V „nejlepším filmu historie“ žena stele postel, zapíná kamna a škrábe brambory. Vítězství vyvolalo kontroverze

V čele nejprestižnějšího žebříčku nejlepších filmů historie, který každých deset let vyhlašuje časopis Sight & Sound, se objevil veřejnosti neznámý belgický snímek s názvem Jeanne Dielmanová, Obchodní nábřeží 23, 1080 Brusel od režisérky a scenáristky Chantal Akermanové. Podle některých jde o zbrklé rozhodnutí vedené touhou po narovnávání reprezentace jiných než mužských autorů, jiní naopak politizaci odmítají a mluví o přirozeném otevírání žebříčku díky současné dostupnosti dříve zapadlých děl. Vítězný snímek je z roku 1975.

Ovdovělá Jeanne žije se svým dospívajícím synem a její život ovládá přesně narýsovaná rutina. Dokonce taková, že většinu ze snímku režisérky Chantal Akermanové tvoří strohé pozorování domácích úkonů během třech dnů, mezi které patří čištění bot, zapínání plynových kamínek, mytí nádobí, stlaní postele nebo obalování řízku.

Při těchto činnostech se hrdince nestane nic, co by splnilo standardní parametry dramatického vyprávění, pokud mezi ně divák nepočítá třeba větu „Už mi nezbývá moc vlny“.

Přes všechnu diváckou nevstřícnost se však nevyplatí být k viděnému lhostený, protože žena, která v jedné z mála replik prohodí, že se „nechtěla lišit od ostatních“, se skutečně v podobě svých aktivit pomalu lišit začne. Divák tak sleduje film, v němž se „nic neděje“, ale cítí, že je v něm něco skryto, že pod obrazy každodennosti cosi probublává, jakási revolta, i když by ji divák ve většinou klidné tváři Jeanne zprvu nenašel.

Tříapůlhodinový avantgardní, pomalý snímek Jeanne Dielmanová, Obchodní nábřeží 23, 1080 Brusel se v prosinci stal vítězem asi nejrespektovanější ankety o nejlepší film na světě, již vyhlašuje britský magazín Sight & Sound. Uveřejňuje ji každých deset let – od roku 1952.

Film Akermanové se v žebříčku umístil už před deseti lety, kdy byl na 36. místě. Tehdy zvítězilo Hitchcockovo Vertigo, které je nyní na druhém místě, přičemž Wellesův Občan Kane, jenž první místo držel pět dekád, „spadl“ na třetí místo.

Narušit status quo

„Jeanne Dielmanová zpochybnila status quo už v době premiéry v roce 1975 a dělá to dodnes,“ uvedl k výsledkům ankety na webu Britského filmového institutu, jenž časopis Sight & Sound vydává, jeho šéfredaktor Mike Williams. „Je to významný feministický film a jeho pozice na vrcholu symbolizuje lepší zastoupení režisérek v první stovce (nejlepších filmů – pozn. red.). I když je skvělé vidět Vertigo a Občana Kanea v první trojce, úspěch Jeanne Dielmanové nám připomíná, že existuje svět neviděných a nedoceněných drahokamů, které je třeba objevit,“ doplnil.

Jeanne Dielmanová podle některých reakcí zosobňuje současné tendence v umělecké tvorbě, které hledají autentickou ženskou zkušenost, v níž se má osobní přirozeně stávat politickým. Proto lze s nadsázkou říct, že v současnosti nemohl být takto oceněn jiný film než právě Jeanne Dielmanová, snímek, jenž ukazuje „malý, neprivilegovaný“ osud v jednom bytě.

Ve filmové branži jeho umístění v čele žebříčku filmů jako 2001: Vesmírná odysea, Cléo od pěti do sedmi, Kmotr či Apokalypsa přesto vyvolalo vášně.

Podle některých se snímek objevil v čele ankety příliš náhle, což má působit uměle – podobně jako se v první stovce čerstvě zjevily poměrně nové snímky jako Parazit, Moonlight, Portrét dívky v plamenech nebo Uteč, od jejichž premiéry ale uběhlo příliš málo času, než aby se mohlo „určit“, že do oné stovky děl pohybujících se v rámci žebříčku v průběhu dekád šnečím tempem skutečně patří.

V anketě nyní hlasuje 1600 akademiků, kritiků, distributorů, kurátorů či archivářů, o polovinu více lidí než v roce 2012. O umístění jednotlivých snímků rozhoduje celkový počet zmínek ve všech „top desítkách“ všech hlasujících.

Och: K vítězi chovám obdiv

„Po sedmdesát let byl žebříček Sight & Sound spolehlivým měřítkem kritického konsenzu a priorit. Filmy se posunovaly v seznamu nahoru, jiné se posunovaly dolů; ale trvalo to. Náhlé umístění Jeanne Dielmanové na prvním místě ale podkopává důvěryhodnost celé ankety,“ napsal například na Facebooku režisér Paul Schrader s tím, že změny v organizaci hlasování neodrážejí „historické kontinuum, ale politicky korektní uspořádání“.

