něj uvidíte. Dílo vytvořila Yoko Ono devětadvacet let po vraždě Johna Lennona.

Retrospektiva její tvorby je v Tate Modern k vidění do začátku září, na podzim se pak přestěhuje do německého Düsseldorfu.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
23. 5. 2026Aktualizováno23. 5. 2026

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...