Důsledky pandemie se odrazily ve zprávě Mezinárodní federace hudebního průmyslu (IFPI) o situaci na hudební scéně v roce 2020. Zatímco koncertování se v podstatě zastavilo, hudba se čím dál více streamuje. Příjmy z digitálního sdílení hudby ale umělcům peníze z živého hraní, na nějž je navíc navázána spousta dalších profesí, nevynahradí. Streamovací služby hudebníci navíc dlouhodobě kritizují kvůli nízkým příjmům za přehrávání.
Bez ohledu na pandemii covidu-19 hudební průmysl ve světě neustále roste. Nejinak je tomu v Česku. Za minulý rok se příjmy hudebního sektoru zvýšily o osm procent a přesáhly hranici 1,1 miliardy korun.
Velkou zásluhu na tomto výsledku má nárůst užívání streamingových služeb. „Narostly meziročně o 45 procent, což je skutečně hodně, v podstatě se u nás digitálním způsobem konzumuje 75 procent veškeré hudby,“ upozorňuje ředitelka české pobočky IFPI Petra Žižkovská.
Bez koncertů i tantiém
Naopak jiné části zaznamenaly znatelný propad. Především se téměř nekoncertovalo, koncerty jsou přitom pro umělce často hlavním příjmem. „Pokud můžu posuzovat podle sebe, tak jsou stěžejní. Zaplať pánbůh, že vydělávám trochu i jinak, kdybych byl na koncertech v současné době závislý, tak jsem potopený jako křižník,“ říká například hudebník Jan Křížek.
Navíc vypnutá rádia v uzavřených restauracích či fitness centrech znamenají pro umělce další ránu, protože přijdou o tantiémy. Tento propad příjmu teprve pocítí. „Kolektivní správci, kteří vybírají za užití hudby ve veřejných prostorech, vyúčtovávají s ročním zpožděním, takže definitivní propady se projeví až v příštím roce,“ upřesnila Žižkovská.
Pár tisícin dolaru
Příjmy ze streamování hudby umělce nespasí. Největší streamovací službou zůstává Spotify. Z více než 300 milionů uživatelů zhruba jedna polovina za tuto službu platí. Všechny služby jsou ale umělci dlouhodobě kritizovány, protože příjmy ze streamů jim přicházejí nízké. Přehrání jedné skladby znamená příjem pro umělce pouze několik tisícin dolaru.
Streamovací platformy mezi sebou vedou cenovou válku a snaží se umělce přetáhnout na svou stranu. „Vydáte novou desku nebo singl a jedná se o soutěž, do kolika digitálních playlistů to dostanete, abyste vydělali nějaké peníze,“ podělil se o svou zkušenost Oto Klempíř.
Generace, kterou obtěžují nosiče
Nadále také klesají prodeje fyzických nosičů. „Poklesly o osm procent. Ale to bych úplně nepřisuzovala pandemii, protože je to takový trend,“ podotýká Petra Žižkovská. „V minulosti se vlastně pouze střídaly nosiče, desky, kazety, cédéčka, ale současná generace nosič nepotřebuje a ani ho vlastně nechce, dokonce ji obtěžuje,“ vysvětluje. Pokles by byl ještě výraznější, nebýt rostoucího zájmu o vinyl. „Ale to je taková sběratelská fajnovost,“ domnívá se Žižkovská.
Propady se zdaleka nedotkly jen hudebníků a interpretů. „Hudební sektor je živý ekosystém, na umělce jsou navázány další profese: manažeři, techničtí pracovníci, nástrojáři, stavitelé pódií a to všechno se nabaluje, a když vystoupení nejsou, tak celý tento segment padá,“ varuje Jakub Nový, předseda Svazu autorů a interpretů a České obce hudební.
„Kultura je jako žralok“
Přesto jsou ale někteří hudebníci ohledně vývoje covidu a koncertování v tomto roce optimističtí. „Kultura je jako kosatka, jako žralok, kterého zavřete do akvária a tam bloudí beze smyslu, nemá žádnou cestu ven, a jakmile ho pustíte, tak vystřelí s obrovskou razancí a je nadšený, že bude svoboda. To bych nám všem kapelám přál a těším se na to, že teď to bude,“ říká Oto Klempíř.
Podle aktuálního harmonogramu rozvolnění slibuje vláda možné koncerty aspoň pod širým nebem, pokud počet nově nakažených klesne pod 75 na sto tisíc obyvatel. Podle ministerstva kultury by taková situace mohla ideálně nastat ve druhé polovině května. Na koncert ve vnitřním prostoru, byť s omezeními a při dodržení epidemiologického režimu, by lidé mohli zajít, jakmile se počet nově nakažených dostane pod 50 na sto tisíc obyvatel.
