Vzpurný nedbalec a věrná přítelkyně. Román o Toyen zjišťuje, kdo to je on

„To je on“ nazvala spisovatelka Milena Štráfeldová beletrizovaný životopis Marie Čermínové. Název je jedním z možných výkladů, jak vzniklo umělecké jméno této (nejen) surrealistické malířky – Toyen. Štráfeldová se knihou snažila opravit i některé mýty nebo nejasnosti, při psaní proto pátrala v archivech v Česku i ve Francii, kde výtvarnice zemřela.

Milena Štráfeldová přiznává, že ji jako spisovatelku oslovují „netypické ženské příběhy“. Do románu už převedla osudy hereckých sester Lídy Baarové a Zorky Janů a také příběh životem zkoušené historičky umění Růženy Vackové. K titulům Sestry B. a Trestankyně přibyl ještě Svatý rváč, v němž autorka přiblížila osudy českého učence a chráněnce Jana Husa Jeronýma Pražského.

Její knihy nejsou odborné publikace, ale beletrie. „Nepíšu historickou biografii, která by měla poznámkový aparát, musím tomu dát nějaký příběh a tam je už nezbytné někdy fabulovat. A z toho mívám někdy trochu strach,“ připouští.

Dívka stylizovaná do muže

O Toyen říká, že její život byl tak dramatický, že kdyby nenamalovala jediný obraz, stejně by stál za románovou podobu. Malířka po sobě nezanechala žádnou soukromou korespondenci nebo deníky, mnohé věci tak lze odvozovat jen z vyprávění jiných, některé zůstávají tajemstvím.

Zřejmě už se například nepřijde na původce jejího pseudonymu. Jedna verze tvrdí, že ze slov „to je on“. Tento nápad si přivlastňoval Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval i Karel Teige. „Sama Toyen říkala, že zdrojem je francouzské slovo citoyen, což znamená občan,“ doplnila další možnost Štráfeldová.

Názvem knihy odkazuje i k malířčině genderové nevyhraněnosti. „Jako mladá dívka se stylizovala do mužské role, dokonce prý jeden čas mluvila i v mužském rodě. Chodila oblečená do mužských šatů, měla krátký sestřih. Takže mně to přišlo pro ni do jisté míry typické a současně i do jisté míry tajemné, kdo to vlastně je ten on,“ ptá se spisovatelka.

Měšťanská dcerka se špatnou známkou z kreslení

Život Toyen vypráví chronologicky. Popisuje i školní léta tehdy ještě Marie Čermínové. „Objevila jsem kroniku ve škole, kde ani netušili, že u nich studovala. V té době byla ještě celkem poslušná dívenka, ale zásadně měla špatné známky z kreslení,“ prozradila Štráfeldová. Budoucí významná česká výtvarnice možná už tehdy chtěla malovat mimo pravidla.

Díky bádání v archivech se Štráfeldové povedlo upřesnit i některé nejasnosti života své hrdinky. Například mýtus, že pocházela z chudých poměrů. „Její rodiče si zakoupili dokonce činžovní dům na Smíchově,“ upozorňuje. „A možná právě ten její odpor proti měšťanskému životu rozhodl, že v šestnácti letech odešla,“ dodává.

Středostavovskou výchovu Marie vyměnila za anarchokomunistické hnutí. „To je vedeno jako informace v policejních aktech. A vrátilo se to v době, kdy chtěla ve třicátých letech jako malířka nabídnout jeden svůj obraz státu. Tehdy to fungovalo tak, že muselo policejní ředitelství prověřit, že člověk, od něhož kupuje stát obraz, nemá žádné špatné záznamy v policejních spisech. Takže tehdejší inspektor Emanuel Renč skutečně vydal dobrozdání, že se o ní říkalo, že byla členkou komunistické strany, ale že se to nikde nepotvrdilo,“ doplňuje Štráfeldová.

Nahrávám video

Pro přátele riskovala i život

Prvorepublikový advokát levicových umělců Kamill Resler mladou Toyen popsal jako vzpurného nedbalce. Označení, které ji podle spisovatelky přesně vystihuje.

„Především mě zaujala tím, jaká byla jako člověk,“ podotýká autorka, že v popředí jejího autorského zájmu nebyla malířská tvorba. „Byla velmi svérázná, ale také velmi věrná těm několika přátelům, které měla. Byla ochotná za ně doslova nasadit život. To je možná něco, co se s jejím životem tak často nespojuje, protože všichni ji vnímají především jako úžasnou malířku.“

Toyen například pečovala o svého uměleckého přítele Jindřicha Štyrského, když mu za německé okupace chyběly léky na srdeční chorobu. Problémům se srdcem také v roce 1942 podlehl.

Velkou statečnost při pomoci bližnímu prokázala malířka ale především, když za války ukrývala Jindřicha Heislera, židovského surrealistu, který odmítl přihlásit se do transportu. „Stala se z něj takzvaná ponorka, musel se ztratit úřadům,“ vysvětluje Štráfeldová. Toeyn ho před nacisty schovávala u sebe doma. Oba tím riskovali život. V roce 1947 pak společně odešli do Francie, kde už byla Toyen jako doma ve dvacátých letech.

Nemajetná stará paní s obrazy za miliony

Její poválečný život ve Francii označuje Milena Štráfeldová za smutnou kapitolu, především závěr života. „Byla to nemajetná osamělá stará paní. Nebyla ochotná prodávat své obrazy, přestože měla dluhy. Velmi dojemně působí soupis majetku, který udělal notář po její smrti. To je tak ubohá výbava domácnosti, že si člověk nedokáže představit, že takhle žila slavná malířka, jejíž obrazy se prodávají za desítky milionů korun,“ podivuje se spisovatelka.

Po rozpadu skupiny kolem básníka a frontmana surrealismu André Bretona na konci šedesátých let byli prakticky jedinými lidmi, s nimiž se Toyen scházela, chorvatský básník Radovan Ivšič a jeho francouzská přítelkyně Annie Le Brunová. Mimo jiné spolukurátorka současné výstavy Toyen v Národní galerii.

Toyen na výstavě

„Měla jsem to štěstí, že jsem byla patnáct let Toyen velmi blízko. Chtěla bych hlavně zdůraznit, že Toyen byla výjimečnou umělkyní dvacátého století, která nikdy nepřestala revoltovat a ani se nevzdala svých snů,“ uvedla k výstavě.

Expozice nejen surrealistických děl je řazena chronologicky a vyzdvihuje i důležitá témata v tvorbě Toyen, například erotiku či alchymii. Představuje nejen obrazy a kresby, ale i ilustrace. K vidění je do poloviny srpna.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
23. 5. 2026Aktualizováno23. 5. 2026

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...