„Film Ackermanové je mým oblíbeným, je to skvělý, přelomový film, ale jeho nečekané číslo jedna mu nedělá dobrou službu,“ doplnil Schrader.

Některá média si všimla, že časopis měl údajně najmout konzultanty, kteří podobu hlasování formovali, jiní poukazují na to, že Jeanne Dielmanová se v posledních deseti letech začala více objevovat ve festivalových retrospektivách, online videotékách i specializovaných kolekcích, tudíž se pomalu dostávala do odborného povědomí.

Když pak hlasující měli odevzdat svoje žebříčky, zařadili právě ji, protože jim přišlo nepřístojné v době, kdy se například na festivalech řeší parita v zastoupení žen a mužů, nezařadit režisérku.

Jedním ze stovek hlasujících byl i umělecký šéf Mezinárodního filmového festivalu  Karlovy Vary Karel Och. Podle jeho názoru se v aktuálním žebříčku mnohem více odráží komplexnost naší doby, její do jisté míry revoluční aspekty, relativizace mužského pohledu, jeho přímá konfrontace s pohledem ženským.

„Podívejte se na Sedmikrásky, skončily ve třetí desítce, což je mimořádný úspěch. Pokud se nepletu, před deseti lety v diskutované stovce vůbec nebyly. Fascinující doba!“ sdělil Och ČT24. Sedmikrásky Věry Chytilové se v žebříčku umístily na osmadvacátém místě.

„V anketě hlasovalo 1600 filmových kritiků, publicistů a jiných profesionálů z branže. O jejich či naší nezaujatosti není pochyb, totéž platí pro fundovanost. Jelikož byl film Jeanne Dielmanová zvolen, bezesporu tam patří. Možná je méně přístupný, náročnější než Vertigo nebo Občan Kane, to ovšem nesnižuje jeho výjimečnost. Já pro něj nehlasoval, ale obdiv k němu chovám,“ doplnil Och s tím, že on sám „umění spíše vnímá, než hodnotí“.

  • Opening Night (John Cassavetes, 1977)
  • Podivné vyšetřování (Elio Petri, 1970)
  • Markéta Lazarová (František Vláčil, 1967)
  • Správce Sanšó (Kendži Mizoguči, 1954)
  • Nadmuté město (John Huston, 1972)
  • Divoká banda (Sam Peckinpah, 1969)
  • Večer kejklířů (Ingmar Bergman, 1953)
  • Východ slunce (F. W. Murnau, 1927)
  • Holy Motors (Leos Carax, 2012)
  • Obrazy starého světa (Dušan Hanák, 1972)

Posuny ve společnosti

Aktuální společenské změny se podle Ocha odráží nejen v současné tvorbě, ale i v úhlu a komplexnosti pohledu, kterým jsou nazírány filmy vzniklé dříve. „Je to zcela legitimní, ovšem pouze po hranici, za kterou přichází hysterii vyvolávající umělé roubování současných debat na snímky vyrobené v době, kdy se o těchto debatách nezdálo ani nejprogresivnějším jedincům,“ podotýká.

Možná to tak může znamenat i to, že snímek Jeanne Dielmannová vzniklý v roce 1975, jehož režisérka již zemřela, je v současných debatách jakýmsi rukojmím.

Jinou českou hlasující v žebříčku Sight & Sound bývala i filmová teoretička, pedagožka a publicistka Zdena Škapová, která se ale posledních hlasování už nezúčastnila. Vidí však přesto posun v tom, jaký typ filmů je dnes v rámci výročních ocenění, grantových politik či festivalových vavřínů především vyzdvihován.

„Z mého hlediska je patrné, že zájem je dnes o díla, která mají charakter agitky, tíhnou tedy ke schematičnosti, k výpovědi redukované na jeden rozměr. Přednost má společenská satira, čím vyhroceněji vykresluje nefunkčnost a amorálnost zavedeného systému, tím lépe,“ sdělila ČT24 s tím, že za taková díla považuje třeba nedávné úspěšné festivalové tituly jako Smolný pich aneb Pitomý porno nebo Trojúhelník smutku, jenž nedávno triumfoval na Evropských filmových cenách.

„Dávám přednost takovému dílu, které je vícevrstevné a neredukuje předváděné postavy na jedinou vlastnost, která se hodí k tezovitému konceptu celku. Za kvalitu uměleckého díla nepovažuji přímočarost a ilustrativní uchopení tématu. Film samozřejmě může být třeba i kritickou reflexí, ale musí ji ztvárnit sofistikovaně a kvůli kritičnosti nerezignovat na komplexnost sdělení,“ doplnila Škapová.

Další kolo hlasování v anketě Sight & Sound bude za deset let, mezitím jeho výsledky mohou posloužit i jako základ k dalšímu filmovému vzdělávání, což je pro mnohé nejdůležitější funkcí celého žebříčku. Ten možná marně přisuzuje exaktní hodnocení něčemu tak neuchopitelnému, jako je umění. Čeští diváci budou mít možnost vidět Jeanne Dielmanovou na velkém plátně v úterý 10. ledna v pražském Bio Oko.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
23. 5. 2026Aktualizováno23. 5. 2026

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...