Každý řidič, který vjede na dálnici vedoucí do města Fudžajra ve Spojených arabských emirátech, může zahrát Beethovenovu Devátou symfonii. Umožňuje to nově tamní vodorovné dopravní značení. Akustický efekt vyluzuje jinde ve světě i úryvky z Mozarta, anime seriálu i ruskou zlidovělou písničku.
Tóny z Deváté symfonie lze přesněji slyšet v délce téměř kilometru a půl na dálnici E84, v pravém pruhu do Fudžajry. Hudbu vytváří speciální drážky vozovky v kombinaci s rychle se otáčející pneumatikou auta. Ideální rychlost, aby melodie zněla přesně, je prý kolem sto kilometrů za hodinu.
„Hrající“ silniční značení vzniklo ve spolupráci místních úřadů a Akademie výtvarného umění ve Fudžajře, hlavním městě stejnojmenného emirátu na břehu Ománského zálivu. Ředitel akademie Ali Obaid Al Hefaiti věří, že „hudební silnice“ pomůže k šíření umění do běžného života.
Devátou symfonii složil německý komponista Ludwig van Beethoven jako svou poslední dokončenou před dvěma sty lety a patří k nejznámějším z děl klasické hudby. Rukopis symfonie byl v roce 2001 jako vůbec první notový záznam zařazen do programu Paměť světa, který založilo UNESCO na ochranu světového kulturního dědictví uchovaného v dokumentech.
Řidiči na E84 si mohou nechat z Deváté symfonie zahrát její nejznámější část, tedy závěrečnou Ódu na radost, mimo jiné hymnu Evropské unie. Al Hefaiti se domnívá, že jde o první takové ozvláštnění silniční bezpečnosti v arabských zemích. Volbu evropského skladatele přelomu osmnáctého a devatenáctého století vysvětlil tím, že své studenty vždy povzbuzuje k poznávání různých kultur.
Silniční atrakce vzbudila zájem a podle agentury AP řidiči při příjezdu do města zpomalují, aby si mohli hrající pásy vyzkoušet – ať už pro radost, jak slibuje slavná óda, nebo pro sociální sítě.
První v Dánsku
Ve světě se silnice poprvé „rozezpívala“ v polovině devadesátých let v Dánsku. Ve vesnici Gylling dva dánští umělci vytvořili, jak ho sami nazvali, „asfaltofon“. Hrál zatím jen arpeggio, tedy rozložený akord.
Z evropských silnic „zpívají“ ještě třeba ty maďarské. Vodicí čáry tam upozorní řidiče kupříkladu zhruba půlminutovým úryvkem z písně 67-es út (Silnice 67), a to na památku zesnulého zpěváka Lászlóa Bódiho.
Nápad na silniční povrch, který hraje hudbu, se docela zalíbil Japoncům, a v roce 2007 ho rozvinuli. Šlo prý o dílo náhody. Dělník totiž buldozerem jednou vyhloubil do silnice jisté zářezy, a když přes ně pak přejel, zjistil, že vytvářejí rozmanité tóny. Myšlenku poté dotáhl tým z ústavu průmyslového výzkumu na ostrově Hokkaidó. Vyvinul systém drážek vyrytých v určitých odstupech do povrchu silnice. V závislosti na tom, jak jsou tyto rýhy od sebe vzdálené, produkuje automobil pohybující se přes ně řadu vysokých či nízkých tónů, jež se skládají v požadovanou melodii.
Optimální rychlost pro dosažení správné melodie, mimo jiné japonského popového hitu, bylo tenkrát čtyřicet pět kilometrů za hodinu, a ani tak podle svědků nebylo vždy snadné kýženého tónu dosáhnout. „Musíte mít opravdu dobře zavřená okénka. Když pojedete příliš rychle, bude to znít jako zrychlené přehrávání, zatímco jízda kolem dvaceti kilometrů za hodinu zase znamená přehrávání zpomalené, z něhož se vám dělá skoro špatně,“ napsal jeden japonský blogger.
Podle informace z roku 2023 existuje v Japonsku na tři desítky hudebních silnic, hraje na nich třeba melodie z populární anime televizní série Šinseiki Evangelion, ovšem není třeba najíždět na vodicí čáry, „hraje“ přímo asfalt, a jde tedy spíš o turistickou atrakci.
V Indonésii naopak zpívající silnici postavili zejména z bezpečnostních důvodů, aby přitáhli pozornost řidičů a snížili nehodovost. Volba melodie v tomto kontextu působí trochu zvláštně – zpoza kol auta je možné slyšet narozeninový popěvek Happy Birthday To You.
Někdy píseň opotřebením už drhne
Ve Spojených státech vznikla první „hudební silnice“ v Lancasteru v roce 2008, vyhrávala část Rossiniho opery Vilém Tell. O šest let později se pod koly rozezněla i slavná Route 66 v úseku Tijeras v Novém Mexiku, aby projíždějící nabádala k dodržování správné rychlosti. Obnovení silnice není kvůli velké nákladnosti v plánu, tedy vlastenecká píseň America the Beautiful už čím dál tím víc drhne.
Novinkou je zpívající asfalt v Turecku – upozornění na blížící se krajnici ozvláštňuje Mozartovým Tureckým pochodem. Ministr dopravy Abdulkadir Uraloglu doporučuje k ideálnímu hudebnímu zážitku dodržovat rychlost kolem sto kilometrů v hodině. A vysvětlil, že pro umístění „hudebního“ dopravního značení jsou nejvhodnější silnice, kde není hustý provoz kamionů, ty totiž speciální povrch rychleji opotřebují.
Na ruských silnicích na bezpečnou jízdu upozorní Kalinka. Píseň dlouho považovaná za lidovou, ale ve skutečnosti napsaná hudebním skladatelem a literátem Ivanem Larionovem koncem devatenáctého století, je popularitou srovnatelná s Kaťušou. Po světě ji mimo jiné šířil soubor Alexandrovci.
Ne všichni jsou z tónů vyluzovaných silnicí nadšeni. V Nizozemsku museli speciální bezpečnostní pás odstranit, obyvatelé blízké vesnice si totiž stěžovali, že je neustálé vyhrávání přivádí k šílenství. Zvláště když si řidiči zkouší „přehrát“ hymnu provincie Frísko zrychleně. Úřady tak silniční produkci ukončily vzápětí po oficiálním otevření.
V Česku vodicí čáry zatím nic konkrétního „nezpívají“.
